Workshop pro partnery aneb Rande trochu jinak

Jsem chlap nižšího středního věku, čtyři roky v aktuálním vztahu. Sedím na jedné z matrací, vedle mě moje partnerka. Oba rádi zkoušíme různé, z našeho pohledu zajímavé, cesty, jak si být blíž. Někdy je to mezi námi skvělé, jindy to skřípe. Účast na workshopu vnímám jako cestu dalšího vzájemného poznávání, kdy se dostáváme k sobě prostřednictvím nezvyklých prožitkových aktivit.

Podle doporučení s sebou máme šátek na oči, pohodlné oblečení, zápisník, propisku a otevřenou mysl. „V životě k sobě můžete mít blíž. Sexuální polohy tady ale nehledejte,“ říká s úsměvem lektor Pavel Juřenčák po krátkém představení.

Mluví jasně, rozumně, občas má trefné hlášky, které vyvracejí, že by se tu mělo dít cokoliv neotantrického nebo ezoterického. V pozvánce to ostatně bylo jasně napsané: Tento workshop nepracuje s nahotou ani jinými technikami, které by narušovaly intimitu.

„Rádi s mužem sdílíme, že nejsme žádný ideální snový pár. Když jsme spolu začali chodit, hádali jsme se tak často, že můj táta říkal, že nechápe, proč jsme spolu. Dnes nám to lidé už nevěří,“ doplňuje Katka.

Jak to, že si neřekli dost? Díky různým nástrojům, technikám a vědomé komunikaci si nastavili hranice, vykomunikovali potřeby, poznali svoji hodnotu, neodvracejí hlavu od svých temných stránek, vytvořili společný prostor důvěry a bezpečí a prohloubili intimitu až k jiným stavům vědomí. Něco z toho tady vyzkoušíme.

Stejně jako děti mají tematické tábory nebo jako firemní týmy jezdí na teambuildingové akce, mohou i manželé a partneři vyrazit na dobrodružnější prožitkový workshop. Aktivity se tady odehrávají v bezpečném prostoru pod střechou – vlny emocí a poznání se dějí v nitrech účastníků. Je to něco, co si sám jednotlivec ani pár nedopřejí. Vzájemné poznání se ale odehrává díky lektorskému vedení i sdíleným zkušenostem mužů a žen, kteří se přihlásili.

„Chtěla jsem tu být v pohodě a už jsem v Prčicích. Snad to celé neprobrečím,“ říká při úvodním představovacím kolečku jedna z přítomných žen se slzami v očích. Přijela s manželem, mají spolu tři děti, a po sedmi letech je to jejich první společná akce ve dvou. Vlastně rande trochu jinak. No a? „Naše partnerství je sice poklad, ale neleží nám jen tak v obýváku. Každý den ho musíme opravdu vykopávat,“ říkají lektoři.

Jak vlastně člověk k takové akci přijde? S Katkou Juřenčákovou jsem před rokem vedl rozhovor o jejích seminářích pro základní a střední školy, kde před dobou covidovou pořádala tematické přednášky, jak mluvit s dětmi o sexu. Po čase jsem nahlédl, co chystá. A zatímco většinu mužů na tuto akci přizvaly ženy, v mém případě to bylo obráceně.

Podle informačního e-mailu budeme využívat čtyři hlavní principy vědomého milování: dech, pohyb, hlas a dotek. K tomu přidáme pět smyslů. Zjistíme, co je sexuální, životní energie a jak ji kultivovat. Čeká nás práce s tělem a techniky k lepší vnímavosti našich prožitků. Nahlédneme také na to, co nás učí společnost, co nám o sexualitě a milování řekli rodiče či učitelé. Může být něco jinak? Může.

Všechny aktivity jsou dobrovolné. „Pokud při rozhodování ucítíte jen malé pnutí, jděte do toho. Pokud velké, nechoďte do aktivity. Chceme, abyste se cítili dobře,“ říká lektorka. „Můžete zažívat vykročení z komfortní zóny, přijďte za námi i s maličkostmi, když budete potřebovat,“ vyzývá.

Postupně z prostoru opadá určitá ostražitost nebo odtažitost z toho, co bude. Však je tu každý dobrovolně. Akce je pro ty, kteří se chtějí zastavit a hravější formou si spolu užít čas. „Každý máme jinou povahu, všímejte si, co chcete zrovna vy,“ dodává Katka.

Nasloucháme úvodu, cítím se pohodlně. Jsem trochu unavený. Do zad mě hřeje topení na zdi, můžu chvíli sedět, být, neřešit, naslouchat příběhům. Při svém představení říkám, že budu psát z workshopu reportáž, ale totožnost účastníků zůstane v anonymitě, proto výjimečně ani nefotím.

Začínáme. Říká se, že oko je do duše okno. Rozbíhá se jednoduché cvičení na uvidění a pozdravení druhého člověka v prostoru. Chodíme po místnosti, zastavujeme se ve dvojicích proti sobě, hledíme si dlouze do očí. Představujeme se, podáváme si ruce. Nic víc. S překvapením zjišťuji, kolik lidí má s dlouhým zíráním do očí něco jako problém. Pro mnohé je to minimálně nepohodlné. Já si to užívám. Chodím a čučím. Dýchám. Vnímám sebe. Po skončení může každý říct, co vnímal, jak se cítil a podobně. Jsem v pohodě, nejen s partnerkou si rád koukám do očí.

Začíná další cvičení, tentokrát v páru. Jeden masíruje druhého, beze slov. Proto pak vynikne efekt následné boss-masáže. Zaměřujeme se dotykem na část těla považovanou za neintimní. Ležím se zavřenýma očima a opakuju: „Ještě pomaleji! Tady víc tlaku, tam už ale netlačit.“ Návodnou párovou masáž doprovází hudební podkres, který je zároveň časomírou. Konec. „Jé, neskočila ta hudba v půlce?“ ptá se nahlas se smíchem jedna z masírovaných žen, která by evidentně ráda pokračovala.

Většina lidí je takzvaně nedomazlená, říká Katka Juřenčáková, která je s Pavlem ve vztahu už dvacet let. „Nevyužívejte proto pokaždé masáž s partnerem jako cestu k sexu. Řekněte si někdy, že dnes z toho nebude milování. Jinak zase směřujete k nějakému cíli,“ vysvětluje Katka sedící na pohovce vedle manžela, který dodává: „Bavte se hledáním kreativity a potěšení.“

Cvičení, které následuje, je pro některé z žen výzvou. Pád dozadu z výšky, se zavřenýma očima, s rukama na hrudi. Před pádem na zem vás zachytí paže šesti mužů. „Dovolte si odevzdat se. Žena potřebuje zažít oporu a bezpečí,“ říká Katka. „Jasně, umím si tento pocit dát i sama, bývám i týdny pryč na cestách. Je ale příjemné najít pak oporu doma, u partnera.“

Cvičení je dobrovolné, ne každá žena se pro něj rozhodne, objevují se chvění, slzy. „Nemusíte to dělat, tady není nic dobře ani špatně,“ uklidňuje lektorka.

Následuje jedno cvičení za druhým, s pauzou na oběd, který se odehrává přímo v útulné chaloupce ve Hvozdnici ve středních Čechách. Dynamické meditace s vytřepáním celého těla, ale i další aktivity. Důležité je, že vedou k přítomnému vnímání podobně jako meditace. Na workshopu je však všechno propojeno s osobním prožíváním v páru a partnerskými fyzickými aktivitami.

„Sdílíme jen to, s čím máme zkušenost. Teorie nám moc nejde, jsme praktičtí a máme rádi legraci a umíme si ji udělat i ze sebe,“ připouštějí lektoři, kteří se v informačních materiálech podepisují zkratkami svých křestních jmen – PaKa. O účastníky nemají nouzi, i na tento kurz jsou nahlášení náhradníci, kdyby někdo předem musel účast zrušit. Celodenní program s obědem a průběžným občerstvením vychází na 3800 korun za pár.

Pro mě byla nejsilnější částí takzvaná vzájemná partnerská honorace. Skrze volně vedený program jsem se přirozeně vyhrabal z únavy a dostal se do fáze, kdy nahlas, slovem, umím vyjádřit ženě ocenění, poděkování. Říkáme si, čeho si na druhém vážíme, co na něm milujeme. Důležitou součástí je, že ve větách nesmí zaznít žádné „ale“.

Velmi oživující jsou různé druhy dechových cvičeních, které probíhají interaktivně v páru. „Zkusíme si, jak dýchá váš partner, naladíme se na jeho dech. A možná vám bude docházet vzduch nebo budete naopak překysličení,“ zní další pokyn, který pomáhá jednoduchým způsobem procítit, co stejného má náš partner jinak.

Akce oficiálně končí po 20. hodině, ale volně pokračuje dál. Kdo chce, může do sauny. V kuchyni s kachlovou pecí se rozezní kytara a buben, na stole se objevují další jednohubky. Je tu pohoda. Kdo chce, může za poplatek přespat.

„Svoje ANO nestačí říct pouze v den svatby. Je třeba ho opakovat tím, co a jak žijeme, každý den,“ zvou PaKa v letáku k další akci, která se jmenuje Vědomé partnerství.