Wu-chan slaví. Lidé zaplnili ulice. V jásání jsou ale osamoceni

Ulice dnes už všem známého města Wu-chan tento týden zaplnily davy lidí těšících se na oslavy nového lunárního roku. Loučení se s rokem Krysy a vítání roku Buvola je letos o to symboličtější – Wu-chan stahuje oponu za rokem, během kterého trpěl týdny v tvrdém lockdownu a lidé přicházeli o své nejbližší. Právě toto středočínské epicentrum pandemie, které po minulých svátcích přetékalo nemocnými, je jedním z mála míst v Číně, kde o rok později probíhají oslavy relativně normálně.

Wu-chanští tak v posledních hodinách nakupovali jídlo a tradiční dekorace a plánovali velké rodinné sešlosti. „Cítím se šťastný,“ říká 33letý Sung Po, který pracuje v automobilovém průmyslu. „Minulý rok jsme prostě zůstali doma, aniž bychom něco dělali, celé jsme to prospali. Tento rok, i když stále musíme nosit roušky, je mnohem lepší.“ Z tržeb se též radují přeživší podnikatelé a restaurace.

Koronavirus ovlivnil Svátky jara už v loňském roce. Úřady ale nebyly příliš striktní, protože podle nich šlo zatím o neznámou nemoc a její síla nebyla známá. Proto nestoply oslavy plošně. Co po největší pravidelné migrační akci následovalo, vnímá celý svět dodnes.

Svátky jara jsou pro Čínu přibližně stejně důležité jako pro Američany Den díkůvzdání a pro Evropany Vánoce. Všechny tyto akce v kombinaci s volnými dny s sebou přinášejí cestování napříč zemí, což v dnešní době pandemické neznamená nic jiného než covidovou tikající bombu. V jiných částech země úřady nachystaly přísná opatření znemožňující jakékoli setkávání či bujaré oslavy. Poslední týdny vláda odrazovala od cestování napříč zemí, a ačkoli přímé zrušení oslav na většině míst nenastalo, podmínky pro jejich uskutečnění v tradiční podobě od cesty domů odradilo i ty nejvíce tesknící.

Podle průzkumu, který v pondělí zveřejnil časopis China Comment, vládní výzvu většina lidí plánuje poslechnout a zůstat doma s vědomím, že tím pomohou zabránit opětovnému vypuknutí pandemie. Někteří respondenti uvedli, že se obávají hlavně karantény. Podle odhadů vlády a ministerstva dopravy se cestovní ruch v období svátků oproti minulému roku propadne o 60 procent.

Radost z narušení svátků mají například mileniálové z Pekingu, kteří během oslav a návštěv rodin každoročně čelili otázkám starších rodičů na milostný život. Narušení tradice je tak nechává chladnými. Podle čínských webů pravidelně v tomto období zahlcují internetoví uživatelé vyhledávače obávanými dotazy, mezi ty nejfrekventovanější patří: Proč se neoženit? Proč nemít přítele? Kolik peněz by měl mladý člověk vydělávat? Kdy plánují koupit byt?

Mezi takovými je například ilustrátorka Amy Jüan z Pekingu. Svátky jara obvykle trávila s rodiči v provincii Ťi-lin, které neustále trápí, že se mladší generace nežene do vdávání. „Letos nás země vyzývá, abychom řekli stop, a já jsem za to opravdu šťastná, protože konečně můžu těmto nepříjemným otázkám uniknout,“ vysvětluje Amy. „Mluvím s rodiči přes WeChat téměř každý den a to, že se nevidíme osobně, zas takový rozdíl není.“

Ne všichni se však radují stejně jako nezávislí mileniálové. Mnozí Číňané pracují během roku v zahraničí a několikatýdenní svátky jsou pro ně jediným obdobím, kdy mohou navštívit své rodiny. Číňanka Jang pracuje v singapurském bistru a už podruhé musela návštěvu rodného Wu-chanu vzdát. „Je to velmi smutný pocit, že v novém roce nebudu moci být s rodinou a přáteli doma,“ říká 29letá žena. „Navíc ani nevím, kdy je uvidím příště.“

V loňském roce se chystala na cestu přesně ve chvíli, kdy úřady zavedly přísný lockdown v provincii Chu-pej. Od letošní cesty ji odrazuje vyšší cena letenek, nutnost absolvovat přísnou karanténu a vůbec zredukovaný počet letů. Letenka by ji namísto obvyklých 600 dolarů stála 1600 (zhruba 35 tisíc korun). V současné době navíc čínská vláda nařizuje, aby příchozí cestující absolvovali 14denní „centralizovanou“ karanténu ve vyhrazeném zařízení, jako je hotel, a poté sedmidenní období izolace v jejich vlastních rezidencích.

Znepříjemnit podmínky cestování dostatečně k odrazení lidí se čínské vládě zjevně vyplatilo. Stejně jako Jang přemýšlí miliony dalších lidí. Mnozí mají na paměti i to, že se pravidla během jejich pobytu u rodiny mohou změnit a oni by tak přišli o práci.

„Letos, stejně jako vloni, nikam nejedu. Kdybych chtěla absolvovat tříhodinovou cestu z Pekingu za rodinou do Šanghaje, musela bych si dělat čtyři testy. Po cestě tam, po cestě zpátky, potom další po týdnu a 14 dnech,“ popsala v podcastu SCMP respondentka žijící v hlavním městě.

„Nálada v Pekingu je vystresovaná. Lidé se snaží dostat se domů, a potom přijdou zničehonic tak tvrdá pravidla, takže všichni mění plány, ruší lety. Byla jsem týdny vynervovaná jen z toho rozhodování, jestli jet, nebo ne, bála jsem se, co všechno se může změnit. Všichni už chtějí jet domů. Mně to může být jedno, ale pro mnohé migrující pracovníky je to jediná šance vidět své ženy a děti. Vláda lidi žádá o obrovskou oběť. Všude v ulicích ale visí červené ozdoby, na každém rohu. V Pekingu je ale taková zima, že jsou ulice spíše prázdné,“ popisuje.

Frustrovaní jsou také japonští dělníci. Jejich rodiny před rokem evakuovali z Číny kvůli šířící se pandemii, a oni tak zůstali oddělení. Přísná opatření, jako pravidelné testování, karanténa a hlášení stavu na vyžádání platí do 15. března, v den, kdy se očekává ukončení letošního výročního zasedání Národního lidového kongresu, čínského parlamentu. Doposud byly pozastaveny všechny přímé lety mezi Japonskem a Pekingem.

„Jakmile opustím Peking, nemůžu po návratu dělat nic. Nebudu moct pracovat. Chtěl jsem si během prázdnin udělat výlet někam po Číně, ale i to vzdávám, přinejhorším budu hrát aspoň golf,“ říká japonský zaměstnanec automobilky. Právě golfová hřiště jsou v Pekingu, i přes velice chladné počasí, beznadějně zarezervována.

Drtivá většina Číňanů tak stráví sváteční období u televize. Jako „Čínský Super Bowl“ je označovaná nejsledovanější televizní show na světě – Spring Festival Gala. Galavečer vysílaný CCTV se stal každoroční tradicí pro miliony domácností po celé pevninské Číně.

V posledních dnech však nařízení, která vlády na nižší úrovni od té ústřední přejímaly, přišla Pekingu najednou přehnaná a zbytečně přísná. Peking přemotivované úředníky označil za zbytečné a kontraproduktivní. Ještě minulý týden přitom tyto zaměstnance Čínská národní zdravotní komise kritizovala jako „lenivé“ a vyzývala je k zavedení „přísnější prevence a kontroly“. Čínská ústřední vláda tak vyzvala místní orgány, aby neúměrně přísné kontroly covidových hlídek zmírnily. Dobrovolní hlídači pořádku v ulicích měli původně sloužit k posílení prevence šíření nákazy. Řada vládních úředníků na úrovni krajů a měst ale zašla mnohem dál, než by si Peking představoval.

Někteří členové těchto pořádkových kontrol zaplatili cenu nejvyšší. Například v Charbinu na severovýchodě Číny byl hlídač ubodán poté, co se pokusil zastavit obyvatele mířícího k popelnicím vyhodit odpadky.

42letý strážný Čang Li-pin zastavil muže jménem Čchen. Podle prohlášení městské policie měl Čchen po upozornění, že nemá vycházet, na Čanga zaútočit nožem. Čang měl Čchenovi také nabízet, že odpadky vyhodí za něj. Vynervovaný muž mu však nepoděkoval, nýbrž ho pobodal. Hlídač zemřel při převozu do nemocnice.

O deset dnů dřív došlo k zavraždění pracovníka v terénu poté, co požádal muže, aby podstoupil testování. To muže rozzlobilo natolik, že ho přejel autem.

Pokud má být řeč o přísnosti, lze se zaměřit na Hongkong. Místní média často píší o „čtvrté hongkongské vlně“ – pod mnohdy děsivými titulky se skrývají příběhy o třech desítkách nakažených. Dochází také k případům, kdy z nemocnic prchají nakažení pacienti. Nejznámějším případem je příběh 63letého muže Li z Hongkongu, který byl na útěku dva dny. Za „velice sobecký čin“ byl odsouzen k šesti měsícům za mřížemi a dostal pokutu ve výši 600 dolarů (asi 12 700 korun) s komentářem, že šlo o „velmi závažnou trestnou činnost“.

Muž svůj útěk odůvodnil tím, že se bál injekcí a léčby. Li, který jinak žije na podpoře, žádal soud, aby byl shovívavý a uložil mu pouze pokutu. „Byl jste velmi sobecký,“ odpověděl však soudce obžalovanému. „Ignoroval jste bezpečnost všech ostatních v Hongkongu kvůli svému strachu z bolesti.“