Z horníka ajťákem? V Americe možná, v Česku jistě

„Každý, kdo dokáže sfárat 90 až 900 metrů do dolu, se rozhodně může naučit i programovat.“ Loňská slova tehdejšího prezidentského kandidáta Joea Bidena na mítinku ve státě New Hampshire padla v souvislosti s plánem na odklon od fosilních paliv. Nevíme, jak zapůsobila v USA, přímo na shromáždění v hornickém kraji se setkala spíše s nelibým mlčením. V Česku ale už máme důkaz, že Biden měl pravdu.

Ve světě přijde během následujících dvanácti let o zaměstnání 800 milionů manuálně pracujících lidí, alespoň podle odhadů mezinárodního McKinseyho institutu. Podle analýzy spolčenosti Oxford Economics z roku 2019 nahradí roboti po roce 2030 až 20 milionů pracovních míst ve zpracovatelském průmyslu. Na svět se řítí obří hrozba nezaměstnanosti, proti níž mohou současná čísla působit jako směšný problém. Éra, kdy člověk pracoval celý život v jednom oboru, už skončila spolu s digitalizací, automatizací a robotizací. Jenže co bude s lidmi, kteří přijdou o práci? Může se třeba horník rekvalifikovat na programátora? Česká „dokumentární komedie jak cyp“ Nová šichta, která ve čtvrtek vstupuje do kin, ukazuje, že ano.

Tomáš Hisem byl horníkem. Pětadvacet let pracoval v dole Paskov a myslel, že to tak zůstane nadosmrti. Pak přišel rok 2017 a rozhodnutí důl po 50 letech uzavřít kvůli prodělečnému provozu. Ztráta tehdy dosáhla 400 milionů korun za půl roku. Více než tisíc havířů rázem přišlo o práci. Někteří odešli do předčasného důchodu, jen malá část přešla do jiných dolů a ještě menší část se přihlásila do rekvalifikačních programů. Jedním z nich byl právě i Hisem. I když ani on si zpočátku nebyl jistý, jestli udělal dobře: „Chlámali jsme se tomu: Co chceš programovat? Vagon s uhlem?“

„Tomáš mě zaujal hned na prvním kurzu programování svou hornickou přímočarostí a charismatem,“ vzpomíná na seznámení se svým hrdinou tehdy debutující režisér Jindřich Andrš, kterého pobavila Tomášova odpověď na otázku „Jaký máte vztah k počítačům“. Zněla: „Asi dobrý, pokud tedy může člověk navázat vztah se strojem.“ „Horníka, který tohle napsal, musím poznat, řekl jsem si,“ dodává režisér.

Andrš s Hisenem, oddaným fanouškem ostravského Baníku a aspirujícím ajťákem, natáčel čtyři roky od doby těsně před zavřením dolu Paskov. Úvodní scény filmu tak diváky přivedou do prostředí havířů, pro většinu populace poměrně exotického. Havíři tráví poslední den na šachtě, mezi nimi i Tomáš vybavený kamerou na helmě a halekající bez ostychu ostravské nadávky. Přechod do světa počítačů je potom poměrně tvrdým nárazem do reality. Tomášovi nepřidají ani posměšky jeho kamarádů. Po čtyřměsíčním kurzu navíc nemá pocit, že by se skutečně naučil všechno, co by měl. Pokračuje tedy ve vzdělávání. Jeho nenápadná cesta za úspěchem v úplně novém oboru je osou celého filmu.

„Nikdo se kurva nenarodil ajťákem, jako se nikdo nenarodil horníkem. Mám se jít nechat zastřelit, protože jsem 24 let fáral a už se na nic nehodím, kurva?“ čelí Tomáš kamarádům, kteří se mu smějí, že „zatím na počítači jen klepal chlapům šichty“ a teď se chce živit programováním. Silné vnitřní odhodlání ale nakonec dovede nenápadného muže k cíli. I když ho čeká dlouhá cesta, na níž propadá beznaději nad e-mailovou schránkou přeplněnou odmítavými odpověďmi na žádosti o práci.

Deziluzivní bezmoc muže středního věku, který se vydal v životě úplně novým směrem a s chatrnou angličtinou se uchází na přeplněném trhu práce o zaměstnání, dala vzniknout dojemnému, ale přitom i velmi vtipnému filmu. Je natočený observačně, jako by tu ani režisér nebyl přítomen. Nová šichta tak působí často až dojmem hraného filmu. Střídají se poetické okamžiky se syrovými návraty na zem, třeba při hromadném skandování „Banik pyčo“ na utkáních milovaného Baníčku.

„V každém věku se dá změnit profese, v každém věku se člověk může učit, a když chce, tak se může z traktoristy stát i programátor, i když zpátky je to jednodušší. Každý člověk může dělat to, co ho baví. A mě to baví, jsem za to rád a to je celý můj příběh,“ zlehčuje svou cestu hrdina filmu, když se účastní pražské konference TEDx a publikum se válí smíchy.

Tomáš Hisem dnes dál pracuje jako ajťák, stejně jako další dva účastníci rekvalifikačního kurzu. Jeho cesta může být inspirativním momentem pro řadu lidí podobného věku, kteří se rozhlížejí po novém životním směru. Když to zvládl pětačtyřicetiletý havíř z Ostravska, proč by to nemohl zvládnout kdokoli jiný? Režisér Andrš nicméně varuje před mediální zkratkou o tom, že ze všech horníků můžou být programátoři. „O tom náš film není. Spíš o tom, že lidé, kteří přijdou o práci, budou čelit podobným výzvám jako Tomáš. Ať už se budou snažit přeučit na cokoliv.“

Filmy českých dokumentaristů v posledních letech mají sílu měnit svět. Vzpomeňme loňský hit Víta Klusáka V síti, který přitáhl pozornost k sexuálním predátorům na internetu a několik jich poslal i před soud. Klusák před týdnem ve spolupráci s BESIP uvedl také nový televizní film 13 minut, který zas varuje řidiče před nepřiměřenou rychlostí.

Čeští dokumentaristé také často vyrážejí za hranice – Tomáš Etzler v červnu uvedl do kin film z čínského sirotčince Nebe, během léta se do kin chystá ještě dokumentární komedie Svéráz českého rybolovu o českých rybářích v Norsku od Ivany Miloševič.

Za hranicemi se také dokumentaristům daří mnohem víc než autorům hraných filmů. Nová šichta má (krom dvou cen z českého MFDF Jihlava) už i dvě ceny z prestižního festivalu v Lipsku. Minulý týden si přivezla další cenu z významného pařížského festivalu FIPA, s níž automaticky získala i vstup do francouzské distribuce. K dnešnímu dni byla přeložena už do pěti jazyků a dál cestuje po festivalech.

Cesta filmu do kin byla nicméně kvůli covidové pandemii spletitá. Jindřich Andrš natáčel původně jen se studentským štábem z FAMU. Až po vstupu společnosti Moloko, České televize, zvukového Studia Bystrouška a po crowdfundingové kampani mohl být film dokončen. Do kin přichází téměř po roce od původně plánované premiéry. Jeho silné poselství o tom, že stále stojí za to se vzdělávat a hledat nové cesty (nejen na pracovním trhu), je dnes ale ještě aktuálnější než dřív.