Z čeho žije KLDR? „Nejrudější z rudých“ utekl a popsal fungování režimu

Podle BBC je to vůbec poprvé, co člověk, který se těšil tak vysokému postavení v Severní Koreji, promluvil se světovým médiem. „Trvalo týdny diskuzí, než se podařilo rozhovor uskutečnit, respondent se ale ani dosud nepřestal bát, že ‚někdo možná poslouchá‘. Před kameru si vzal tmavé brýle a jen dva lidé z našeho týmu znají jeho údajné pravé jméno,“ píše BBC na úvod článku se zpovědí muže, kterého označuje za Kim Kuk-songa, případně zkráceně „pana Kima“.

Ten se měl během 30 let trvající kariéry propracovat až do nejvyšších pater těch nejmocnějších tajných služeb KLDR, jedno z jeho oddělení mělo i přímou telefonickou linku na severokorejského vůdce. Obsah jeho prohlášení BBC ze zřejmých důvodů nedokázala ověřit, což ale neplatí o jeho identitě. Britská veřejnoprávní televize tak ručí za to, že slova skutečně patří muži s výše popsaným postavením, který přeběhl do zahraničí a rozhodl se mluvit.

Sám sebe pan Kim popsal jako „nejrudějšího z rudých“ a oddaného služebníka komunistického režimu. I takový člověk se ale v KLDR může snadno dostat do nelibosti. Kvůli obavám o svůj vlastní život a bezpečí rodiny proto Kim ze země uprchl v roce 2014 do Jižní Koreje, kde spolupracoval i s tamními tajnými službami.

Pan Kim BBC povyprávěl například o terorismu řízeném režimem nebo o špinavých praktikách financování vůdce a státu.

Pan Kim byl například u toho, když se v roce 2009 zformovala nová tajná služba, která mimo jiné dostala za úkol provést vraždu Hwang Čang-jopa, původně severokorejského politika, který v roce 1997 přeběhl na jih. „Osobně jsem řídil a zařizoval tuto práci,“ řekl Kim Kuk-song. Popřel tak oficiální stanovisko KLDR, která dodnes tvrdí, že s vraždou nemá nic společného.

„V Severní Koreji je terorismus politickým nástrojem, který chrání nejvyšší důstojnost Kim Čong-ila a Kim Čong-una,“ řekl přeběhlík.

U příležitosti, kdy se pan Kim zmínil o této operaci, se ho BBC zeptala i na další případy, jako například útok torpédem na jihokorejskou loď v roce 2010 nebo bombardování jihokorejského ostrova Jon-pchjong v témže roce. Ve světě se podle britské televize horlivě diskutovalo o tom, jestli k těmto akcím dalo příkaz nejvyšší vedení režimu, nebo mohlo jít o unáhlenou akci na povel níže postaveného personálu. Pan Kim sice v těchto operacích nebyl přímo zapojen, v nastíněné otázce má ale jasno. Nic z toho by se podle něj bez příkazu shora nemohlo stát.

„V Severní Koreji nemůže být bez souhlasu vůdce postavena ani cesta. Potopení lodi a bombardování ostrova jsou věci, které nemohly být na povel podřízených,“ řekl vysloužilý koordinátor severokorejských tajných služeb. „Tento druh vojenských operací je navrhován a implementován na základě zvláštních příkazů Kim Čong-una,“ dodal.

Dalším zajímavým detailem, a tady se patří ještě jednou připomenout, že nikoliv ověřeným, je zmínka pana Kima o údajném špionovi KLDR v Modrém domě, sídle jihokorejského prezidenta.

„Byl tu i případ severokorejského agenta, který pracoval v prezidentské kanceláři Jižní Koreje. Došlo k tomu na začátku 90. let. Po práci v Modrém paláci trvající mezi pěti až šesti lety, se agent bezpečně vrátil,“ řekl přeběhlík BBC a dodal, že může říct, že „severokorejští operativci hrají aktivní roli v různých organizacích občanské společnosti a dalších důležitých institucích v Jižní Koreji“.

BBC, která výrok nemůže ověřit, alespoň dodává, že skutečnost vysílání agentů KLDR do zahraničí dosvědčují případy, kdy byly dopadeni. Těch ale v posledních letech ubývá a zdá se, že režim se víc soustředí na kyberšpionáž.

Její vzestup ostatně pamatuje i pan Kim. „Univerzita Moranbong vybírá nejlepší studenty z celé země a dává jim šestileté speciální vzdělávání,“ řekl s tím, že výcvik nového personálu s cílem připravit se na kybernetickou válku nařídil zahájit už Kim Čong-il v 80. letech.

Další část rozhovoru se točí kolem mafiánských praktik, kterými se podle přeběhlíka komunistický režim snažil a snaží dostat k financím.

Pan Kim se zastavil například u režimem řízené výroby a prodeje drog, což podle něj vrcholilo v době tzv. Namáhavého pochodu v druhé polovině 90. let, kdy v zemi řádil hladomor. „V té době operačnímu oddělení došly revoluční fondy pro vůdce,“ nastínil Kim okolnosti, které předcházely jedné z jeho misí.

„Poté jsem dostal úkol. Přivedl jsem do Severní Koreje tři cizince, postavili jsme výrobní základnu v našem výcvikovém centru a vyráběli drogy,“ prozradil přeběhlík. Konkrétně podle něj šlo o krystaly pervitinu, které se pak „směnily za dolary a předávaly vůdci“. BBC k tomu dodává, že o dlouholeté tradici výroby drog severokorejským režimem svět ví, většinou se ale mluví spíš o opiu a heroinu.

„Abyste to správně pochopili, všechny peníze v Severní Koreji patří vůdci. Z těchto peněz si může kupovat vily, auta, jídlo, oblečení a užívat si luxusu,“ odpověděl pan Kim na otázku, kde tímto způsobem vydělané peníze skončily.

Dalším dobrým výdělkem, do kterého pan Kim viděl, byl obchod se zbraněmi. Například zástupce pro obchod v Íránu se podle něj měl tak dobře, že své obchodní partnery zval na jednání do vlastního plaveckého bazénu.

Kim uvedl, že se mu v KLDR žilo nad poměry dobře. Řekl, že jezdil Merdesem-Benz a mohl pracovně volně cestovat do zahraničí. Prodával tam například vzácné kovy a uhlí a do vlasti vozil miliony. Jeho silné politické konexe, kterých docílil i skrze sňatek, ho katapultovaly do vysokých pater tajných služeb, ale nakonec byly i důvodem, proč se rozhodl přeběhnout na jih.

Změna pro pana Kima přišla v roce 2011, kdy se do čela země dostal současný vůdce Kim Čong-un a začal se zbavovat svých konkurentů včetně vlastního strýce Čang Song-tcheka, který se předtím těšil větší moci než on.

„V té době jsem začal cítit, že Čang Song-tchek nevydrží dlouho. Myslel jsem, že ho vykáží na venkov,“ řekl Kim. V roce 2013, když byl na zahraniční cestě, si ale zaskočený Kim přečetl zprávu, že Čang Song-tchek byl popraven. „Byl jsem více než překvapen, byla to pro mě fatální rána a vyděsilo mě to,“ řekl Kim. „Ihned jsem vycítil ohrožení vlastního života. Věděl jsem, že už nemůžu v Severní Koreji dál fungovat“.

Pro přeběhnutí do Jižní Koreje i se svou rodinou se tak Kim rozhodl ze strachu. Na otázku, proč se rozhodl mluvit s médii, se ho redaktoři BBC ptali opakovaně. Nakonec z něj dostali následující vysvětlení: „Je to jediná povinnost, kterou mohu plnit. Od teď budu ještě aktivnější, abych osvobodil své bratry z diktatury a aby si mohli užít pravou svobodu“.

BBC zakončuje článek výzvou, aby byl chápan jako částečný obraz příběhu Severní Koreje, a nikoliv jako obraz úplný. Kromě jiného se ve výpovědi podle BBC zrcadlí například to, jak režim přežívá.

„Severokorejská politická společnost, jejich úsudek i myšlenkové pochody jdou ruku v ruce s absolutní poslušností vůči vůdci,“ řekl Kim, podle kterého to v praxi u lidí po generace „buduje oddané srdce“.