Z bezdomovce se stal milionářem. Díky hraní videoher

Když mu bylo pouhých osmnáct let, přišel Ryan Hart o střechu nad hlavou. Z pronajatého domu ho spolu se zbytkem rodiny vyhodil po neshodách majitel nemovitosti. Otce nikdy nepoznal a s matkou měl v té době komplikované vztahy. Z Croydonu v jihozápadní části Londýna se proto přesunul do centra města, kde v noci přespával na lavičkách a ve dne navštěvoval herny s arkádami - tedy s videohrami, kde byl vstup zdarma.

Dnes, o více než 20 let později, je Hart světově proslulým hráčem, který má na kontě stovky výher mezinárodních šampionátů, několik zápisů v Guinnessově knize rekordů, a miliony dolarů. Jak se mu to podařilo?

S videohrami se poprvé seznámil, když mu bylo 10 let. Matka mu dala drobné, aby se na chvíli zabavil, a malý Ryan objevil svou vášeň a talent. Nevšední zábava mu vydržela celou pubertu. V sedmnácti letech pak vyhrál svůj první národní titul na turnaji v centru Trocadero, zábavním komplexu na známém londýnském náměstí Piccadilly Circus. Paralelně s tím, jak se zlepšoval v hraní arkád, se zhoršovala jeho situace.

„Videohry mi pomohly překonat životní těžkosti. Byly jako moje útočiště,“ sdělil zpravodajskému serveru CNN. „Chodil jsem na turnaje, ale vzadu v hlavě se mi pořád honily myšlenky o tom, kde budu té noci spát. Byly chvíle, kdy jsem upřímně netušil, odkud přijde moje další jídlo,“ dodal Hart.

Netrvalo dlouho a těžká životní situace se podepsala i na Hartově duševním zdraví. Upadl do deprese a jediný lék představovala návštěva arkád, kde na něj čekala hráčská komunita. Té se však se svými problémy nesvěřil. Předstíral, že je vše v pořádku, a když s ním chtěli ostatní vyrazit ven na jídlo, vymýšlel si výmluvy, protože na to neměl peníze.

„Arkády byly můj domov, moje svatyně. Bylo to místo, kde jsem nechal své problémy u dveří a na ničem jiném nezáleželo. Také mi to dodalo sebevědomí. Konečně jsem si uvědomil, že jsem v něčem dobrý,“ vysvětluje Hart.

Jeho talentu si brzy všimla společnost Namco, která mu nabídla jeho první sponzoring. Firma si spočítala, že Hart porazí protivníky rychleji než jejich počítač, a ti pak u jejich hry utratí víc peněz. Manažer herny ho proto nejprve začal zvát na večeře, postupně od firmy dostal herní kredit, měsíční kupon na MHD nebo pravidelné svačiny.

Vše změnil turnaj ve hře Ehrgeiz, kde se jako cena za první místo nabízela cesta do Japonska. „Poprvé v životě jsem si uvědomil, že si mohu splnit své sny. Nebyl jsem v dobré situaci, neměl jsem kde bydlet ani jsem neměl co jíst, jen jsem předstíral, že je vše v pořádku a nějak jsem vyhrál,“ vzpomíná na krušné časy Hart.

V Tokiu vyhrál svůj první zámořský turnaj v bojové hře Tekken 3 a The King of Fighter. V zemi vycházejícího slunce, kde měl původně strávit tři dny, zůstal díky dobrotě místních dva měsíce. K jeho překvapení ho tam totiž přivítalo několik Japonců, kteří předtím byli na výměnném pobytu v Londýně a pamatovali si ho z arkád, které často navštěvovali. V Japonsku ho pak seznámili s tamními herními novináři a na celý pobyt mu půjčili peníze.

Hart si po návratu z Japonska našel práci ve Velké Británii a začal se učit japonsky. O dva roky později se do východní země vrátil, aby splatil své dluhy. Díky nově nabytému jazyku pak začal dostávat nabídky zaměstnání v herním světě. Pracoval třeba pro Nintendo, kde hodnotil nové hry.

Od té doby procestoval celý svět, vyhrál přes 450 turnajů v bojových hrách a drží šest světových rekordů. Trénuje až osm hodin denně, někdy i šest dní v týdnu. „Je to prostě moje práce, ale je důležité si uvědomit, kdy je čas vyrazit na čerstvý vzduch.“

Během Hartovy dlouhé kariéry došlo k neuvěřitelnému růstu herního průmyslu. Jen v loňském roce přesáhly tržby elektronického sportu jednu miliardu dolarů a turnaje přilákaly přes 400 milionů diváků. V roce 2000 činil součet všech výher v elektronických sportech jen 700 tisíc dolarů, v roce 2019 už to bylo 173 milionů dolarů.

Podle Harta stojí za popularitou videoher možnost úniku, který nabízejí - zejména pro lidi, kteří nezapadají do společenských norem. Mohou také fungovat jako nástroj pro setkávání lidí, naplňují potřebu cestování a komunity. „Hraní je velkou útěchou pro někoho, kdo neuměl s nikým navázat spojení,“ říká úspěšný hráč.