Článek
Při poslední krizi to bylo Německo, které svým šrotovným dokázalo pomoci evropské ekonomice znovu nabrat dech. V této krizi to chce být Francie, která minimálně závod v příspěvcích na nové vozy odstartuje.
Francouzský prezident Emmanuel Macron chce oznámit, že jeho vláda bude Francouzům přispívat na nové vozy a že kabinet podpoří domácí automobilky. Podrobnosti plánu zatím Elysejský palác nezveřejnil, ale podle listu Le Figaro i agentury Bloomberg mají zahrnovat peníze na nákup vozů s menší uhlíkovou stopou, stejně jako podporu pro továrny spojené s přechodem na elektromobilitu, především pro vývojáře a výrobce baterií.
„Automobilový průmysl je pro naši zemi strategický a je součástí naší kultury,“ citovala agentura Bloomberg francouzského ministra financí Bruna Le Maireho, který dodal, že velikost finanční podpory celý sektor zásadně promění.
Odbory už se nadechují
Prezident Macron se chystá na cestu do Pas-de-Calais na severu země, kde má navštívit sídlo továrny společnosti Valeo. Ta vyrábí komponenty k provozu elektromobilů, takže ideální místo pro oznámení velkých zelených automobilových plánů.
Podle listu Le Figaro Macron vyhlásí, že se má Francie prosadit jako významný hráč na automobilovém trhu a v horizontu pěti let má vyrábět až milion aut s využitím ekologických technologií. Což je hodně ambiciózní cíl, protože před koronavirou krizí se ve Francii vyrábělo přes dva miliony vozů ročně.
Kondice francouzských automobilek navíc není kdovíjaká. Zatímco o alianci značek Peugeot a Citroën se v souvislosti s krizí píše v podobném duchu jako u ostatních automobilek – tedy propady prodejů, úprava strategie a podobně – třetí francouzská značka budí mnohem větší otazníky.
Automobilka Renault totiž nebojuje jen s tím, že zákazníci nekupují, v sázce je její přežití. „Ano, Renault by mohl přestat existovat,“ řekl rozhlasové stanici Europe 1 ministr financí Le Maire. Proto by automobilka s kosočtvercem ve znaku měla dostat finanční injekci ve výši pěti miliard eur.
Francouzský stát v problémové automobilce vlastní 15 procent a za své peníze bude chtít dohlédnout i na to, aby firma příliš nepropouštěla. Podle analytiků se ale bez seškrtání stavů nemůže postavit na nohy. Jenže proti tomu budou mít výhrady tradičně silné francouzské odbory – zvlášť v situaci, pokud začne propouštět i Peugeot s Citroënem. A to se čeká, protože tyto značky se propojují s aliancí Fiat-Chrysler.
Nedotažená synergie
Automobilka Renault začala s propojováním mnohem dříve, s Nissanem uzavřela strategickou alianci, která měla sloužit ke sdílení know-how a obsazování dalších trhů, už v roce 1999. A zatímco například vzájemné majetkové provazování obou společností prostřednictvím podílů šlo poměrně hladce, obě firmy spolu nikdy nesrostly.
Zatímco například Volkswagen své značky systematicky propojoval až do stadia, kdy nejprodávanější modely sdílí jednu společnou platformu a liší se „jen“ vnější podoba či vybavení, díky čemuž lze ušetřit na vývoji a výrobě dílů, Renault s Nissanem (a Mitsubishi) se tak daleko nikdy nedostaly.
Automobilky si také až do dnešních dnů drží oddělené výroby, takže zatímco španělský Seat vyrábí své ateky v továrně mladoboleslavské Škodovky, Renault s Nissanem si takto vypomoci nemohou. Teprve nyní začínají podle listu Financial Times horečně diskutovat, že by využily obří automobilku Nissanu v britském Sunderlandu, kam by Renault převedl část výroby ze španělských továren.
To vše pod bičem koronavirové pandemie a nízkoemisní elektromobility, což jsou dvě obrovské zkoušky pro všechny automobilky a jejich aliance. Protože teď více než kdy jindy ve světě autoprůmyslu platí, že kdo se propojí a rozloží náklady, přežije. Komu ujede vlak, upadne do bezvýznamnosti.
Už před pandemií se totiž alianci Renault-Nissan-Mitsubishi příliš nedařilo, což dokazuje například podíl na evropských prodejích. Zatímco v prvních čtyřech měsících minulého roku si pro sebe Renault a jeho dceřinky uzmuly 11,6 procenta, letos jejich podíl klesl na deset procent. Konkurenční Volkswagen ve stejném období svůj podíl naopak zvýšil na více než čtvrtinu všech prodaných vozů.
Šéf eskamotér
Renaultu s Nissanem nepomohl ani neklid spojený s odchodem dlouholetého šéfa celé aliance Carlose Ghosna. Ten nyní dlí v libanonském vyhnanství poté, co se mu povedlo za velmi kuriózních, až hollywoodských okolností zmizet japonským úřadům z domácího vězení.
Ghosn patřil k vizionářům, kteří se snažili alianci tří firem dotáhnout do konce, a jeho energie nyní znatelně chybí. Zvlášť když se vakuum po jeho zatčení v roce 2018 mimo jiné kvůli zneužívání firemních peněz nepodařilo nikdy zaplnit. Ghosnův bezprostřední nástupce Thierry Bolloré se poroučel v říjnu 2019 po sérii střetů ve vedení – on sám hovořil dokonce o „puči“. Od té doby aliance nemá kapitána.
Od července by se jím měl stát bývalý šéf španělského Seatu Luca de Meo. Jeho dosavadní kariéra naznačuje, že se mu podaří, na co sáhne. V případě Renaultu i celé aliance Renault-Nissan-Mitsubishi to bude potřebovat.
