Článek
Právě útočníci Frolík s Voráčkem mají ve své sbírce bronzové medaile z roku 2011. Frolík dokonce i tu poslední, kterou Češi vybojovali o rok později ve Finsku a ve Švédsku.
Symbolem medailového tažení se ale stala bratislavská Orange aréna, dnes nesoucí slušivější název Zimní stadion Ondreje Nepely. Ta byla svědkem všech devíti zápasů národního týmu v turnaji. A turnaj to byl opravdu povedený.
Češi jeli na Slovensko v roli obhájců titulu, ale staronový trenér Alois Hadamczik vítěznou sestavu Vladimíra Růžičky značně obměnil. Kostra patnácti aktuálních mistrů zůstala v celku, místo čtyř hráčů ze zámoří ale na nové soupisce bylo hned deset hráčů NHL. A soupiska to byla jedna z potenciálně nejsilnějších, která se vůbec dala poskládat.
K Rolinkovi, Jágrovi a spol. přibyla jména jako Eliáš, Plekanec, Frolík, Havlát, Židlický nebo bratři Michálkové. A ostřílení hokejisté si počínali přesně tak, jak by se od nich očekávalo. S brankářskou jedničkou Ondřejem Pavelcem předváděli Češi od začátku turnaje výkony hodné favoritů na obhajobu titulu.
V základní skupině porazili Lotyše 4:2, nevyzpytatelné Dány přejeli 6:0 a na závěr čtyřčlenné základní skupiny přehráli také Finsko. Pavelec za sebou držel zavřená vrata a chybělo mu jenom 19 sekund k tomu, aby udržel druhé čisté konto v řadě. Nakonec ho překonal Salmela, i tak ale Češi vyhráli 2:1 a do nadstavbové skupiny postoupili z prvního místa.
V krasojízdě potom pokračovali dál. Vítězství s Finskem a Dánskem si přenesli do šestičlenné skupiny E. Tam porazili domácí Slováky 3:2, Rusko s bláznivým obrem Arťuchinem rovněž 3:2 a na závěr skupinové části si smlsli na Němcích. Se Štěpánkem v brance vyhráli 5:2 a jejich cesta turnajem se zdála být dokonalá.
Čtvrtfinále rozhoduje o úspěchu a neúspěchu. A Alois Hadamczik mohl být na svůj tým opravdu pyšný. Zápas proti tradičnímu čtvrtfinálovému rivalovi Spojeným státům rozhodl hattrickem tehdy devětatřicetiletý „mladík“ Jaromír Jágr. Čtvrtý gól přidal Plekanec a Pavelec v cestě za druhým čistým kontem v sezoně chytil obdivuhodných 39 střel.
Semifinále se Švédskem také začalo znamenitě. Česko poslal do vedení na začátku druhé třetiny Eliáš. Jenže potom přišlo něco, co se v turnaji ještě nestalo. Pavelcovi za záda začaly padat góly. Byly celkem čtyři za sebou a spanilá jízda byla zničehonic u konce. Zázračné vyrovnání jako předešlý rok nepřišlo. Českým hráčům nezbylo než se zkoncentrovat na zápas o bronz s rozladěnými Rusy. Ten potom po báječné přestřelce vyhráli 7:4.
V dnešním kontextu to může znít zvláštně, ale třetí místo na šampionátu vzhledem k okolnostem budilo zklamání. V turnaji, ve kterém se Čechům dvakrát podařilo porazit Rusko, až do semifinále nedostali víc než dva góly v zápase a hrál na něm tým v tak nadějném složení, se čekalo víc.
Doba se změnila. A bronzové Slovensko by tentokrát Říhově partě moc zachutnalo.
V kabině už všechno nachystáno 👌 Dres s kapitánským ©️ čeká na Jakuba Voráčka, @radkogudas bude mít na dresu 🅰️#SVKvCZE #narodnitym #jakolev pic.twitter.com/ibz3djxheo
— Hokejový nároďák (@narodnitym) April 27, 2019