Článek
Zatímco přes léto a na podzim jsme si „pouze“ způsobili jednu z největších vln covidu-19 ve vyspělé Evropě, teď jde o víc, píší ve své výzvě vědci Pavel Hroboň, Eva Blechová a Jakub Drbohlav spojení s Laboratoří veřejných politik Centra pro modelování biologických a společenských procesů BISOP.
V úterý 8. prosince v půl sedmé ráno dostala v nemocnici v Coventry první dávku vakcíny proti covidu-19 Margaret Keenanová. „Je to nejlepší dárek, který jsem si mohla přát. Konečně se můžu těšit, až se svou rodinou a přáteli společně strávím Nový rok. Většinu tohoto roku jsem byla sama,“ řekla. Dojatá 90letá Britka byla první osobou vakcinovanou proti covidu-19 ve Velké Británii.
Britové plánují naočkovat většinu svých obyvatel, kteří jsou nejvíce ohroženi covidem-19, do Velikonoc.
Plošná vakcinace je jedinou realistickou cestou, jak se z pandemie dostat. Neexistuje jiný účinný způsob, jak ukončit neustále se zpřísňující plošná omezení, která nám brání v tom nejdůležitějším: stýkat se volně se svými nejbližšími a posílat své děti do školy bez omezení. A mimo jiné také sportovat, chodit do kina, do divadla, na výstavy, koncerty, do restaurací i hospod. Pro statisíce z nás znamená očkování záchranu živobytí, živnosti, záchranu před pádem do chudoby. Pro tisíce a tisíce z nás znamená očkování další desetiletí kvalitního života.
To znamená, že bleskové proočkování kritické části populace teď musí být absolutní prioritou pro nás všechny. Cíle musejí být ambiciózní. Každý týden, o který se opozdíme, nás stojí jednak lidské životy, jednak desítky miliard korun.
Proto Britové plánují naočkovat své nejzranitelnější obyvatele do Velikonoc. Ostatní evropské země jsou podobně ambiciózní: Francie chce zvládnout od ledna do konce března očkovat 16 milionů lidí neboli 24 procent všech Francouzů. Všechny rizikové skupiny, tedy 20 až 40 procent obyvatel, plánuje do dubna naočkovat sousední Rakousko. I Švédsko, dosud příklad odlišné strategie v přístupu ke covidu-19, chce do konce března naočkovat dva miliony nejzranitelnějších Švédů neboli 20 procent populace.
Přinejmenším takové plány bychom měli mít i my. Co by znamenalo naočkovat přinejmenším 2,5 milionu Čechů v rizikových skupinách v průběhu tří měsíců od ledna do konce března? Znamenalo by to zhruba pět milionů dávek vakcíny (každý očkovaný potřebuje dvě dávky vakcíny) aplikovaných během tří měsíců. Tedy v průměru zhruba 400 tisíc vakcinací za každý jeden týden.
Každopádně je zřejmé, že očkovat v průměru 400 tisíc lidí týdně – pro představu všechny obyvatele Zlína každý den (!) – po dobu tří měsíců představuje ohromnou logistickou operaci. Pro srovnání s „běžným“ chřipkovým provozem: je to jako bychom veškeré očkování proti chřipce (v Česku přibližně 500 tisíc lidí), které normálně probíhá po dobu dvou až tří měsíců, zvládli za týden. A pak to ještě dvanáctkrát zopakovali.
K prostým počtům musíme samozřejmě přidat spoustu dalších komplikací. Jednou z těch zjevných je skladování vakcíny a manipulace s ní. Vakcína od firem Pfizer a BioNTech, kterou už teď používají v Británii, se musí skladovat v teplotách minus 70 stupňů a dodává se v balení jen po tisíci dávkách.
Podobně velké výzvy ale představuje kontaktování osob z rizikových skupin, registrace očkovaných nebo systém, který zajistí, aby si lidé přišli i pro druhou dávku vakcíny ve správný čas. Takový systém fakticky předpokládá vybudování dalšího centrálního call centra.
Ostatní země mají detailně promyšlenou otázku zásobovacích řetězců, kontrolu kvality a skladování.
Bez přehánění můžeme říct, že půjde o jednu z největších logistických výzev, kterým jsme kdy čelili. A je zřejmé, že ji není možné vyřešit v rámci stávající infrastruktury očkování. Jedná se o úkol, který je řádově složitější a nemůže být úspěšně řízen jen z ministerstva zdravotnictví, ba ani z žádného jiného resortu. Pozornost a kompetence, které vyžaduje, přesahují cokoli, s čím mají jednotlivá ministerstva zkušenost. Musí jít o úkol, který bude řídit zvláštní zmocněnec pro očkování s vlastním (a adekvátním) rozpočtem, jasným mandátem a špičkovým týmem. Bude nutné propojit mnoho resortů, intenzivně spolupracovat s kraji a obcemi. Nejpotřebnější je zkušenost s masivní logistickou operací, s řízením a strukturováním komplexních projektů.
Především však jde o úkol, který je třeba začít řešit hned. Teď. To v prvé řadě znamená stavět infrastrukturu, jejíž nejviditelnější část představují vakcinační centra. Ta umožňují dosáhnout na jedné straně vysoké organizační efektivity „očkovací továrny“, na druhé straně umožňují zajistit správné podmínky pro skladování a manipulaci s vakcínou. Postavit takové centrum přitom není ani příliš drahé, ani příliš složité: staví je i nedaleko našich hranic.
V Bavorsku – se 14 miliony obyvatel jen o něco větším než Česko – jsou od úterý 15. prosince připravena všechna centra. Vyrostla v kongresových palácích, na sportovních stadionech, na letištích nebo třeba v tělocvičnách. V Bavorsku mají sto očkovacích center, čtyřicet speciálních lednic a připravených 3 100 lékařů. Každé centrum má svůj mobilní očkovací tým, který bude objíždět okolní sídla mimo pohodlný dosah.
V našich podmínkách by podobný postup znamenal zhruba 80 očkovacích center, 30 speciálních lednic a 2 500 lékařů v pohotovosti.
Znovu: neexistuje příliš velký náklad na budování vhodné infrastruktury a není na co čekat. Každý den, kdy se neočkuje, nás stojí miliardy, každý týden desítky miliard. Proto také německý ministr zdravotnictví Spahn říká: „Budu radši, když budeme mít připravená vakcinační centra o několik dní dříve, než abychom měli schválené vakcíny, které nemůžeme okamžitě začít rozdávat.“
Plány a především aktivity české vlády zatím ovšem podobnou urgenci nevykazují.
Podle tiskové konference ministerstva zdravotnictví z pátku 11. 12. máme v plánu do dubna naočkovat 1,2 milionu Čechů. To je zhruba poloviční ambice proti našim sousedům a také je to množství, které nám zkrátka a dobře neumožní uvolňovat omezující opatření tak rychle a razantně jako v Německu, Rakousku, Francii, Británii, ve Švédsku. Proč neusilujeme o naočkování všech ohrožených a prioritních skupin do dubna jako oni?
Zveřejněný plán ani zdaleka není dost ambiciózní, není ale ani jasné, nakolik je realistický. Například téměř polovina z plánovaného počtu očkovaných (500 tisíc očkovaných, tedy 1 milion dávek) by měla být očkována vakcínou od firmy AstraZeneca. Ta ale dosud ani nepodala žádost o registraci a je naprosto zřejmé, že bude k dispozici spíše ve druhé polovině kvartálu. Rozhodně nebude do konce ledna.
Je třeba ocenit, že podle vyjádření z tiskové konference pro první fázi počítáme s centralizovanou distribucí očkování, a že jsme tedy upustili od plánů postavených na praktických lékařích. O nich jen několik dní před konferencí mluvil ministerský koordinátor očkování Zdeněk Blahuta. Takový plán je až do příchodu vakcíny od firmy AstraZeneca prostě nerealizovatelný a i jinak je zoufale pomalý a neefektivní.
Prezentovaný plán je naprosto nedostatečně rozpracovaný a konkrétní. Očkovací centra mají vznikat v nemocnicích. Budiž, to je možné, není ale vůbec jasné, kolik jich má vzniknout, ve kterých nemocnicích, s jakou kapacitou, jak budou mít centra zajištěné vybavení a personál. V Německu trvalo dva měsíce, než se podařilo získat a nainstalovat speciální lednice pro vakcíny. Počítají zapojené nemocnice s tím, že ke každému centru má náležet 30 lékařů na místě a v mobilních týmech?
Především však nevidíme žádné známky toho, že by taková centra byla skutečně připravována. Nejsme v tuto chvíli ani na začátku. V téže době jsou v Německu připravená všechna centra.
O podpůrné logistice systému registrace a call centra, které zajistí, aby maximum lidí přišlo pro druhou dávku, ani nemluvě. Stačí si vzpomenout, že jiné call centrum – to pro trasování – nevzniklo od května.
Stávající situace ohledně očkování nám velice silně připomíná situaci v červnu. Vidíme podceňování výzvy, která před námi stojí. Vidíme nedostatečné ambice a zdroje věnované věci. Vidíme nejasné rozdělení odpovědnosti, rozhodovacích pravomocí a podpory. Vidíme narůstající lhostejnost vůči epidemické situaci.
Zatímco přes léto a na podzim jsme si „pouze“ způsobili jednu z největších vln covidu-19 ve vyspělé Evropě, teď jde o víc. Ti, kteří vyjdou z krize nejdříve, vyjdou z ní nejlépe. Pokud podobně jako druhou vlnu nezvládneme ani očkování proti covidu-19, budou ekonomické ztráty plynoucí jen z toho, že nebudeme patřit mezi dostatečně proočkované země a nebudeme se moct plně vrátit k normálu, dosahovat stovek miliard korun.
Jsme zároveň přesvědčeni, že selhání v připravenosti na druhou vlnu pandemie covidu-19 můžeme částečně napravit, pokud dobře zvládneme plošné očkování. V Česku teď neexistuje důležitější téma. Potřebujeme však začít jednat. Násobně zvýšit své ambice. Vložit projekt do rukou nezávislého vládního zmocněnce pro očkování s dostatečným rozpočtem a kompetencemi. A především začít ihned budovat potřebnou infrastrukturu. Už teď zaostáváme.
Za Laboratoř veřejných politik BISOP
Eva Blechová
Jakub Drbohlav
Pavel Hroboň
