Článek
„Nechali jsme si zpracovat průzkum mezi dospívajícími od 18 do 24 let, zdali vědí, co se stalo 25. února 1948. Výsledek byl takový, že každý druhý vůbec neví. Je to alarmující, ale možná ještě více alarmující je to, že oni historii chápou jako něco, co je dávno pryč a co se jich vůbec netýká. Neví, proč by se historií měli zabývat.”
Mikuláš Kroupa tvrdí, že neprožíváme ty samé události, ale historie se přeci jenom v paralelách opakuje. Poučit se z února 1948 by se mladí mohli ve smyslu, jak zásadní vliv mají na společnost radikální proudy nebo třeba jak funguje propaganda.
„Ve chvíli, kdy se mladí lidé nezajímají a vy s nimi nemluvíte o tom, co je to antisemitismus, fašismus, nacismus nebo komunismus a jaké jsou principy těchto ideologií, tak jsou snadno manipulovatelní, může dojít i k radikalizaci.”
Kroupa by také rád viděl změnu rámcového vzdělávacího programu a více hodin dějepisu na základních školách. Zároveň ale dodává, že změna vzdělávacího plánu na papíře ještě neznamená změnu ve stylu výuky.
Podle Kroupy by výuka historie 20. století měla ideálně probíhat v menších skupinách na místech, kde se historické milníky udály. Pamatovat si datum a uvědomovat si význam událostí je něco jiného, z dějin by se podle Kroupy neměl ztrácet kontext a lidské příběhy.
