Vzkaz z Barmy: Kolik mrtvých ještě potřebujete, abyste se začali zajímat?

Když o vojenském puči v Myanmaru vypráví přibližně padesátiletý Sunny, jde z něj cítit odhodlání. Po několika větách se mu ale láme hlas a omlouvá se. Jsou to téměř dva měsíce ode dne, kdy skončil kariéru turistického průvodce a tlumočníka. „Teď pro živobytí dělám jen to, že bojuju za demokracii. Musíme vyhrát. Musíme vyhrát pro život a demokracii, to je jediný cíl. Je to moje povinnost jako občana Myanmaru,“ popisuje pro Seznam Zprávy Barmánec Sunny.

Vojenská junta v čele s generálem Minem Aun Hlainem si v zemi vzala slovo 1. února. Demokratičtí vítězové voleb skončili ve vězení, včetně prezidenta a Su Ťij. „Od převratu je to jen horší, armáda se nebojí ničeho. Celý svět zná Bin Ládina, Saddáma Husajna, Al-Káidu, Hitlera. Všichni tito lidé zabíjeli. Ale nestříleli do vlastních lidí. „Naše“ teroristická armáda ale ano,“ popisuje Sunny demonstrace, při kterých umírají muži, ženy i děti.

Jen během víkendu barmská vojenská junta zabila více než 160 lidí, včetně 14 dětí. Nejmladší dívce bylo pouhých 11 let. Sociální sítě v neděli obletěly snímky, na kterých rodina pohřbívá dívku i s oblíbenými hračkami a omalovánkami. Tentýž víkend přišla o pravé oko po zásahu gumovým projektilem roční holčička.

Sunny zdůrazňuje, že jsou demonstranti mírumilovní a neozbrojení. Armáda proti nim stojí s tanky a střelnými zbraněmi. „Pane bože, minulou noc (v pondělí, pozn. red.) upálili naše lidi zaživa. Zapálili je v domech. Svět tohle neví.“

O svůj život se sám bojí, protože zbraň, se kterou by se mohl bránit, nemá. „Samozřejmě že se bojím, že zemřu. Jsem lidská bytost. Není fér bojovat neozbrojený s někým, kdo má zbraň. My tady tu armádu nechceme, nechceme je trpět. Chceme demokracii a svoji svobodu. Chceme snad příliš? Vypadá to tady ale jako bitevní pole, zabíjejí ve dne i v noci. Zatýkají a unášejí lidi i děti. Po celé zemi,“ popisuje Sunny a připomíná, že je běžným postupem armády obcházet v noci domy a „zbavovat“ se nepohodlných.

Právě rozšíření strachu považuje Barmánec za jeden z cílů armádní junty. „Chtějí nám to nasadit do hlavy. A to je přesně to, co nechceme. Už máme leccos za sebou, zažil jsem převrat v roce 1988, revoluci v roce 2007, nejsem nejmladší, ale mám zkušenosti. I tehdy jsme chtěli demokracii. Teď je to ale jiné, jsme ve 21. století,“ říká Sunny a vysvětluje, jak se letošní situace liší.

Přirovnává svět ke globalizované vesnici. „Stejně jako Češi znají Barmánci hodnotu vzdělání, chtějí dialog a žít v bezpečí. Svou roli sehrává i internet a sociální sítě, ke kterým by místní neměli mít přístup. Kdysi během převratů sice umíralo víc lidí, dnes ale může být každý z nás občanským novinářem. To je to, proč o této revoluci ví i zbytek světa. Od převratu nemůžeme volně používat internet ani sociální sítě. Naštěstí jsou mezi námi lidé vzdělaní v IT, díky nim se připojujeme přes VPN, dostaneme se tedy na Facebook, Twitter i Signal. Můžeme tak sdílet, co se tady děje,“ popisuje tlumočník, dnes bojovník za demokracii.

Jelikož jsou skuteční lídři ve vězení, nabízí se otázka, kdo celému masovému odporu velí. Sunny odpovídá jednoznačně – velí si každý sám. „Armáda si myslela, že zatčením prezidenta a Su Ťij to hasne. Teď se ukazuje, jak se mýlili. Proti nim jsme se všichni, my všichni lídři, postavili,“ říká a přece jen označuje jistou skupinu lidí za ty, ke kterým se vzhlíží. Generace Z. „Jsou mladí, silní a přesvědčení, že míříme ke změně.“

Generace Z se tak dostala do popředí veškerého dění hlavně během posledních týdnů. „Poslední dva týdny je to dost jiné, protože armáda už střílí do lidí. Teď jsou to hlavně skupiny generace Z, které nás shlukují a organizují další protesty. Jakmile se armáda o takových akcích dozví, snaží se je rozmetat. Demonstranti se snaží aspoň o moment překvapení,“ vysvětluje.

Sunny si trvá na tom, že drtivá většina myanmarské populace stojí při sobě. Výjimku tvoří akorát menší celky, kterým demonstranti říkají „červi“. „Jsou tu skupiny civilistů, kteří stojí na straně armády. Je jich málo a jsou velice neoblíbení. Jsou to většinou příbuzní vojáků, informátoři,“ vysvětluje. Generál, který stojí v čele hnutí, je dle něj „bohatý a spokojený člověk“. A nejen to. „Je to i neuvěřitelný hlupák. Ale má nádhernou rodinu, děti, dcery, syny, vnoučata. Nechápu, proč tedy ničí rodinné životy jiných.“

Myanmar je bohatý na etnika a náboženství. Asi nejhlasitěji světovým děním rezonuje situace kolem Rohingů, muslimské menšiny, která čelí dlouhodobé diskriminaci. Eskalující nebezpečí ale dle Sunnyho dokázalo Barmánce vzácně stmelit.

„Nemá to nic společného s tím, kdo je buddhista a kdo muslim. Teď jsme všichni spolu. Moc rádi bychom vybudovali nový Myanmar, federální demokracii, kde bychom žili všichni pospolu, majority i minority,“ sní Sunny o státu, který by rád nazval Spojené státy Myanmaru. Nejdřív je ale třeba setrvat a neuhnout těm, kteří „se zbraní v ruce převzali moc“.

„Takže nám nezbývá nic jiného než proti nim stát beze zbraní, ale s vírou, že se něco změní. Tohle musí skončit. Řekněte to celému světu, tohle musí skončit, konečná,“ apeluje, během svého vyprávění hned několikrát. Pomoc, kterou vysílají okolní státy, dle něj nestačí.

„Žádali jsme o podporu ostatní země, OSN, EU. Nic se ale nestalo. Tedy ano, vydaly oznámení, že nás podporují. Přál bych si, aby zbytku světa došlo, že nás nějaká slova na papíře nezachrání. Potřebujeme silnější akci. Nemluvím o Číně a Rusku. Ty o myanmarský lid nestojí a my nestojíme o Čínu a její ekonomické zájmy. Nevěříme jim,“ dodává plamenně a přidává vzkaz pro západní svět.

„Kolik mrtvých těl přesvědčí OSN, že je čas zajímat se o Barmu? Kolik mrtvých těl potřebujete, abyste zasáhli proti armádnímu puči? Umírá tolik nevinných lidí a svět jenom přihlíží. Svět by měl přejít k nějaké akci. Lidi, chtěli byste tohle zažít vy ve svých demokratických světech? Aby lidé se zbraněmi převzali moc? Tohle je ostuda demokratického světa.“