Článek
Od svých patnácti let si Dominika B. vydělávala v gastronomii v různých podnicích – jako kavárnice, barmanka, servírka a nakonec jako vrchní servírka. Covid jí třináctiletou kariéru v oboru, který milovala, přerušil. Ze dne na den nevěděla, co bude dělat dál.
Na pracovním úřadě však strávila jen jeden den. Kamarád jí řekl, že berou lidi do skladu v Mallu, a tak do něj hned druhý den nastoupila.
„Bylo mi jedno, co budu dělat, byla jsem ráda, že mám práci. Když jsem tam ale přišla, řekla jsem si: Ufff, co já tady? Všechno bylo obrovské a úplně jiné, než co jsem do té doby znala,“ popisuje první dojmy z logistického centra e-shopu bývalá servírka.
Na pochybnosti však nebyl čas. Mall.cz podobně jako další internetové obchody zažíval díky karanténě a strachu lidí z osobního kontaktu netradiční prodejní žně, které se podobaly předvánočnímu období.
Dominika se musela za pochodu velmi rychle učit – jak pracovat s paleťákem (paletový vozík), kudy chodit v bludišti stejně vypadajících regálových uliček, co kam nosit, jak co evidovat a jak řešit případné chyby v dodávce.
Musela se také hned zkraje vypořádat s netradičním režimem, v němž firma v době nejpřísnějších opatření kvůli koronaviru fungovala.
Rychlé povýšení
Lidé byli rozděleni na dvě směny, které se nikdy nepotkaly, chodili do práce oddělenými vchody a mezi příchodem první a druhé směny byla dvouhodinová přestávka na dezinfekci celých prostor. Každý zaměstnanec od začátku karantény nosí roušku, je mu měřena teplota při nástupu do práce a namátkově i během dne.
„Vedoucí mi říkal, co mám dělat. Nezastavila jsem se celý den a za tři dny se mě zeptali, zda nechci zkusit jinou práci,“ popisuje osmadvacetiletá žena vzestup své kariéry na novém místě.
Dominika B. se musela rychle zaučit v nové práci.
„Dominiky jsme si rychle všimli. Chodila včas a plnila vše, na čem jsme se domluvili, zkrátka byl na ni spoleh. A navíc se velmi rychle učila, výborně zapadla do týmu a asi i díky zkušenostem v restauraci zvládala osmihodinové náročné směny výborně, což nebývá pravidlem. Mnoho lidí po pár dnech odpadne a už nepřijde,“ vysvětluje mluvčí Mall.cz Pavla Hobíková, proč novou zaměstnankyni tak rychle povýšili.
Nyní bývalá servírka dělá administrátorku příjmu, kde řeší spolu s nákupním oddělením všechny problémy při dodávce zboží – například reklamace či nedodání objednaného zboží. Hodně pracuje s počítačem, a musela si tak poradit s výpočetní technikou, která jí na škole, kde se původně učila kadeřnicí, moc nešla. V kanceláři se potkává se třemi kolegyněmi, což je rozdíl proti stovkám lidí, které dříve míjela v restauraci.
Větší klid a pevný příjem
„Mě baví úplně vše a nevím, jak to říci, abych si neprotiřečila. Milovala jsem svoji práci, protože miluji lidi, ale najednou zjišťuji, že mi vyhovuje i větší klid. Už jsem byla unavená a říkala jsem si, že bych po tolika letech měla zkusit něco jiného. Kdyby však nepřišel koronavir, asi bych se ke změně neodhodlala,“ popisuje svou cestu Dominika, která ještě dnes chodí občas na brigádu na Náplavku, aby se jí po ruchu restaurace nestýskalo.
Vrátit se naplno ke své původní práci, jako mnoho jejích kolegů, však nechce. Při práci v gastronomii totiž pracovala třeba až do pěti ráno čtyři až pět dní v týdnu.
V branži se také nemohla spolehnout na pevný příjem. Základní mzda je velmi nízká (a tím i budoucí důchod, pozn. red.) a vše nad ni jde ze spropitného, které se liší každý den podle toho, kolik má podnik hostů a jak velkorysí jsou.
Zvyklosti v oboru jsou navíc takové, že ačkoliv jsou servírky zaměstnané, nemohou počítat s dovolenou a dalšími jistotami, jako je například odstupné v okamžiku, kdy restaurace ze dne na den zavře, jak tomu bylo v případě zdravotní krize. Zákoník práce by jim sice umožňoval se o to soudit, zaměstnanci v gastronomii však takovouto cestou obvykle nejdou. Mohli by přijít například o podíl ze spropitného, který je založen pouze na domluvě.
Všechny tyto nevýhody si Dominika, která pochází z jižní Moravy a od 19 let pracuje v Praze, na novém místě uvědomila. „Poprvé za 13 let jsem měla dovolenou a je to úžasné. Moci se spolehnout na stálý příjem je také veliká úleva. A vyhovuje mi, že chodím do práce od pondělí do pátku a víkendy mám volné. Mohu se věnovat více své rodině anebo sama sobě, mohu třeba běhat, což mě vždy moc bavilo, ale měla jsem na to málo času,“ popisuje bývalá barmanka.
A doporučila by svou práci i svým bývalým kolegům? „Ano, rozhodně, právě kvůli všem těm jistotám,“ dodává.
