Z amatérské ligy do Série A. Zásobárna talentů na Euru, inspirace Guardioly

O existenci italského fotbalového klubu US Sassuolo Calcio ještě před pár lety nevěděla ani spousta fotbalových odborníků. Sassuolo patřilo léta do sféry lokálních amatérských soutěží, ale po dramatickém vzestupu se klub zcela transformoval a výrazně ovlivnil hru současných mistrů Evropy.

„Černo-zelená“ fotbalová popelka

Italský reprezentační výběr dal na Euru dočista zapomenout na někdejší éry defenzivního betonu. Sassuolo Calcio, o kterém pár let zpátky prakticky nikdo mimo severoitalskou provincii Modena neslyšel, je právě tím klubem, který podle mnohých expertů vtiskl úspěšnému reprezentačnímu výběru jeho moderní DNA. Hlavní změna? Nová italská herní identita je pro oko diváka především zábavná.

Jistě není náhoda, že právě Sassuolo své domácí zápasy v Sérii A, italské nejvyšší soutěži, hraje ve městě Reggio Emilia. To je totiž proslulé jako ‚citta del tricolore‘, tedy město italské trikolory. Právě tady vznikl návrh designu italské národní vlajky. Je tedy víc než stylové, že donedávna bezvýznamný trpaslík ze Sassuola má prsty v herní revoluci italského národního týmu.

Sassuolo ještě v roce 2006 působilo ve čtvrté italské lize, soutěži, která je pro mnohé hráče čistě pro zábavu. Žádné silné ambice na stoupání italským fotbalovým žebříčkem nebyly na místě.

V témže roce se „Černo-zeleným“ podařilo proniknout do Série C1, odkud se za pouhé dvě sezony prokousali do Série B. Senzační postup do druhé nejvyšší italské soutěže se zrodil za pomoci tehdy nadějného kouče Massimiliana Allegriho. Ten si udělal výkony v Sassuolu takovou reklamu, že si ho najalo Cagliari, tým Série A. Zanedlouho ho dokonce zaměstnaly i domácí velkokluby AC Milán a Juventus.

Samotný starosta, Claudio Pistoni, byl z náhlých sportovních úspěchů štěstím bez sebe.

„Způsob, kterým Sassuolo Calcio propaguje celé město, je nevídaný. Je to záležitost absolutní hrdosti, a to i pro ty, kteří neholdují fotbalu,“ radoval se z postupu do Série B starosta Pistoni.

Po pěti sezonách v Sérii B se „Černo-zeleným“ podařilo kvalifikovat do vysněné Série A. Den po vydařeném postupu se v euforii na místním Garibaldiho náměstí seběhlo snad celé čtyřicetitisícové městečko. Starosta Pistoni mohl poprvé v historii klubu slavnostně pokřtít Sassuolo Calcio jakožto právoplatného člena italské nejvyšší soutěže.

V premiérové sezoně v nejvyšší soutěži „Černo-zelení“ o dva body utekli sestupové hrozbě. V paměti místním fandům navždy utkvěla dramatická výhra nad AC Milán, když o výsledku 4:3 pro domácí rozhodl všemi čtyřmi góly domácí talent Domenico Berardi. Ten Berardi, který slavil v neděli titul mistra Evropy.

Další milník přišel v roce 2016. Sassuolo Calcio, tehdy již stabilní člen Série A, poprvé v historii nakouklo do prestižních evropských pohárů. 15. září 2016  „Černo-zelení“ nastoupili v Evropské lize na domácí půdě proti španělskému Athletiku Bilbao. Domácí v premiéře zvítězili 3:0.

V uplynulé sezoně se Sassuolo umístilo na krásné 8. příčce, jen v těsném závěsu za všemi italskými většími kluby.

Na ostře sledovaném Euru se představila hned šestice kmenových hráčů Sassuola – trio Italů Domenico Berardi, Manuel Locatelli a Giacomo Raspadori, Slovák Lukáš Haraslín a turecké duo Kaan Ayhan a Mert Muldur. Berardi, Locatelli a Raspadori se svými krajany po zásluze dosedli na evropský fotbalový trůn.

Za vším hledej manažera

Postoupit do nejvyšší profesionální soutěže je složitá disciplína sama o sobě, ale setrvat v ní a sehrát tam důstojnou roli, to je ještě úplně jiný level. Sassuolu se to podařilo na jedničku, ale to není všechno. Aby se vám přezdívalo „italský Leicester“, to chce i určitou nadstavbu.

Atraktivní herní styl „Černo-zelených“ inspiroval i jednoho z nejrespektovanějších koučů současného fotbalu. Co vlastně stojí za transformací dříve neznámého italského regionálního klubu na stabilního člena Série A a zásobárny talentů?

„Sassuolo Calcio je promyšlený koncept. Naší dlouhodobou strategií je konstruktivně budovat,“ vysvětluje výkonný ředitel Sassuola Giovanni Carnevali.

V průběhu uplynulých let na italském fotbalovém výsluní Sassuolem prošlo hned několik špičkových koučů. Zdá se, že právě na vhodné manažery zde mají vytříbený čich. Sassuolo Calcio si za několik let vybudovalo reputaci klubu, jenž dokáže zdatně vytipovat nejnovější trenérský talent a vybaví ho zkušenostmi do světa elitního fotbalu.

Kromě Allegriho se trenérsky mihli na stejné adrese Stefano Pioli či Eusebio Di Francesco. Právě za éry druhého jmenovaného se „Černo-zelení“ probojovali do Evropské ligy.

Tu největší pozornost veřejnosti ale přilákal zejména poslední manažer Sassuola Roberto De Zerbi. Nutno dodat, že po zásluze.

Současný kouč Manchesteru City Pep Guardiola si na podzim roku 2020 nemohl vynachválit vyladěný projekt De Zerbiho. „Moc mě baví jejich hra. Jsem ohromen tím, jak expanzivní fotbal dovedou hrát. Manažer De Zerbi nepochybně odvádí skvělou práci,“ neskrýval své nadšení Guardiola. Je úžasné pomyslet, že právě ten Guardiola, jehož práci v Bayernu Mnichov kdysi poctivě studoval začínající kouč De Zerbi, nyní věří, že se i od svého obdivovatele má co naučit.

I bývalý hráč Barcelony, zkušený Kevin-Prince Boateng, svému někdejšímu kouči veřejně zalichotil. „Hrál jsem pod ním jen několik měsíců, ale pro mě byl možná tím nejlepším trenérem,“ svěřil se Boateng, jehož v kariéře vedl i zmiňovaný Allegri či liverpoolský stratég Jürgen Klopp. Právě Boateng si po několika měsících v Sassuolo pod De Zerbim vysloužil přestup do Barcelony.

Co se týče herního stylu, Sassuolo je aktuálně společně s Atalantou Bergamo dvojicí zřejmě těch nejzábavnějších italských celků. Pojetí hry s podpisem De Zerbiho spočívá především v sebevědomé kombinaci od vlastní branky, bez ohledu na to, komu zrovna „Černo-zelení“ čelí.

Kombinací před vlastní brankou se hráči učí přijímat vyšší míru rizika a nezříkat se odpovědnosti. Jakmile si na vyšší tlak zvyknou, neřeší ho. Opakováním se zároveň zdokonalují v kreativitě a úspěšnost jejich rozehrávky stoupá, stejně tak jejich sebevědomí a technické dovednosti.

De Zerbi své svěřence nabádá, aby byli maximálně kreativní a dostatečně nároční na sebe i své spoluhráče. Riskantní, byť konstruktivní rozehrávkou, která je naprostým klíčem De Zerbiho systému, si hráči Sassuola kupují následnou herní dominanci.

Právě proto si odvážný herní styl Guardiolu, který ve svém volném čase vyhledává právě zápasy Sassuola, natolik získal.

„De Zerbiho Sassuolo je i na ta nejpřísnější fotbalová kritéria nesmírně proaktivním mužstvem. To mě na nich baví. Hráči jsou výjimečně iniciativní, nebojí se něco vymyslet. Celé to má navíc hlavu a patu,“ dodává Guardiola.

Italský národní influencer

Intenzita hry, kterou se Sassuolo prezentuje, nápadně připomíná italský národní tým. Tým novopečených mistrů Evropy. Není náhoda, že na cestě za triumfem „Azzurri“ výraznou měrou přispěla dvojice hráčů základní jedenáctky Sassuola Manuel Locatelli a Domenico Berardi.

Locatelli, o jehož služby se dychtivě zajímá vedle Juventusu i londýnský Arsenal, se blýsknul především ve skupinovém zápase se Švýcarskem, kdy dvěma brankami skolil soupeře.

Berardi, historicky nejlepší střelec Sassuola s 91 brankami, dostal na turnaji o něco delší minutáž. Ačkoliv se střelecky neprosadil, v pokročilejší fázi Eura byly jeho poctivé výkony pro úspěch stěžejní.

Oba zmiňovaní zapadli do nové koncepce italského herního stylu Roberta Manciniho jako puzzle. Totéž by se dalo s jistotou říct s mírnou nadsázkou o libovolném držiteli italského pasu, který by dnes putoval po trase Sassuolo Calcio – italský národní tým. Italové na Euru odvážně napadali soupeřovy obrany v prvopočátcích rozehrávky a velmi agresivně si počínali i ve svém vlastním přechodu do útoku. Není náhoda, že mnohdy nenáviděným Italům letos přálo nevídaně mnoho diváků. „Azzurri“ si nezískali davy příznivců vášnivým zpěvem hymny, ale spíš svým zápalem na hřišti a atraktivním herním pojetím.

„Je to další prvek italské fotbalové evoluce. Dříve se italské kluby, potažmo národní tým, prezentovaly zcela opačným způsobem. Hráči bránili až v hloubi pole, odkud vyráželi do rychlých protiútoků. Jakmile dosáhli vedení, zatáhli se a pasivně vyčkávali na chyby soupeřů. Současní mistři světa byli povětšinu Eura proaktivní, na nic nečekali. Přesně tak, jako De Zerbi a jeho Sassuolo,“ komentuje paralelu herních světů mistrů Evropy a Sassuola expert na Sérii A z The Athletic James Horncastle.

Vychvalovaný Roberto De Zerbi ovšem aktuálně svůj klub po třech letech opouští, když ho zlákala nabídka od ukrajinského velikána Šachtaru Doněck.

„Myslím si, že jsem s klubem za ty tři roky dosáhl maxima. Snad přijde trenér, který toho dokáže ještě více,“ vyjádřil se De Zerbi po nedělním vítězství nad Parmou pro Sky Sport Italia.

Štafetu na lavičce Sassuola se v létě chopil nadějný kouč Alessio Dionisi, jenž v uplynulé sezoně dovedl k celkovému prvenství v Sérii B Empoli. Ve svých 41 letech bude dokonce nejmladším koučem Série A.

Sassuolo je nyní nejčastěji připodobňováno pro svůj pohádkový příběh k anglickému Leicesteru, kde se podařilo dříve průměrný klub druhé nejvyšší soutěže zejména vhodnými investicemi transformovat do dnešní podoby.

Pokud Dionisi dokáže navázat na práci De Zerbiho, budeme o „italském Leicesteru“ slýchat čím dál víc. Tři mistři Evropy v kádru, ambiciózní mladý kouč na lavičce a neoficiální titul pro influencera italského nároďáku od Pepa Guardioly. Sassuolo Calcio kráčí do nového ročníku zase o něco silnější.