Článek
Nelíbí se mi humbuk kolem koronaviru. Opatření považuji za příliš plošná, přehnaná a hospodářství zbytečně devastující. Co bude, když přijdou další vlny, nové mutace, něco ještě horšího?
Na vojně, kterou jsem zažil ještě pořádnou, komunistickou, musel každý i ten nejhloupější vojáček ve stráži se svými dvěma zásobníky ostrých moc dobře hospodařit. Kdyby je tak vystřílel do houští, kde zachrastila kočka a nic mu nezbylo, tak co, až přijde diverzant? Joj, to by byl pak diverzantem dočista zabitý anebo vojenským prokurátorem do zčernání zavřený…
Spolu s básníkem Jiřím Wolkerem se nebojím smrti, ale trochu se bojím toho umírání – i když už ty největší obstrukce a zvěrstva kolem něho už na nás příroda vyzkoušela anebo lidé na sebe vymyslili – takže i v nejhorším už půjdu po prošlápnuté cestě. Čeho se ale fakt bojím, je nesplnění úkolu. Povinnost – první ctnost.
První generace, která zklame
Po staletí měli řemeslníci, sedláci i chalupníci za cíl a smysl života předat hospodářství a živnost v lepším stavu, než je převzali. Zřejmě budeme první generace, která tohle hrubě nesplní. Největší strach nemám ani tak z obřího dluhu – ten by se dal za předpokladu nás všech pilně pracujících možná i zvládnout – ale ze škod spáchaných populistickými vládami (ruku v ruce s ještě více populistickými opozicemi) po celém světě v myslích a v mentalitě lidí.
Děsím se zavřených škol, obřího zpoždění v prevencích a v léčbách ne-covidů, bojím se podfinancovaného zdravotnictví a nekonečných front na poliklinikách v budoucnosti. Mám strach ze sociálního rozvratu doma zavřených lidí. Bojím se také, že se odnaučí pracovat. V malém to vidím u nás ve firmě – tenhle populismus učí lidi spoléhat na imaginární stát. Ten si přece peníze natiskne a zas bude dobře, tak co…
Virologové a epidemiologové řídí a zavírají hospodářství, což je asi tak dobré, jako kdybychom my z fabrik řídili fakultní nemocnice. Čelní útok z chodu, řečeno jejich vojenským názvoslovím, na výrobní podniky jako nejhorší semeniště veškeré a vší nákazy sice nevyšel – konkrétně my máme v průměru asi půl procenta zachycených pozitivních a někde jsou na tom ještě lépe – nátlak nás, fabriky, „locknout“ však nepolevuje.
Běda ale, kdyby se těmhle odborníkům snad z důvodu zruinovaného hospodářství sáhlo na jim přidělované prostředky a výplaty – to by byl potom teprve řev.
Když použiji pro změnu zase naši, fabrickou, terminologii, pak tu mám pro vládu i opozici, virology a epidemiology vojenské i civilní, několik drobných, posléze však zcela zásadních doporučení:
– Otevřete neprodleně školy a většinu služeb. Dám hlavu na špalek, že povinné testování v nich přinese stejné výsledky jako ve fabrikách – tedy nula nula nic.
– Přestaňte populisticky motat lidem hlavy a řekněte, volby nevolby, hlasy nehlasy, že bez pilné práce, odvahy a trochy risku se z tohohle marasmu nedostaneme. Možná to nakonec ten pověstný volič i ocení a odvážného zvolí. Kdo dnes co ví?
– Nechte lidi sociálně žít, vždyť i v obleženém Leningradě hrála divadla a opery a v obleženém Berlíně květinářky prodávaly květiny a kadeřnice kadeřily. To vše, aby lidé neklesali na mysli.
– Nechte fabriky být, žít a pracovat, protože pokud ony nebudou vytvářet hodnoty, budeme to moct sbalit už docela a všechno. I bez těch vašich lockdownů.
– Nechte být, žít a rozumně pracovat také zdravotnictví, protože to největší nebezpečí a nejvíce mrtvých hrozí v budoucnosti kvůli zanedbané léčbě, odkládaným zákrokům a neprováděné prevenci.
A na závěr rada, za kterou mě sufražetky, feministky a genderoví rovnostáři sežerou, ale ať. Řeknu to jako naši předkové: Vzmužte se, baby jedny!
