Článek
„Lidi, kdy vyrazíme do ulic, teď už vážně a všichni? Tohle už je na svržení vlády. A páni policajti, než vytáhnete vodní děla či obušky, tak si laskavě dobře promyslete, komu chcete sloužit. Jestli slušným a bezbranným lidem, nebo hrstce zločinců, která si říká ‚vláda‘ a která si nevidí na špičku nosu,“ napsala čtenářka Kateřina Sejčková v diskusi pod článkem, který přehledně shrnuje nová opatření, jimiž se ode dneška začíná řídit život v Česku.
Psychoterapeut Pavel Špatenka považuje stupňující se naštvanost, frustraci a agresivitu lidí za zcela přirozenou. „Pokud vezmete člověka a zavřete ho do místnosti, z níž se sám nedostane, bude chvíli sedět a koukat. Postupně v něm začne narůstat pocit bezmoci a vztek a nakonec jej uvidíme, jak zuřivě lomcuje klikou, kope do dveří a snaží se dostat ven na svobodu,“ říká Špatenka Seznam Zprávám.
V diskusích pod články se s postupným omezováním běžného života objevují často výzvy k defenestraci a občanským nepokojům. Přibývá vulgárních výrazů, nadávek, lidé se ostře hádají mezi sebou. Podle psychoterapeuta Špatenky za tím stojí mnoho příčin. Hlavní je ale asi frustrace ze ztráty svobod, z omezení mezilidského kontaktu.
„Roli však může hrát i naivita. Pokud člověk dosud věřil, že je Andrej Babiš jeho zachráncem, pak nyní nutně prochází zklamáním,“ konstatuje psychoterapeut. A naopak – pokud už někdo před eskalací koronavirové nákazy a s ní svázanými opatřeními choval k institucím nedůvěru, teď jen vzrostla.
Svou vinu na mrzuté náladě lidí má podle něj i vláda. „Ne nadarmo se volá po jasném rozhodování a především po vizi. Lidé potřebují vědět, co se bude dít. Všichni chápeme, že jsme v situaci, která tady nikdy nebyla, přesto je pro naši psychiku zásadní, aby ti, kdo rozhodují, nejednali chaoticky. A aby lidem dali nějaký výhled alespoň v hrubých obrysech, kdy se budou moci vrátit ke svým životům, kdy zase budou šťastní,“ dodává terapeut.
Podle jarní studie Národního ústavu duševního zdraví na více než třech tisících dospělých v Česku stoupl s nástupem koronavirové krize výskyt duševních poruch oproti roku 2017 z 20 na 30 procent. Počet lidí s depresí a sebevražednými myšlenkami vzrostl třikrát, s úzkostnými poruchami na dvojnásobek. Prokázané potíže přitom významně souvisely s obavami o zdraví či živobytí kvůli pandemii. Lidé také častěji pijí v nadměrné míře alkohol.
Odborníci se obávají dalšího růstu počtu sebevražd v letošním roce. Prvními příznaky psychických potíží bývají například poruchy spánku a soustředění. Kritická mez, kdy by člověk měl vyhledat odborníka, je narušení běžného fungování v rodině, v práci, ve vztazích, významný pocit subjektivní nepohody.
„Terapeutická práce s emocemi vyžaduje mnoho času. Nyní jej většinou nemáme, žijeme ze dne na den. Proto je tak důležité, aby lidé s aktuálními opatřeními pokud možno alespoň trochu souzněli, aby jim rozuměli, chápali, proč jsou nutná, aby měli elementární důvěru ve vládu,“ apeluje psychoterapeut.
Pavel Špatenka
Terapii sebepoznáním se věnuje od roku 2000. V terapeutické praxi vychází ze studií duchovních filozofií, hlubinné psychologie i vlastního transformačního procesu. Ve svém přístupu nepodává vyčerpávající analýzu lidského duševního života ani nevysvětluje vše, co se v nitru odehrává. Spíše je motivován snahou zpřístupnit každému přímé poznání a plné pochopení skrze vlastní prožitou zkušenost.
Nedílnou součástí jeho přístupu k sebepoznání jsou praktické metody pro pěstování vnitřního klidu a vyrovnanosti vedoucí ke zdokonalení v sebeovládání či kontemplativní techniky pro získání hlubšího uvědomění a poznání přirozené podstaty sebe sama.
Přístup sebepoznání využívá v individuální práci s klientem, přednáší o něm na odborných seminářích, vede školu sebepoznání a kurzy, kde sebepoznání prakticky vyučuje. Vyvíjí bohatou publikační činnost v populárně-odborné oblasti, vydal pět knih.
