Využijte současnou krizi k výuce finanční gramotnosti, zní od bankéřů

Úvěry, hypotéky, úroky, vklady, sazby, inflace, amortizace nebo „havarijko“. Pojmy ze světa financí již nejednomu bankovnímu klientovi zamotaly hlavu. Kvůli malé, až téměř neexistující výuce finanční gramotnosti na školách je mnoho mladých dospělých vrženo do finanční sféry s minimální přípravou.

Svým potomkům se proto snaží pomoci více než jedna polovina rodičů a prarodičů, kteří se záměrně a pravidelně věnují výchově ve finanční gramotnosti. Přesto si drtivá většina Čechů (96 procent) myslí, že výuku spojenou s finančními tématy by měl zajišťovat školní systém.

Téměř 85 procent dotázaných očekává v tomto směru pomoc od ministerstva financí, České národní banky nebo přímo od samotné banky. Data vyplývají z průzkumu České bankovní asociace, který proběhl v lednu.

Asociace také vybízí rodiče, aby o financích s dětmi hovořili i při nynější krizové situaci.

„Všichni víme a asi i sami cítíme, jak náročná je současná situace, v níž rodiče nejen plní násobně více povinností, například těch souvisejících se školní výukou, ale zároveň jsou vystaveni možnému výpadku příjmů. Běžný nákup, splátka úvěru či úhrada nájmu, to vše pro nás nyní může být trochu problém,“ píše v prohlášení Helena Brychtová, vedoucí vzdělávacích projektů České bankovní asociace.

„Tím se povídání a rozhodování o penězích dostává do centra pozornosti celé rodiny. Děti to všechno vnímají, a proto je možné toto využít, mluvme s nimi o tom. I v těžkostech zkusme najít příležitost, jak se učit a do budoucna poučit,“ vybízí Brychtová rodiče k využití příležitosti.

Z výsledků výzkumu vyplývá, že téměř dvě třetiny rodičů se snaží svým dětem předat základy správného finančního chování a takřka čtyřicet procent rodičů s výukou začíná již v předškolním věku. Nejčastěji rodiče využívají vlastní životní zkušenosti, a to v 83 procentech případů. Pouze patnáct procent dotázaných využívá příručky či učebnice.

Téměř osmdesát procent rodičů z mladé generace do šestadvaceti let využívá k výuce internet.

„To nemusí být vůbec špatná volba, neboť dnes existuje poměrně široká škála možností, jak se o financích učit třeba i zábavnou formou s využitím online her nebo přes různé mobilní a webové aplikace,“ komentuje Brychtová a dále dodává, že se nemá zapomínat i na offline výuku například u deskových her.

Česká bankovní asociace také nabízí několik projektů, které se věnují domácí výuce. Například projekt Finance hladce zprostředkovává veřejnosti nezávislé webové portály financnivzdelani.cz a bezpecnebanky.cz. Na vzdělávacích projektech s Českou bankovní asociací spolupracuje i Seznam.cz, kde vzniká edukativní kampaň Mluvit s dětmi o penězích se vždycky vyplatí aneb Rady a tipy pro bezradné rodiče. Jedním z příspěvků je i vzdělávací video o půjčkách od reportéra Janka Rubeše.

Velmi často rodiče pro své děti zavádějí týdenní či měsíční kapesné, což může dítěti posloužit jako jakási vstupní brána do světa peněz. „Významnou roli při finančním vzdělávání dětí hraje kapesné, které pro ně může být prvním setkáním s finanční realitou,“ píše dále Brychtová.

Z dat průzkumu vyplývá, že nejčastější výše kapesného je sto korun týdně, nicméně se zvyšujícím se věkem nabývá i částka kapesného, a tak děti starší patnácti let spíše dostávají částku okolo dvou set korun za týden.

Přes polovinu rodičů svým potomkům pořádá i brigádnické práce v domácnosti či na zahradě a za tuto občasnou nadstandardní pomoc dostávají děti také peněžitou odměnu. Podobné prémie děti dostávají i za dobré výsledky na vysvědčení. Naproti tomu přes šedesát procent rodičů finančně neodměňuje slušné chování nebo úklid pokoje.

Více než padesát procent rodičů je podle svých vlastních slov konzistentní v otázce výše kapesného, i když ho dítě celé utratí. Na druhou stranu ale také rodiče ve většině případů (70 procent) nechávají svým dětem volnost v tom, za co chtějí své kapesné utratit.

„Pokud dětem nějaký finanční obnos dáme, již bychom je neměli příliš svazovat v tom, za co jej mohou utratit. Ani nám nikdo neurčuje, za co máme utratit svou výplatu,“ říká Brychtová.

Dle jejích slov by rodič případný nákup mohl s dítětem probrat a vysvětlit mu, proč si myslí, že je koupě špatný nebo dobrý nápad, ale rozhodnutí by rodič měl nechat na potomkovi.