Youtuber Kovy. „Možná mě to jednou do politiky dovede, ale zatím ne.” Teď by chtěl zpovídat Angelu Merkelovou

Zkuste se na úvod sám představit. Hlavně pro lidi, kteří youtubery tolik neznají. 

Představil bych se asi jako kluk, který začal dělat videa, protože ho to bavilo a protože se mezi základkou a střední nudil. Začínal jsem s herními videi, pak jsem začal dělat parodie a nakonec jsem si založil druhý kanál a v tuhle chvíli dělám tematická videa, občas infotainment, mluvím o vážných tématech, ale zábavnou formou. Dělám různé scénky a parodie na písničky a podobně.

Kolik lidí váš kanál na YouTube sleduje?

Ježíšmarjá? Vím, že jsem překročil pět set tisíc, ale kolik je to přesně, to vám nepovím.

Co vás na tom baví?

Ta svoboda. Že není nikdo, kdo by mi říkal: O tomhle můžeš mluvit a tady máme nějaké problémy, tenhle člověk nás sponzoruje, tak o tom radši nemluv. Je pravda, že jsem mluvil o spoustě věcí, které byly kontroverzní, a bylo i pár lidí - a některých mocných - i v českém mediálním prostoru, které jsem ne úplně potěšil tím, co jsem ve videích říkal. Takže jsem si nějaké dveře zavřel. Ale já mnohem radši říkám, co si myslím, než abych držel hubu a krok.

Co to znamená, že jste si někam zavřel dveře? Že od někoho teď nepřijde sponzorský příspěvek?

Ne. Že třeba v budoucnu nedostanu žádnou nabídku. Ale upřímně: To bylo od člověka, od kterého bych ani žádnou nabídku nechtěl.

Můžete říct v rámci té své svobody, kdo to je?

Ano, je to Jaromír Soukup z TV Barrandov. Dělal jsem si srandu z jeho moderátorských schopností a on to úplně nepřijal.

A poslal vám vzkaz, že na Barrandově máte dveře zavřené?

Měl jsem se účastnit jedné akce, kde on byl částečným sponzorem, a přišel mi mail, abych na tu akci nejezdil, že si to pan Soukup nepřeje. Tak jsem se uvnitř zaradoval.

Myslím si, že to ve zdraví a s potěšením přežijete.

Tak. Nic zásadního se pro mě nestalo.

Na záznam celého rozhovoru s Kovym se podívejte zde:

Jak byste vysvětlil smysl videí, které každou neděli dáváte na svůj kanál na YouTube? Jistě znáte negativní reakce řady rodičů, kteří mají pocit, že jsou to blbosti, jež berou jejich dětem čas.

Jasně. Spousta lidí, kteří přijdou do styku s YouTube, si přečte nějaký článek na internetu, který je často o nějaké kauze, o něčem, co se stalo, že jsou youtubeři nevycválaní, že kazí mládež a podobně. Čím víc mám diváků, tím větší cítím zodpovědnost za to, co dělám. Když jsem začínal, tak jsem nad tím moc nepřemýšlel. Vždycky jsem něco natočil, vydal to, ale nikdy jsem se nesnažil o žádnou prvoplánovou kontroverzi nebo nějaké skandály. Ale dnes už cítím to, že co v tom videu řeknu, tak může ovlivnit strašnou spoustu lidí. Takže se snažím dávat pozor na to, co tam vlastně říkám, abych nikým nemanipuloval.

Jak se projevuje, že si dáváte pozor? Že jisté věci raději neříkáte?

U spousty věcí, které mě napadají, už vím, že je nemůžu udělat, protože to prostě nejde. To je taková moje vnitřní autocenzura. Sám vím, že bych takovou věc na tom kanálu nechtěl mít. Na druhou stranu pak občas dělám politický obsah a tam se snažím si dávat opravdu velkou práci se zdroji, abych se tam nedopouštěl chyb a nemystifikoval diváky.

V dokumentu Nejsledovanější, který běží v kinech a který mapuje rok života šesti youtuberů – a vy jste jedním z nich – jsou připomenuty názory například Jiřího Bartošky, že „youtubeři jsou debilové“, nebo filmového kritika Kamila Fily, že to, co youtubeři dělají, je „fakt průjem“. Jak se s takovými názory vyrovnáváte?

Já je chápu, protože kdybych v téhle komunitě nebyl zběhlý a jen jednou za čas bych narazil na takový článek, přečetl bych si to a pak si pustil třeba jeden kanál… Musíme si přiznat, že té špatné tvorby je na českém YouTube mnohem víc než té dobré. Tak bych si dost možná myslel úplně to samé. Člověk má tendenci spoustu věcí generalizovat a škatulkovat a nesnažit se zjistit, jestli tam není něco víc.

Jaká je vaše hlavní motivace, proč natáčíte videa? Touha pobavit, nebo dělat nějakou osvětu? Vysvětlit mladým divákům nějaký problém, který se ve společnosti děje?

Taková moje vnitřní priorita je odevzdat video jednou za týden. Ale to je hlavně proto, že mě to samotného baví. Něco vymyslím, mám z toho dobrý pocit, funguje to. Ale na druhou stranu, když už ta videa dělám, a když můžu oslovit tolik lidí, tak občas cítím, že není špatné se bavit o tématech, která se před tou mladou generací ne úplně často otevírají. Politika, skandály a podobně. Většinou se nesnažím vybírat něco, co je od lidí daleko a je to pro ně těžko pochopitelné, ale něco, co s nimi souvisí, něco, co vidíme. Tak si říkám: Tohle by ti lidé měli vědět. Nebo: Není v pořádku, že se tohle nedostalo k mladé generaci.

Minulý týden jste měl příležitost dělat rozhovor se šéfem Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem…

…a zeptal jsem se ho mimo jiné, proč se Evropský parlament stále přesouvá mezi Štrasburkem a Bruselem.

Dozvěděl jste se, že to je symbolická věc.

Je to neskutečně drahé a je to ekologicky náročné. Přičemž Juncker den předtím mluvil o tom, že Evropská unie chce být lídrem, co se týče boje proti klimatické změně, a pak mně dá takovouhle odpověď. Ta byla hned první. Já jsem si říkal: Takže evropská bublina existuje, ty evropské struktury jsou odtržené od reality.

Nepřesvědčil vás?

Rozhodně ne. Tohle je absolutně neadekvátní odpověď, kterou nemůže snad nikdo brát jako omluvu za to, že Evropská unie utrácí sto milionů ročně za něco takového. To prostě nejde! Ale dobře. S tím jsem tam s ním nesouhlasil. Ale zrovna tohle pro mě byla velká příležitost si něco takového vůbec zkusit. Protože když se mně jakožto youtuberovi povede dostat k takovému člověku a mít možnost si sám vybrat otázky a sám se ho na něco zeptat, tak to se z mé vlastní perspektivy a z perspektivy mých diváků a mladé generace nedá ani pořádně odmítnout.

Měl jste s tím videem úspěch, ve srovnání s jinými videi?

Já jsem ho ani nedával na svůj kanál. Tohle byl přímo live stream Euronews, já to možná zmíním v nějakém budoucím videu, že jsem to dělal, a dám tam nějaké ukázky a třeba to okomentuju, ale nebudu ho vydávat jako video. Co vím, tak u starších fanoušků to mělo úspěch, že se na to koukli a samozřejmě je zaujalo, že český youtuber dělá něco takového. To je zatím ojedinělé a doufejme, že v budoucnu nebude. A u mladších diváků to bylo především o tom, co to je vlastně za člověka, protože ta nejmladší generace je odtržená od Evropské unie a já to úplně chápu. Když jsem se měl učit na základce nebo střední o Evropské unii, tak mě to vždycky strašně nebavilo. Pro mě to byla strašně nezáživná látka.

Při tom rozhovoru s Junckerem jste působil velice suverénně. Nebyl jste nervózní, máte perfektní angličtinu…

Možná tak působím, ale byl jsem lehce omámen, protože jsem měl v sobě pár Ibalginů, měl jsem asi čtyřicítku horečku. Takže mě to možná tak utlumilo, že jsem byl v takovém příjemném klidu. Ale byl to docela horor.

Na koho byste si po této zkušenosti troufl teď, kdybyste měl tu možnost?

Hrozně rád bych vyzpovídal Angelu Merkelovou, protože mi přijde, že je to jedna z nejdůležitějších osob v Evropské unii a v Evropě. A nechci ji vyzpovídat - aby si zas někteří lidé neudělali primárně svoji zkratku - proto, že ji nějak obdivuju, ale proto, že i když udělala spoustu chyb, je jedním z nejdůležitějších lidí, kteří tvoří evropskou historii. Ptal bych se jí na vztah k České republice, jak vnímá české premiéry, jestli necítí nějakou promarněnou šanci za poslední roky, vztah Česká republika - Německo plus uprchlická krize, nějaká budoucnost a Turecko a to, jak Německo zvládá uprchlíky… Měl bych na ni strašně moc otázek, které by mě zajímaly.

Pojďme se bavit o tom, jak ta vaše videa vznikají. Čím se necháváte inspirovat, jestli to bude parodie na reality show, nebo jindy parodie na písničku, nebo video o politice?

To je podle aktuální nálady. Nebo co zrovna zaslechnu. Nedávno jsem dělal parodii na Despacito, což byla písnička, která byla v tu chvíli úplně všude. Občas je to nějaká politická kauza, kdy si řeknu, tak by o tom lidé měli vědět, a sám se cítím ztracen v přísunu informací ze všech stran, takže si v tom vlastně sám pro sebe chci udělat trochu pořádek. Většinou je to nějaký takovýto impuls nebo nápad.

Sám si to pak připravíte, sám si to natočíte, sám si to sestříháte.

Přesně. Zatím to tak pořád platí. Je to taková moje one man show.

Kolik času vám vlastně zabere, než dostanete ven svoje video?

Samotná produkce videa tak třeba patnáct hodin, někdy třicet hodin. Záleží na konkrétním konceptu. Ale kolem toho mi hrozně moc času zabere vyřizování mailů, spravuju si sociální sítě, snažím se být v kontaktu s fanoušky, odpovídat jim na zprávy, občas, když mám možnost řešit nějaké trošku větší projekty à la ten film, à la rozhovor s Junckerem, tak to jsou fakt měsíce příprav. To je vlastně můj život.

Asi největší záhadou, která vrtá lidem hlavou, je, jak se tímhle dá uživit. Ale vzhledem k tomu, že v tom zmiňovaném filmu mluví i vaši rodiče o tom, že jste soběstačný, že jste se postavil na své nohy, pořídil jste si garsonku v Praze, tak je vidět, že vás to živí dobře.

Ta garsonka je tátova, ta není moje. Já tam bydlím, je to takové ubrání z mých výdajů, za to jsem rád. Ale uživím se tím, určitě, peníze z toho nejsou špatné. Ale myslím si, že ta investice času, který do toho dávám, tak za to by šlo v jiných odvětvích získat i lepší peníze, ale mě tohle prostě baví a připadám si svobodný. A jak funguje to vydělávání na YouTube? Tam je několik faktorů. Jeden z nich je, že samotný YouTube a potažmo Google kupuje reklamy, ty zobrazuje vedle svých videí a před videi a z toho nám jako tvůrcům jde částečný podíl. Druhá věc, jak si vydělat, je nějaký product placement nebo spolupráce s určitými značkami na sociálních sítích a YouTube.

To využíváte?

To využívám, protože je spousta značek, se kterými mě baví spolupracovat a mají dobré nápady a je to skvělé spojení. A pak je ještě třetí varianta, že spousta youtuberů si dělá vlastní merchandising, potiskují si trička a mikiny a podobně, a pak to prodávají se svým brandem, což já nedělám.

V jednom ze svých videí jste si utahoval i z Andreje Babiše a z toho, jak uměl, nebo spíš neuměl vysvětlovat případ svých korunových dluhopisů. Jak ho vlastně vnímáte jako pravděpodobného vítěze říjnových voleb?

Já už o něm mluvil asi před půl rokem jako o budoucím premiérovi. V tom videu jsem říkal, že je Babiš vtipný, spousta mladých lidí na sociálních sítích komentovala některé příspěvky s ním jako „ha, ha, Andreji, seš fakt borec, jsi strašně vtipnej“. Spousta lidí ho spíš vnímá jako komika než jako politika. Jeho marketingovému a PR oddělení se daří pořád lidem říkat, že on vlastně není ta stará struktura, že on není ten politik, že on je jako ten pro tu změnu a že všichni jsou proti němu.

A vy mu tohle nevěříte...

Už měl čtyři roky reálně něco udělat. Teď se mu hodilo, že je jako stíhaný (Sněmovna jej zatím vydala ke stíhání, pozn. red.) a že proti němu vedou všichni tu kampaň, jak on říká. Každý jiný politik s jeho počtem skandálů by už čtyřikrát odstoupil, ale on se tam stále drží, což není úplně důkaz toho, že je chlap. Já v něm vidím hroznou zbabělost. Ve spoustě věcí, v tom, že ačkoliv v programu ANO bylo, že chtějí zrušit poslaneckou imunitu, tak on sám se za ni schovával. Až je mi to trochu líto, že on vlastně ani není schopný říct: Dobře, ať tedy policie posoudí, jestli jsem to udělal správně, nebo jsem to neudělal správně, pokud ne, budu za to nést následky, pokud se nic nestalo, bylo to prostě proti mně a potom si to zúčtujeme třeba u voleb.

Koho vy sám volíte? Nemusíte samozřejmě odpovídat, ale nabízí se to.

Dneska večer mě čeká volební kalkulačka, takže uvidím, s kým budu mít největší shodu. Projdu si programy, protože sám nevím.

A budete chtít ve videu agitovat pro to, co vám ve volební kalkulačce vyjde?

Ne ne, to už vím teď. Budu se snažit lidem říct, jak si zjistit, s kým mají shodu, aby se nebáli politikům psát, aby si vybrali jedno téma, které je bude zajímat, a potom ho sledovali, co se s ním bude dít, ale rozhodně nebudu říkat, koho mají volit.

V dalším videu jste komentoval ukázku, v níž Miloš Zeman zpochybňoval schopnosti mladých lidí poznat, co je správné, ukazoval na jejich snadnou manipulovatelnost. On nejspíš nebude vaším kandidátem na hlavu státu v příštím období.

V tom videu Miloš Zeman popisoval určitou historku, ke které nejsou žádné dohledatelné zdroje. Nikdo z tří set tisíc lidí, co to viděli – a byli tam starší i mladší – nikdo z nich k tomu nic nenašel. Ta historka je patrně úplně vymyšlená, je o tom, že prostě nějací mladí lidé před druhou světovou válkou zničili bustu Tomáše Garrigua Masaryka.

Tím nejspíš chtěl ukázat, že mladým lidem chybí zkušenost a rozhled a nikdo by je neměl brát vážně.

Chtěl v praxi dokázat, že vlastně mladí lidé jsou lehce manipulovatelní - a ten příklad je vlastně hrozně invalidní. Já jsem tam zase zmiňoval, že byla spousta studentských protestů před nástupem komunismu, takže studenty prostě nejde házet do jednoho pytle. Za druhé si myslím, že když se kouknete na Miloše Zemana z doby před prezidentskými volbami před pěti lety a jak vypadá teď, tak já si myslím, že on už je jenom takovým lehkým odrazem toho, co byl. Jeho charisma je to tam, jeho zdraví patrně také. Z tohohle důvodu ani spousta lidí, co ho tenkrát volila, už ho dneska nezvolí. Kdyby byl v plném zdraví, věřím, že by to znova vyhrál.

Kde se vidíte dejme tomu za deset let? Kromě toho, že točíte videa na YouTube, studujete na vysoké škole marketing a public relations.

Nevím, nedělám si žádné velké plány. Nechci být zklamaný, ale zároveň vím, že to ani moc nejde. V dnešní době, která je fakt hodně rychlá, se věci strašně rychle mění. A zvlášť když je člověk na internetu, kde se to prostředí často mění ze dne na den, sociální sítě se rodí a umírají a podobně. Tam dělat nějaké velké plány není možné. Takže já čekám, co přesně bude přicházet, budu to brát, budu to odmítat, budu to přijímat a když budu cítit, že je čas udělat další krok, tak ho udělám a ten mě potom někam dovede.

A může to být směrem do aktivní politiky?

Ne. Minimálně teď. Nevím. Nevylučuju to úplně, je možné, že se stane strašně moc špatných věcí, které mě donutí a dotlačí si říct, teď je čas už do toho aktivně vstoupit, ale v tuhle chvíli si to rozhodně nemyslím.