Článek
„Letmo si pamatuji, že jsme sem s babičkou i se strýcem chodili. Pokaždé jsme věděli, že někdo stojí opodál a jen, co jsme tady položili květinu a odešli, tak někdo přišel a květiny byly odstraněny,“ vzpomíná na místě jednoho z tragických příběhů okupace vodácký instruktor Jiří Veselý.
Jde o známou tragédii ve východočeském Jičíně a jeden z nejhorších incidentů spojených s vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Opilý polský voják tehdy na křižovatce bezdůvodně zahájil palbu do kolemjdoucích.
Pětičlenná skupinka vodkou posilněných polských vojáků, ve které šel jedenadvacetiletý Stefan Dorna, z něhož se toho večera stal dvojnásobný vrah, vyrazila okolo osmé hodiny večer ze základny poblíž městečka Sobotka směrem do města. Tříkilometrovou vzdálenost ušli za tři hodiny.
Jaroslav Veselý. Foto: Archiv Jiřího Veselého
„Strýc Jaroslav doprovázel kamarády z kina, a tady na křižovatce se chtěli rozloučit, když potkali vojáky. Ti se začali hádat, jestli budou pokračovat do města, nebo ne a začali střílet. Dorna nejspíš nejdřív pálil jen do vzduchu, ale pak i kolem sebe po celé křižovatce a zasáhl mého strýce do nohy,“ vypráví synovec zavražděného Jaroslava Veselého, co se stalo 7. září 1968 v 11 hodin večer na křižovatce Na Letné.
Dorna kromě čtyřiadvacetiletého Jaroslava zasáhl i jeho kamarádku Janu Jenčkovou. Oba se skáceli k zemi. Tam se vrhli i zbylí dva přátelé Vítězslav Klimeš a Bohunka Brumlichová. Kromě toho poranil i některé své kumpány, kteří se ho snažili uklidnit.
Veselý bolestí hlasitě sténal. „Když to Stefan Dorna uslyšel, tak přišel k nim. Nejprve začal obtěžovat holky, které ležely vedle strýce. To sténání Stefana Dornu zřejmě dohnalo k nepříčetnosti a řekl jedné té slečně, aby se otočila bokem a z bezprostřední blízkosti do něj vypálil zbytek zásobníku,“ popisuje vraždu svého strýce letos 38letý Jiří Veselý.
Stefan Dorna. Foto: reunion1968.se
Druhou Dornovou obětí se stala pětapadesátiletá Zdeňka Klimešová, maminka Vítězslava Klimeše, jednoho ze čtyř členů skupinky vracející se z kina, na kterou polský voják střílel.
„Paní Klimešová a pan Klimeš vyběhli, když slyšeli první střelbu, protože tušili, že právě jejich syn Víťa se vrací z toho kina, tak z obavy co se děje vyběhli ze svého domu. To se paní Klimešové stalo osudným,“ dodává Veselý.
Stefan Dorna na manžele Klimešovy vypálil celou dávku. Manžel Zdeňky Klimešové Oldřich byl postřelen v oblasti ruky a páteře.
Jiří Veselý ukazuje fotografie z pohřbu strýce Jaroslava a Zdeňky Klimešové.
Celkem běsnící voják vystřílel 75 nábojů. Odpor kladl i při zatýkání a následná zkouška ukázala, že měl v krvi přes 1,8 promile.
Dornu odvezli do Polska a žádosti z Československa, aby byl stíhán u nás, polská strana nevyslyšela. Vojenský soud jej pak odsoudil k smrti, ale po žádosti o milost byl zmírněn na doživotí. Po patnácti letech pak byl z vězení propuštěn.
Pomník obětem střelby Na Letné.
Rodina Veselých to vůbec netušila. Zjistili to až z polsko-českého dokumentu Cesta ke křižovatce natočeném v roce 1994. Tam nepřiznal, že střelbu inicioval on, ani odpovědnost za incident.
„Najednou jsme ho viděli, takového spokojeného padesátníka, jak vypráví o tom, že si není ničeho vědom, jak si nic nepamatuje, ale popisoval tam, jak jeho samopal nebyl úplně v kondici,“ říká se znatelnou ironií v hlase Veselý. „Bylo to hrozné, ještěže to neviděla babička. Přišli jsme o pocit aspoň jakéhosi zadostiučinění,“ uzavírá.
Vloni při srpnových vzpomínkách na rok 1968 k pomníčku nedaleko křižovatky na Letné dorazili i dva zástupci polského velvyslanectví. Ti jménem Polska vyjádřili poprvé po padesáti letech omluvu za hrůzný čin.
(V původní verzi článku jsme Jičín omylem označili za severočeské město. Čtenářům se omlouváme.)
