Článek
Muž, který se představil jako Ťiang, popsal v tříhodinovém rozhovoru pro americkou CNN, jak probíhala jeho práce v době, kdy pracoval v detenčním táboře v čínské autonomní oblasti Sin-ťiang. Sám pracoval jako řadový policista. „Třikrát nebo čtyřikrát“ nicméně působil přímo v Sin-ťiangu, kde se podílel na mučení perzekuovaných Ujgurů a dalších etnik.
Když byl do Sin-ťiangu povolán poprvé, cítil nadšení, že bude moci cestovat a pomoci v boji proti terorismu, který údajně v regionu hrozil, vzpomínal Ťiang pro CNN. Po deseti letech práce u policie byl také rád, že ho povýšili. „Separatistické síly chtějí naši zemi rozdělit. Musíme je všechny zabít,“ citoval slova svého šéfa, který ho přemlouval k tomu, aby na dočasný pracovní pobyt odjel.
Systematická kampaň proti Ujgurům a dalším etnickým menšinám začala v roce 2014. Pro Peking problematická etnika žijící v Číně se tak mohla dostat do vězení nebo detenčního centra za to, že nosily pokrývku hlavy, dlouhé vousy nebo měly moc dětí. Zrekrutováno z provincií napříč celou pevninskou Čínou bylo až 150 tisíc policistů pod heslem „Pomoc Sin-ťiangu“, uvádí Ťiang.
Život v Sin-ťiangu
V čínské severozápadní autonomní oblasti Sin-ťiang žije asi 12 milionů Ujgurů. Od roku 2017 proti nim a dalším muslimským menšinám čínská komunistická strana cílí kampaně hromadného zadržování, sledování, nucených prací, dle některých zpráv také nucené sterilizace, mučení a znásilňování. Již obligátní odpovědí Číny na tato obvinění je, že k žádnému porušování lidských práv nedochází. Detenční tábory mají být jen odbornými centry určenými k boji proti extremismu.
Lidé v táborech jsou většinou Ujguři, Kazachové, Kyrgyzové či Číňané označení za kolaboranty. Sin-ťiang je rozsáhlé autonomní území, které svůj status získalo v roce 1955 v období komunistické vlády. Předtím to byla součást republiky existující od roku 1911 do 1949. A ještě předtím, po dobytí dynastií Čching, to bylo kolonizované území. Když přebrali vládu komunisté, žilo na území Sin-ťiangu jen okolo pěti procent hanských Číňanů. Po zásahu čínské vlády ale oblast začalo obývat čím dál více Hanů, což za posledních 50 let způsobuje značné tenze. Dnes tvoří asi polovinu obyvatel.
Bývalý policista však záhy zažil rozčarování. „Byl jsem překvapený, když jsem přijel poprvé. Všude byly kontroly. Mnoho restaurací a dalších míst bylo zavřených. Společnost byla v napětí,“ popisuje policista ostře střežený Sin-ťiang.
O mučení Ujgurů, ale i dalších komunit, které Peking považuje za nebezpečné, informují světová média a lidskoprávní organizace především z pohledu obětí. I proto je pohled whistleblowera a dřívějšího „účastníka“ systému hodnotný.
„Kopání, mlácení, dokud vězni neměli modřiny a otoky. Dokud neklečeli na zemi a neplakali,“ přibližuje Ťiang mučící praktiky. Bití se nevyhnuly ani ženy a děti nad 14 let. Oběti byly znehybňovány pomocí kovové nebo dřevěné „tygří židle“, zavěšovány ke stropu, mučeny pomocí waterboardingu, elektrickými šoky nebo sexuálním násilím.
Běžnou praxí bylo také přikládání elektrický obušků na genitálie nebo nařízená hromadná znásilňování nováčka ze strany spoluvězňů. „Každý používal jiné metody,“ říká. „Policie si stoupla na obličej podezřelého a řekla mu, ať se přizná,“ popisuje dále. „Nikdo“ ze stovek vězňů, se kterými se Ťiang setkal, nicméně trestnou činnost nepáchal, uznává. „Byli to obyčejní lidé,“ tvrdí na CNN.
Přestože Ťiang vždy hrál spíše „zlého policistu“, zdůrazňuje, že se nedopouštěl určitých zvěrstev jako jeho kolegové. „Pro některé to byla práce, jiní byli zkrátka psychopati,“ říká.
Dále přiblížil, jak před každou akcí dostávali seznamy a museli dodržovat kvóty zadržených, běžné byly také domovní prohlídky a stahování dat z telefonů a počítačů. „Všechno to bylo naplánované, byl v tom systém,“ říká. „Všichni museli plnit plán.“
Ťiang, který aktuálně žije v evropském exilu, musel novináře z CNN o autentičnosti své výpovědi přesvědčit. I když jeho slova nemůže americké médium zcela potvrdit, Ťiang se prokázal svou uniformou, oficiálními dokumenty, fotkami i videonahrávkami.
Podle Ťianga se úřady v autonomní oblasti chovají jako ve válečné zóně. Lidem, jako je Ťiang, namlouvají, že jsou Ujgurové nepřátelé. Úřady jich podle něj za rok zadržely i 900 tisíc. Podle předpokladů amerického ministerstva zahraničí byly v internačních táborech v Sin-ťiangu od roku 2017 vězněny až dva miliony lidí.
Ťiang, který stále trpí výčitkami a zmiňuje, že denně dokáže spát jen pár hodin, řekl, že již před cestou do Sin-ťiangu byl „zklamaný“ mírou korupce vlády Pekingu. „Předstírali, že slouží lidem, ale byla to parta lidí, kteří chtějí především diktaturu,“ dodává.
Setkání s přeživšími Ujgury se ale vyhýbá a dodává, že pokud by se s některým bývalým zadrženým setkal, „bál by se a utekl“. „Teď jsem otupělý. Zatýkal jsem tolik lidí,“ říká Ťiang.
„Jsem vinen a doufám, že se (perzekuovaným) nic podobného už nestane. Doufal bych v odpuštění, ale to je pro lidi, co si prošli takovým utrpením, nemožné,“ připouští.
