Článek
Získat jednu, to už je výrazné potvrzení kvality práce laureáta. Ovšem mít ve své sbírce hned tři tato ocenění, to už svědčí o tom, že jejich držitel(ka) patří dlouhodobě k tomu nejlepšímu, co daný žánr v České republice nabízí.
Právě tohle se podařilo sopranistce Janě Šrejma Kačírkové. Svoji doposud poslední cenu Thálie obdržela za roli v opeře Lidský hlas. Rozhodně nešlo o jednoduchý úkol. Většinu představení tráví na scéně sama, jen s telefonem. Ne mobilem, ale starým modelem se sluchátkem na drátě. Ale podle vlastních slov si právě tuhle roli nesmírně užívá. Právě proto, že je úplně jiná, než zatím měla možnost zpívat.
Nebývá to pro operní pěvkyni zvykem, ale především v útlém mládí musela drahnou dobu strávit prací na farmě. Takže dodnes se nikterak neostýchá sednout si za volant traktoru. Tuhle profesi určitě nezapomněla. A dost možná, že poněkud „drsný“ odchov v hávu zemědělských prací jí hodně pomohl i v dalším, již uměleckém životě. Hned tak se z něčeho nerozsype a tréma je pro ni cizí slovo.
Chápe, že opera s sebou nese v očích běžného diváka nános předsudků. Ale dokáže je s lehkostí vyvracet. Už jenom teze, že operní zpěvačky jsou vesměs dámy velmi korpulentní, ji rozesměje. „Mám kolegyně, které vypadají jako modelky,“ říká česká sopranistka. A dodává: „Opera, to jsou hlavně emoce, které na sebe musíte nechat působit.“
V nejnovějším díle Ušáku hovoří Jana Šrejma Kačírková i o tom, že původně chtěla zpívat pop, ale nakonec ji osud zavedl na cestu opery. Také zavzpomínala, kolik rolí má založených v paměti v takovém stavu, že by je dokázala odzpívat po probuzení ve dvě ráno. A víte, jak užitečná může být pro operní divu kryokomora? Ne? Tak to si dejte posledního Ušáka.
