Článek
Dramatická hudba, dobře střižené záběry, obrázky dozimetrů a jakákoliv reportáž může navodit dojem, že zde skutečně jde o život. Dávno tomu tak není. Černobyl dnes láká hlavně turisty. Odvaha rozhodně není potřeba.
Naše túra začína v 7 ráno na kyjevském hlavním nádraží. Průvodkyně s dokonalou angličtinou nás vybavuje dozimetry a dává nám mapu míst, kam se za chvíli pojede. Společne s námi jedou další zahraniční turisté.
Po dvou hodinách v luxusním minivanu se dostáváme na první „checkpoint”. V hlavě si říkám, že když jsme přežili dvě hodiny na ukrajinské silnici, nezabije nás už nic. Ukážeme pasy, koupíme trojnásobně dražší colu než ve městě a jedeme dál. Pásmo kolem Černobylu, kam bez průvodce nemůžete, má třicet respektive deset kilometrů.
Průvodkyně nám vysvětluje, že do Černobylu vyráží každý den až tisíc turistů. Na počtu dodávek je to vidět. Mimochodem cena za túru se může zdát nízká, ale pro místního s průměrným platem je v podstatě nemyslitelná. Průměrně vydělávající Ukrajinec by za ni dal téměř půlku svého platu. Něco jako Staroměstská věž v Praze, kde je vstup za 250 korun, ale stokrát horší.
Samotná elektrárna je blíž městu Pripjať než samotnému Černobylu. Je zde nejen plno turistů, ale také zaměstnanců. Jediný rozdíl je, že oni jezdí ve starých autobusech, vy jako turista v luxusních minivanech. Reaktor číslo čtyři, kde se tragédie v roce 1986 odehrála, je dnes schován pod obrovským obloukem. Díky němu je radiace v okolí místa nižší.
Město Pripjať je skutečným zážitkem. Zakonzervované město, jako je toto, se jen tak nevidí. Stromy, které divoce rostou, a mezi nimi schované paneláky. Zakonzervovanost místa narušili jen vandalové, kteří prostor vzali útokem, a různé naaranžované plynové masky od uživatelek Instagramu, které honí lajky. V popiskách svých fotek pak zdůrazňují obrovské nebezpečí, které musely podstoupit.
Díky naší skvělé průvodkyni, která program a zastávky v něm neustále upravovala, jsme téměř nikdy nenarazili na druhou skupinku turistů a stále jsme byli sami.
Celý výlet končí. Dostáváme certifikáty, kde je napsáno, jakou dávku radiace jsme dostali. Průvodkyně následně vysvětluje, že to je ekvivalent jedné hodiny v letadle. Takže klid. Sedáme do letadla a letíme dvě hodiny zpátky domů do Prahy.
