Článek
Bizarní honičkou několika neozbrojených mužů s desítkami příslušníků komunistické policie v ulicích Prahy vstoupila před 40 lety, 6. ledna 1977, v život Charta 77.
Na zdánlivě apolitický dokument, který po normalizačním režimu žádal jen to, k čemu se sám zavázal, tedy dodržování základních lidských práv a občanských svobod, reagují vládnoucí komunisté typicky: Brutálním pošlapáním všech práv a svobod, zatýkáním a masovou hysterií, do níž v rámci „Anticharty” zapojil i mnohé populární umělce.
První prohlášení Charty 77 podepsalo 242 lidí. Prvními mluvčími se stávají Václav Havel, někdejší ministr zahraničí Jiří Hájek a filozof Jan Patočka, který umírá o dva měsíce později po jednom z mnohahodinových výslechů Státní bezpečnosti.
Charta oficiálně existovala necelých šestnáct let, rozpustila se v listopadu 1992, tři roky po pádu komunistického režimu a dva měsíce před rozdělením Československa. Do ledna 1990 ji podepsalo 1883 lidí, 25 podpis odvolalo. Charta vydala celkem 572 dokumentů, řada jejích signatářů strávila řadu let ve vězení, další byli vyhozeni z práce a jejich dětem bylo zakázáno studovat školy, na které se chtěly přihlásit. Víc než 200 signatářů Charty opustilo zem.
Po listopadu 1989 převzali někteří signatáři vrcholné ústavní funkce. Václav Havel se stal prezidentem, Petr Pithart českým premiérem, Pavel Rychetský předsedou Ústavního soudu. Členy vlády byli například Jiří Dienstbier, Milan Uhde, Jan Ruml, Vladimír Mlynář nebo Alexandr Vondra.
