Článek
Co tedy na Cristianu Ronaldovi nejvíc oceňujete? Třeba to, že podle aktuálních měřítek by už měl být za zenitem, ale jeho tělo ho pořád poslouchá?
Je to tak. I tím svým životem, jak se tomu věnuje, že tomu fotbalu dává fakt skoro všechno, mi imponuje. Je vidět, že postupem času mění ten svůj styl, aby byl pořád prospěšný pro tým. Od mládí, od nějakých 17 let, se profiloval rychlostně. Teď už je ale i hodně takticky vyspělý a vlastně i v tom vápně to umí. Hodně mění svůj styl, aby byl pořád nejlepší.
Proti Messimu jste teď dvakrát hrál, byli jste opakovaně v kontaktu na hřišti, stáli vedle sebe v tunelu před příchodem na trávník – má v sobě Argentinec nějaké vyzařování, cítí člověk hned cosi mimořádného?
U mě to tak je, protože já jsem pořád také velký fotbalový fanoušek. V pokoji u rodičů, to znamená v mém v dětském pokoji, visí plakáty, všechny vstupenky ze zápasů, na kterých jsem byl. Takže právě u mě je to také jeden splněný sen, že takovému hráči, jako je Messi, mohu předat vlajku nebo si s ním podat ruku jako kapitán. Je to úžasné. Už jenom když jsem ho viděl stát ve vchodu na Camp Nou, tak to byl krásný pocit.
A nebral Vás jako takového fotbalistu 2. kategorie? Že si říkal: „Hele, Slavia, to i Celta Vigo tady ve Španělsku o víkendu je pro mě mnohem důležitější.”
To zase ne. Myslím si, že to bral tak, že to je Liga mistrů. Nebral nás asi stejně, jako když bude Barcelona hrát doma s Dortmundem, to bude velký zápas. Ale myslím si, že tou hrou, kterou jsme předvedli, to pro něj bylo horší a horší. Že nás prostě bere jako druhořadý tým a my s Barcou stále držíme krok. Takže spíš v tom zápase jsem měl možná nějaký takový pocit z Messiho…
Jak „přepnout” hlavu?
Na podzim se několikrát stalo, že hrajete domácí soutěž s Karvinou, Opavou a pak za 2 nebo 3 dny vlastně musíte v těle, ale i v hlavě přepnout na Ligu mistrů, na úplně jiný typ a rychlost fotbalu. Je to hodně těžké, nebo už tyto „přechody” zvládáte?
Je to hodně o hlavě, protože jsme byli vždycky rádi, když byla už minulou sezonu Evropská liga nebo letos Liga mistrů. A zase po tom zápase bude velký mač, že budeme hrát se Spartou, s Plzní nebo zápas doma, kdy přijde plný stadion. Když hrajeme takhle velké zápasy v naší lize, tak je to i v té hlavě dost podobné jako při Lize mistrů. Ale když jedeme v lize třeba někam ven a přijde tam, plácnu, tisíc nebo dva tisíce lidí, tak je to horší.
Je to o hlavě, pořád si říkáme – hlavně je nepodcenit, ale i když si to řekneme, tak se to prostě občas stane. Tady na to hodně dbáme, ale občas to do té hlavy prostě spadne.
Berou slávisté Ligu mistrů také jako příležitost se zviditelnit, zadělat si na super angažmá, nebo prostě tým je priorita a všechno ostatní je druhotné?
Každý to vidí, že se vlastně může ukázat i sám. Ten fotbal je dneska tak medializovaný, že se může odehrát jeden zápas a ten kluk vlastně přestoupí do evropského top týmu.
Ale co si říkáme už od minulé sezony, kdy se nám povedlo tažení Evropskou ligou, je to, že když uděláme skvělý tým, tak jednotlivci se tam už najdou. To znamená, že základ je tým. A pak když jsme rozjetí, tak si navzájem pomůžeme. Jednotlivci pak budou hrát tak třikrát lépe, než kdyby každý hrál na sebe. Takže ano, ti jednotlivci se pak hledají, ale v dobrém týmu.
Souček – dnes 20 milionů eur, kdysi 2 miliony korun
V tom medializovaném světě fotbalu se teď říká: Hele, Souček minimálně za 10, ale teď když Král šel za 13, tak Souček za 15, ale my za něj budeme chtít 20! Vy v podstatě už nejste ani tak Tomáš Souček, že jste 20 milionů eur běhajících po hřišti…
Když si tady na ty finanční věci vzpomenu, tak ze začátku byl Souček 2 miliony korun českých. A teď se to pohybuje v takových částkách. I doma s partnerkou se tomu smějeme. I s kamarády, si říkáme: „Ty kráso, asi se necháme unést, aby bylo dobré výkupné!” Ale ne, jenom se tomu smějeme, že to takhle je, a bereme to s nadhledem.
Já si vždycky říkám, že když odvedu maximum v tréninku, v zápase, tak se mi to vrátí, a myslím jenom na to. Tady ty spekulace, co se týče přestupů nebo těch částek, vlastně už astronomických čísel, beru hodně s nadhledem. Když to třeba někdy řeším, tak vždycky říkám, že to je téma pro přestupové období. To je naštěstí ještě většinou v přípravě, takže tím nemám nějak zaplevelenou hlavu.
Středopolař Slavie v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Takže platí to, co jste říkal nedávno, že případný přestup začnete řešit až po posledním odehraném zápase v prosinci?
Platí. Přestupové okno se otevře 1. ledna, takže tam už je hlava čistá, bez fotbalu, je tam odpočinek a mohou se řešit třeba tyto starosti.
Když jste zmínil ty astronomické částky, je to něco, co vás třeba na tom fotbale teď malinko štve, že za některé kluky v cizině, kteří umějí sotva číst a psát, je někdo ochoten vysázet částku rovnající se rozpočtu Jihomoravského kraje?
Na jednu stranu to mám přesně takhle v hlavě, že to jsou strašlivá čísla. Ale když si vezmeme tu druhou stránku, tak na ty kluky přijde plný stadion, vyprodá se, přijde plno sponzorů, takže se to tomu týmu ještě třeba jednou tolik vrátí. Takhle na papíře to děsí, ale nevidí se už, kolik se z toho vrátí…
Třeba se říkalo, že Ronaldo přestoupil za neuvěřitelnou sumu, ale za týden se to klubu skoro vrátilo na prodaných dresech, takže to beru v tomto kontextu. Když ale vezmeme tu samotnou sumu, kolik ten tým dá za jednoho hráče, tak to je částka veliká.
