Washingtonské postřehy „Angličana“ Jiřího Hoška

Jirko, jakého programu se v USA účastníš?

Jedná se o takzvaný Humphrey Fellowship, což je stipendijní program americké vlády a The George Washington University. Účastní se ho nejen novináři, ale lidé napříč profesemi z celého světa, a je to příležitost navýšit své profesní standardy a navázat cenné kontakty.

Na co je stáž zaměřená?

Program má dvě části – teoretickou a praktickou. Ta první je tematicky silně zacílená na celosvětový boj s dezinformacemi, na roli a odpovědnost médií i tlak na sociální sítě. V USA je například aktuálně opravdu velký tlak na Facebook, jak bojuje s dezinformacemi, jak odstraňuje fake news. Co se týká přednášek, debat a diskusních panelů, tak je tady skvělý mix akademiků, vyšetřovatelů vyhledávajících a potírajících dezinformace i praktikujících novinářů. Mám možnost se setkávat a hovořit s velkými osobnostmi, což ostatně s pomocí rozhovorů postupně zprostředkuji i čtenářům Seznam Zpráv.

Jaké další poznatky si z programu přivezeš?

Je toho spousta, ale nejdůležitější se týkají toho, jak strašně důležitá jsou ještě přísnější editorská pravidla, vnitřní kontrolní mechanismy pro ověřování faktů. A také jak moc užitečné je navýšit transparentnost, ještě více ukazovat a vysvětlovat, kdo jsme, co děláme a o co nám jde, proč děláme věci tak, jak je děláme. O tom je koneckonců vlastně částečně i naše nová rubrika Redakce.

A praktická část programu?

Ta se v mém případě bude týkat spolupráce s think tankem CEPA (Center for European Policy Analysis), pro který budu psát článek o nadcházejících parlamentních volbách v Německu z českého pohledu. A poté se budu podílet na přípravě tematických okruhů a otázek na chystanou konferenci o střední a východní Evropě. Obojí jsou velké výzvy a těším se na to.

Co tvé osobní dojmy ze současných USA? V USA jsi byl i 11. září, kdy si svět připomínal 20. výročí teroristických útoků. Jak to vypadalo přímo ve Washingtonu?

Přiznám se, že tohle mě trochu překvapilo, protože i když už má spousta Američanů připomínání 11. září plné zuby a letos to bylo ještě negativně umocněné tím, že se vše prolínalo s událostmi kolem – řekněme – dost potupného stahování z Afghánistánu, tak i přesto jsem u Pentagonu, kam jsem se vydal, čekal davy s vlaječkami a podobně. Ale připomínalo to tam spíš parkoviště u IKEA po zavíračce. Jeden věnec a hotovo.

Mění současný život v hlavním městě USA nadále obavy z covidu?

Rozhodně je zjevné, že na ulicích se stále pohybuje mnohem méně lidí a třeba když jdete podle Google Maps a na displeji vidíte třeba nějakou hospodu, tak v reálu je dost často podnik už zavřený, protože mezi tím zkrachoval. Což samozřejmě známe i od nás. Spousta lidí nebyla v práci třeba 15 měsíců, firmy drží dlouhodobě lidi na home office. Obezřetnost je tady veliká, obavy z delty jsou značné.