Z klubu v troskách přichází Messi do Paříže, kde místo peněz řeší ambice

Svým významem jde o jednu z největších událostí fotbalových dějin, přinejmenším našeho století. A žádné rekordní tabulky se přitom zdánlivě paradoxně nepřepisují. Nejde totiž vlastně o typický přestup z klubu do klubu. Messi odchází do Paris Saint-Germain FC jako volný hráč, tedy zdarma.

Byly časy, kdy měl Messi v kontraktu s Barcelonou výstupní klauzuli na 700 milionů eur. To znamená, že byl v reálném světě prakticky neprodejný. Jenže ty časy jsou dávno pryč.

Argentincova poslední smlouva s Barcelonou vypršela 30. června. A zadlužený katalánský klub nenašel způsob, jak v rámci regulací nařízených vedením španělské ligy Messiho v kádru uchovat.

Sledujeme fascinující dění, ve kterém se vlastně protínají hned tři velkolepé příběhy najednou.

Za prvé osobní story nejtalentovanějšího hráče přinejmenším v rámci svojí generace, který ve 13 letech přišel z Argentiny do Barcelony a dostal od ní maximální podporu nejen co do rozvoje svého fotbalového umění, ale i potřebné léčby, spočívající v doplňování růstového hormonu. To všechno pak Lionel Messi Barceloně mnohonásobně vrátil kvanty gólů, trofejí a nezměrné radosti z jeho míčových kouzel i triumfů.

Za druhé se tu odvíjí příběh pyšného katalánského klubu, který po dlouhé desítky let patří mezi pilíře světového klubového fotbalu. A teď se, podobně jako mnohé pilíře další, začal hroutit. Pilíř barcelonský ale ještě výrazně dramatičtějším způsobem než mnohé jiné zosobněné velkokluby, jejichž příjmy také výrazně snížila prázdnota tribun vynucená pandemií. Barcelona ovšem hrála tak bláznivou finanční ruletu, že by dnes byla na mizině i bez čínského viru. Ke dnu ji stáhly nepovedené nákladné přestupy a v poměru vůči příjmům klubu až příliš štědře nastavená platová politika klubu. Včetně Messiho galaktického příjmu.

Za třetí pak nyní začne být ještě ostřeji sledován příběh pařížského klubu, financovaného z prakticky nevyčerpatelných zdrojů jeho katarských majitelů. V Paříži se teď po Messiho příchodu schází opravdu pohádkový tým. Pozornost mnohých se ale se zvědavostí obrací také o kus dál, do švýcarského Nyonu, kde sídlí Unie evropských fotbalových asociací (UEFA). Ta se snaží uplatňovat pravidla regulace zvané Financial Fair Play (FFP). Hodně zjednodušeně řečeno: tlačí kluby do toho, aby utrácely jen tolik, kolik si vydělají. A jakkoli v PSG šetřili na přestupních částkách a přivedli mnohé posily zdarma jako volné hráče, součet platů jejich hvězd se do podmínek FFP vejde asi jen stěží.

V červnu oslavil Lionel Messi, rodák z argentinského Rosaria, své 34. narozeniny. Pár dní na to si udělal velkou radost, když v argentinském dresu vyhrál turnaj Copa América, jihoamerický šampionát. S Argentinou sice kdysi vyhrál MS „20“ i olympijský turnaj. Ale když ho srovnávali s Diegem Maradonou, argentinskou megastar 80. a 90. let minulého století, podotýkali mnozí: „Diego na rozdíl od Lea dovedl Argentinu k titulu mistrů světa.“ V tom má Messi ještě rest, na MS v Brazílii hrál „jen“ finále. Ale na MS v Kataru může napřesrok ještě mnohé napravit.

Ostatně právě Katařany bude předtím potkávat podle všeho mnohem častěji než dosud. Jejich peníze bude v Paříži inkasovat, jejich klub by měl dostat na úplné výsluní. Pokud připustíme, že Messi může mít lehké trauma z toho, že dosud nevyhrál MS, pak katarští vlastníci Paris SG už nade vší pochybnost počítali s tím, že po letech obrovských investic do pařížského klubu budou mít za sebou už nejedno juchání s trofejí pro vítěze Ligy mistrů. Jenže pořád nic. Nejblíže naplnění svého snu byli ve finále roku 2020. Jenže tehdy byl lepší Bayern Mnichov.

Ve čtvrtfinále soutěže, hraném na jedno utkání v Lisabonu, předtím Bayern mimochodem rozdrtil Barcelonu 8:2. Messi tehdy zažil na hřišti jedno z nejtěžších sportovních ponížení své kariéry. Tenhle sportovní krach se spojil s přibývajícími informacemi o katastrofálním stavu barcelonské klubové kasy. Nejenže byla prázdná. Nula by byla ještě krásné číslo. Jenže aktuální míra zadlužení FC Barcelona činí 1,2 miliardy eur, z toho z velké části s brzkou splatností. A to je ještě větší katastrofa než zmíněná prohra 2:8, i když mnohým fanouškům, kteří sledují jen dění na hřišti a ostatní je moc nezajímá, to tak možná nepřijde.

Že rozsah zhroucené barcelonské ekonomiky nedocházel ani mnoha fotbalovým expertům, o tom svědčila i spousta nechápavých soudů: Jak je možné, že Barcelona loni pustila Luise Suáreze? Aby za něj alespoň něco málo zinkasovala a zbavila se jeho platu, zněla správná odpověď. Nechápal to však tehdy ani Messi. Ohromně se divil, že kamarád Suárez odchází. A tak se Messi chvíli tvářil, že odchází také, to když si se svými právníky svérázně vyložil některé paragrafy svého kontraktu.

V rámci těchto tahanic se v listu El Mundo loni objevila detailní informace o podmínkách tehdy platného Messiho kontraktu. V průběhu čtyř let si díky němu mohl Messi vydělat až 555 milionů eur (podle tehdejšího kurzu 14,4 miliardy korun).

Jen za prodloužení smlouvy v roce 2017 dostal Messi podpisový bonus 117 milionů eur. A základní příjem činil 138 milionů eur na sezonu. Plus bonusy. To všechno ovšem před zdaněním. Abychom se dostali k čistému příjmu, je třeba odečíst z toho hrubého zhruba polovinu.

Ať už tak či tak, šlo podle všech expertů o jednoznačně největší kontrakt mezi klubem a jednotlivcem v dějinách sportu.

Pokochejte se Messiho fotbalovým uměním:

Messiho příjem byl ovšem natolik extrémní, že už byla míra rentability překročena. Samozřejmě v součtu s nepovedenou přestupní politikou, ve které třeba je trio Ousmane Dembélé, Philippe Coutinho a Antoine Griezmann, stálo Barcelonu na transferech téměř 400 milionů liber. A co předvedlo? Rozhodně mnohem méně, než Barca očekávala. Vedle Messiho platu z jiné galaxie byly příliš vysoko nastaveny i finanční odměny pro mnohé jeho spoluhráče.

A Barcelona se prostě ekonomicky zhroutila. Takže teď je sešněrována regulacemi španělské ligy. I po Messiho odchodu musí ještě dál snižovat výdaje, aby mohla zaregistrovat posily.

I kdyby Messi souhlasil se snížením svého platu na nulu, stejně by byly zapotřebí další škrty. Navíc nic takového ani nešlo zrealizovat. Messiho smlouva mohla být podle španělské legislativy krácena nejvýše o padesát procent.

Z téhle pasti vedla prakticky jediná cesta. Do Paris SG. V ekonomice ostatních klubů se volný prostor pro Messiho plat nenašel. Třeba Pep Guardiola všechny spekulace, že by Messi mohl zamířit do Manchesteru City, hned v zárodku velmi rázně odmítl. A to spolu kdysi s Messim vyhráli i Ligu mistrů.

Lionel Messi v ní s Barcelonou triumfoval celkem čtyřikrát. Teď chce s Paříží vyhrát popáté.

Svou skvostnou barcelonskou bilanci uzavřel na 778 soutěžních zápasech a 672 brankách. Španělskou ligu vyhrál desetkrát.

Pařížský klub se hvězdami nabitým kádrem chlubil už před Messiho příchodem, přesto minulý ročník francouzské ligy nebyl schopen vyhrát, senzačně ho předstihlo Lille.

K fotbalovým polobohům Neymarovi a Mbappému ovšem v létě přibyli namátkou brankář mistrů Evropy Gianluigi Donnarumma, dále Georginio Wijnaldum nebo Sergio Ramos, až dosud kapitán Realu Madrid. Všichni po vypršení smlouvy zdarma. Teď přichází i dosavadní barcelonský kapitán Lionel Messi.

Jeho plat má činit 35 milionů eur čistého, předpokládejme, že základní bez bonusů. smlouvu má podepsat na 2+1, tedy dva roky s opcí na sezonu další.

Platy nově příchozích, jakož i „starousedlíků“, navíc v součtu se 76 miliony eur vydanými na transfery Achrafa Hakimiho z Interu Milán a Danila Pereiry z FC Porto, musí s vysokou pravděpodobností v úhrnu činit takovou sumu, že si lze jen obtížně představit, že by mohla vyhovovat podmínkám finanční fair play, které předepisuje UEFA.

Vznikne konflikt? Nebo UEFA svůj boj o regulace vzdá? Nebo z Paříže odejde Kylian Mbappé do Realu Madrid? To jsou otázky, na které budou odpovídat příští týdny. Přestupní období ve vyspělých fotbalových zemích končí v poslední srpnový den.