Článek
První případ viru byl v Guineji odhalen minulý týden. Stalo se tak necelé dva měsíce poté, co Světová zdravotnická organizace (WHO) v zemi oficiálně oznámila konec epidemie eboly. Pacient, který viru marburg podlehl, nejprve vyhledal lékařskou pomoc na místní klinice, pak se jeho stav rapidně zhoršil. Že jde o virus marburg, potvrdili analytici z guinejských laboratoří a později i Pasteurova Institutu v Senegalu.
Případ byl zaznamenán v oblasti města Guéckédou, nedaleko hranic s Libérií a Pobřežím slonoviny. Stejnému regionu jsou připisovány také první případy tamní dosud nejhorší epidemie eboly v letech 2014 až 2016. Podle agentury Reuters bylo od roku 1967 zaznamenáno 12 propuknutí infekce viru marburg, západu Afriky se ale ohniska vyhýbala.
„Možnost, že se virus marburg rozšíří rychle a daleko, znamená, že ho potřebujeme okamžitě zastavit,“ cituje Reuters regionální ředitelku WHO pro Afriku Matshidiso Moetiovou. „Se zdravotnickými úřady pracujeme na zavedení rychlé reakce, ta stojí na předchozích zkušenostech Guineje se zvládáním eboly, která se přenáší podobným způsobem.“
V oblasti, odkud první západní pacient pocházel, momentálně probíhají snahy o vystopování osob, které mohly být s nakaženým v kontaktu. Jelikož se daná nemoc v zemi objevila poprvé, úřady také zahajují veřejné vzdělávání a mobilizaci komunity, aby zvýšily informovanost a pokusily se omezit šíření infekce, píše informační portál Organizace spojených národů ReliefWeb. S tím pomáhá i tým expertů WHO.
Za přirozeného přenašeče viru marburg jsou považováni netopýři, přesněji kaloni egyptští. K přenosu z člověka na člověka pak dochází přímým kontaktem s tělními tekutinami infikované osoby. Mezi příznaky onemocnění patří bolest hlavy a svalů, krvácení z různých tělních otvorů a zvracení krve.
Ačkoli nejsou k léčbě viru schváleny žádné vakcíny nebo antivirová léčba, rehydratace a léčba specifických symptomů zlepšuje šance na pacientovo přežití. Průměrná úmrtnost na virus marburg je podle WHO asi 50 %. V případě minulých ohnisek se pohybovala mezi 24 až 88 %, záleží na kmenu viru a zvládání šíření infekce.
Poprvé se ohniska nákazy vyskytla v roce 1967 ve dvou německých městech – Marburgu a Frankfurtu – a v srbském Bělehradě. Infekce byla spojena s laboratorními pracemi, při kterých vědci využívali kočkodany obecné z africké Ugandy. Nakažené opice pak roznesly nákazu dál a incident vedl až k objevení nového viru.
