Panna, nebo orel? Výrobce covidových lůžek předpovídá další pandemii

Během pandemie, po nočním telefonátu od premiéra Babiše, vyrobila společnost Linet pro Česko čtyři tisíce zdravotnických lůžek pro polní nemocnice. Nakonec nebyla potřeba a teď na další případné využití čekají ve skladech státních hmotných rezerv.

Jestli budou někdy „vybalena“, je podle spolumajitele Linetu Zbyňka Frolíka zhruba 50 na 50 – jako když se hází mincí. „Podle mého názoru je jen otázka času, kdy nad námi příroda začne vítězit. Takže se to nedá vyloučit a je to pravděpodobné. Otázka je, jestli to bude za deset nebo dvacet let,“ říká Frolík.

Linet ročně vyrobí 130 tisíc lůžek. Za uplynulý rok firma utržila devět miliard korun, výrazně roste ve Spojených státech. „Myslím, že do pěti let dojde Linet někam na burzu,“ říká Zbyněk Frolík.

Třetinový majitel firmy se stal v roce 2004 nejlepším podnikatelem Česka a jak sám říká, jeho ocenění pomohlo Linetu v dalším růstu. A tak teď vyzývá další podnikatele, aby se do soutěže také přihlásili.

A jaká je podle něj současná generace podnikatelů? „Je už úplně stejná jako na západě. Dokonce si myslím, že naše mladá generace je ještě mnohem ambicioznější,“ dodává.

O kolik je Linet roku 2021 větší, než byl Linet před pandemií?

Co se obratu týče, tak vyrostl zhruba o 20 procent. Co se týče počtu lidí, tam je to díky vyšší automatizaci růst jenom o pět až sedm procent. Zvětšili jsme se hodně. Celosvětově byla velká poptávka, zejména v Itálii, Španělsku a Velké Británii. Poměrně velké zakázky jsme ale měli i v České republice..

Jak byste rostli bez pandemie?

Linet má dlouhodobě růstovou křivku zhruba kolem sedmi, osmi procent. Některý rok je to 11 procent. Například když jsou někde třeba volby, pak se naše lůžka kupují více.

Už pandemie z vašeho pohledu odezněla? Opadla ta akutní poptávka?

Myslím, že pandemie tu s námi bude ještě dlouho. Co se ale týče lůžek, tak ty kapacity ve velkých zemích jsou relativně naplněny a není potřeba víc vyrábět a stavět víc nemocnic. Na druhou stranu, naše flexibilita během pandemie nám udělala dobré reference po celém světě a to už se projevilo i v objednávkách letošního roku. Na měsíční bázi jsou vyšší než před pandemií.

Když je ta kapacita už relativně naplněna, na co se tedy budete dál zaměřovat? Obměňovat lůžka asi zatím nemocnice nebudou, ne?

Technická životnost lůžek je přes dvacet let. Na druhou stranu, naše lůžka jsou i designově orientovaná. Po určitém čase se okoukají, navíc stálým přemísťováním dochází k morálnímu zastarání. V USA se obměňují po deseti letech, tady po patnácti a více.

Lůžka se navíc stále inovují a vkládají se jim nové funkce. Dnes už to není jen logistická adresa v nemocnici. Pomáhají zdravotnickému personálu při práci, pacientovi při rehabilitaci, zabudovávají se nové typy senzorů. Sledují vitální funkce, bezpečnost pacienta a podobně.

Kolik dnes nejdražší lůžka stojí?

Ta nejdražší lůžka pro intenzivní péči na JIP či ARO mají ještě spoustu jiných vlastností – třeba laterální naklápění, pro léčbu plic a podobně. Takové lůžku vyjde 20 až 30 tisíc dolarů, tedy přes půl milionu. Záleží na vybavení. Senzory však mohou být vybavena i jednoduchá lůžka. Ta stojí 30 či 40 tisíc korun a za deset tisíc navíc mohou být vybavena moderní technologií.

Nezačnou teď po pandemii nemocnice šetřit?

Zatím to běží jako dříve. Ve státech, které dávají do zdravotnictví hodně peněz, například ve Spojených státech, to není vůbec poznat. Tam jsou mnohdy ta nejdražší lůžka na všech odděleních. Někdy to funguje i tak, že nemocnice ukazuje svoji úroveň podle toho, co vidí pacient.

Vrátíme se k Česku. Myslíte, že vám ještě kvůli urgentní dodávce bude volat český premiér?

Myslím si, že to už nenastane. Nemocnice v Česku jsou obecně vybaveny velmi dobře. Co se týče této zakázky pro Letňanskou nemocnici, tak ta lůžka byla nakoupena a část z nich umístěna do skladů SSHR, takže je stát má k dispozici.

Neměla by být spíš v nemocnicích? Nezastarají ve skladu?

Olověné či měděné plechy, které se tam skladují, opravdu asi nezestárnou. U lůžek platí, že se 10 až 12 let nic neděje. My jsme je zakonzervovali a zabalili tak, aby byla v pořádku a pokud by byla nutnost je nasadit, jsme schopni je zprovoznit během jednoho dne.

Bude to podle vás někdy potřeba?

Je to padesát na padesát. Kdo by si před třemi lety pomyslel, že bude taková světová pandemie? Ale třeba španělská chřipka byla něco, co mělo podobný charakter. Určitě to byl podobný koronavir. Podle mého názoru je proto jen otázka času, kdy nad námi příroda začne vítězit. Takže se to nedá vyloučit a je to pravděpodobné. Otázka je, jestli to bude za deset nebo dvacet let.

Mimochodem proč byla ta česká lůžka se slevou?

Třicet let se podílíme na různých charitativních aktivitách. V době, kdy tu vlna pandemie vrcholila, pro nás nebylo možné vydělávat zrovna na České republice. Dali jsme to téměř za výrobní náklady a nějakou režii k tomu. To je filozofie, se kterou fungujeme.

Je morální povinností úspěšných pomáhat?

Na to vám odpoví každý jinak. My to máme tak, že bychom měli společnosti vracet to, že nám umožnila podnikání a úspěch. Podle mého názoru to morální povinností je.

Mají to tak zafixovaní čeští podnikatelé?

Znám mnoho špičkových podnikatelů. Už 16 let jsem členem poroty EY Podnikatele roku, znám finalisty, jejich příběhy… Většina z nich se chová podobně. Vnímají, že by té společnosti měli něco vracet.

Zmínil jste soutěž EY Podnikatel roku, jak moc Linetu v růstu pomohlo vaše vítězství?

Vyhráli jsme v roce 2003, těsně před vstupem do EU. Já jsem tehdy Česko reprezentoval na mezinárodním finále v Monte Carlu a i díky této zkušenosti se nám významně vylepšila možnost rozvíjet mezinárodní byznys v zemích Unie – tedy v Itálii, Španělsku, Francii.

Jednak to byly naše konkurenceschopné produkty, jednak Česko bylo členem Unie a celé to bylo potvrzeno „razítkem úspěšnosti“ toho podnikatelského modelu.

Jsou ti nejlepší čeští podnikatelé jiní než světová špička?

Není žádný rozdíl. Alespoň v této soutěži měli všichni vítězové jednotlivých zemí obrovský dopad na kvalitu života lidí. Vždy tam byl velký sociální přesah. Soutěž i takto koncipovaná, musíte plnit celou řadu aspektů. Nejde jen o to vydělat peníze.

Mají čeští podnikatelé dostatečné sebevědomí? Stejné jako ti ze západu?

Ti, kteří se té soutěže účastní, si určitě věřili.

V České republice nám to trvalo řadu let – devadesátá léta byla divoká a slovo podnikatel mělo spíš negativní konotace. Dnes už to ale většinou neplatí. Tehdy hodně přebírali otěže zkušenější lidé, ti kteří měli kontakty nebo zprivatizovali společnosti.

Ta generace, která přišla po roce 2000 a začala podnikat, je už úplně stejná jako na západě. Dokonce si myslím, že naše mladá generace je ještě mnohem ambicióznější. Koneckonců, když se podíváte na počet podnikatelských oprávnění, v Česku jich máme na počet obyvatel nejvíc. Víc než v Rakousku či Německu. Podnikatelský rozvoj je tu dynamičtější. Určitě všichni nedospějí do mezinárodní úrovně, ale spousta z nich, zejména v technologiích, už tam dnes je.

Opravdu jsou ambicióznější než západní kolegové?

Myslím, že ano. České republice se opravdu daří. Od roku 2004, kdy jsme vstoupili do EU, do roku 2021 se zlepšujeme. V únoru vydal Měnový fond přehled HDP na hlavu v paritě kupní síly. Je tam 186 států a my jsme na 30. místě. Před námi jsou Japonci, za námi Portugalci a Španělé, Italové.

Lidé ale ten pocit nemají…

To je taková naše hloupá vlastnost. Neustále vysvětlujeme, jak jsme na tom špatně. Když se ale podíváme, že každý má dnes auto, 70 procent lidí bydlí ve vlastním bydlení, je to nesrovnatelné třeba s Německem či Francií. Tam je ten poměr vlastního a nájemního bydlení obrácený.

To je nějaká naše národní povaha, máme pocit, že jsme na tom hůř než jiní. Reálně se máme mnohem lépe, alespoň to tak vidí ti druzí, ze zahraniční.

Za uplynulý rok , který končil s posledním březnem, měl Linet tržby devět miliard korun a EBITDA téměř dvě miliardy korun. Jak vypadá letošní rok?

Myslím, že letos nebudeme mít tak vysoké tržby, ale křivka růstu pokračuje. Plníme dlouhodobé cíle a tržby budou výrazně vyšší než 300 milionů eur. I ziskovost bude trošku menší než loni, ale loni byla extrémně vysoká. My jako společníci jsme každopádně velmi spokojeni.