Článek
„My jsme jednu nechtěnou závislost už zažili a nemyslím si, že by bylo dobré, abychom tímhle směrem jakkoliv nakračovali. A já mám trochu strach, aby nás to třeba znovu nepotkalo. Pokud bychom pokračovali v politice toho typu závislého, toho podřízeného, toho lokaje, kde bohužel podle mého názoru má dneska Hrad svoji roli,“ říká šéf Senátu Vystrčil v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Jak dnes vnímáte Pražský hrad? Jako sídlo hlavy státu, nebo spíše pobočku čínské ambasády v Praze?
Tak, pro mě Pražský hrad vždycky bude sídlo hlavy státu. Bohužel teď v poslední době mám pocit, že hlava státu je obehnaná nějakou lidskou hradbou, která neumožňuje, aby plnila plnohodnotně svoji roli, která se od prezidenta očekává.
Co konkrétně myslíte? Jako že ho kancléř Vratislav Mynář a poradce Martin Nejedlý někam tlačí, nebo naopak v něčem brání?
Já si obecně myslím, že není správné, pokud v blízkosti prezidenta jsou lidé, kteří jsou jednoznačně buď svým byznysem, nebo vztahově orientováni na totalitní režimy. A nevidí žádný problém v komunikaci s nimi, aniž by zároveň dbali na to, abychom se jednoznačně lidsko-právně vymezili. Já jsem nikdy nezaznamenal od žádného spolupracovníka pana prezidenta, že by zmínil nějaký problém s tím, jak to v Číně funguje, z hlediska řízení společnosti, jakým způsobem tam kdo co může, nebo nemůže dělat, pohybovat se, shromažďovat se, psát nebo studovat.
Nemá i prezident Zeman jakýsi obdiv k různým poloautoritářským režimům, kde se nemusejí tolik ohlížet na oponenty a opozici?
Já jen vím, že v některých případech dochází k věcem, kde je to v rozporu s některými prohlášení pana prezidenta, která dříve učinil. Ať jsou to prohlášení typu „tahle země je naše“ nebo prohlášení „s teroristy se nevyjednává, s teroristy se bojuje“. A teď se mi zdá, že najednou pan prezident sám tato svá prohlášení nedodržuje, neboť řekne: Tady by se mohlo stát, že bychom mohli mít problémy s dodávkami nějakého materiálu, nebo by se mohlo stát, že bychom mohli mít ekonomické problémy a v tom okamžiku je potřeba se sklonit. Je potřeba se stáhnout, shrbit hřbet a poslouchat. Protože když budeme poslouchat, tak dostaneme ten materiál, dostaneme ty zakázky a přijdou sem ty miliardy. Jenže s tím samozřejmě musí přijít závislost a není nic horšího než závislost. Protože hrozí, že se stanete lokajem, služebníkem toho, na kterém jste závislý.
To teď hrozí ve vztahu k Číně?
My jsme jednu nechtěnou závislost už zažili a nemyslím si, že by bylo dobré, abychom tímhle směrem jakkoliv nakračovali. A já mám trochu strach, aby nás to třeba znovu nepotkalo. Pokud bychom pokračovali v politice toho typu závislého, toho podřízeného, toho lokaje, kde bohužel podle mého názoru má dneska Hrad svoji roli.
Když jste byl hejtmanem na Vysočině, tak jste Miloše Zemana občas navštívil na jeho chalupě, tykáte si. Změnil se?
Jako hejtman jsem ho navštěvoval zhruba dvakrát, třikrát do roka. Docela jsme spolu měli zajímavé rozhovory, protože on tu Vysočinu velmi dobře zná a má hodně rád přírodu. Takže celkem normálně jsme se vždycky bavili a já jsem si říkal, proč nevyužít zkušeností premiéra, který tráví svůj důchod na Vysočině. Ale já jsem s ním pořádně od té doby, co se stal prezidentem, nemluvil, protože on mobilní telefon nemá. Jestli se změnil? Z těch vět, které jsem u něj mohl v poslední době slyšet, bych řekl, že ano.
Jaké věty teď myslíte?
Nikdy jsem si nedovedl představit, že bývalý premiér Zeman může říci v Číně, že se tam přijel učit, jak stabilizovat společnost. Kdyby potom řekl: ježíš, to jsem se zmýlil, já v té angličtině nejsem tak pevný, tak bych tomu rozuměl. Ale tento výrok vlastně nikdy nedementoval. To je třeba jedna z věcí, která mě vyloženě zarazila. On, byť byl levicový premiér, tak vždy prosazoval základní hodnoty jako hrdost, svébytnost, postarání se země sama o sebe. A najednou se mi zdá, že teď se tak nechová, když nás upozorňuje: Pozor! Bez toho, že budeme poslušní, tak nemůžete existovat a je potřeba se v nějakém okamžiku podvolit, sklapnout krovky a poslouchat.
Vy jako politik máte pověst velmi úspěšného vyjednavače, který se s každým dokáže domluvit. Proč se vám to s prezidentem Zemanem nepodařilo?
Kdyby nedošlo k tomu, že jsem se stal druhým ústavním činitelem, poté, co Jaroslav Kubera odešel, tak asi bych se panem prezidentem takto intenzivně nezabýval. Samozřejmě to, co dneska dělá, mě mrzí, do jisté míry i štve a je mi to i líto. Uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet. Třeba si některé věci vyjasníme. I když ta naděje, kterou v sobě nosím, není moc velká.
Protože jste jediný zástupce opozice mezi čtyřkou nejvyšších ústavních činitelů, tak do vás možná vkládá naději zhruba polovina z rozdělené společnosti. Ta, jež nefandí Zemanovi, Babišovi, komunistům nebo Okamurovi a zároveň prohrává všechny důležité volby od roku 2013. Cítíte to tak?
Já se snažím si toto nepřipouštět. A neřekl bych, že na té druhé straně jsem sám. Cítím docela velkou podporu od představitelů opozičních demokratických stran. Lidé mi píšou kritické i povzbuzující dopisy, ale já jim vždycky poděkuji za povzbuzení a odpovím, že sílu změnit to nemůže mít jeden člověk. A že by bylo potřeba, abyste na té své úrovni vlastně začali dělat to, co třeba mně říkáte, že dělám dobře. Protože vy ve svém okolí můžete mít úplně stejnou, ne-li větší sílu a můžete tam spoustu lidí ovlivnit. Ale možná si radši sednete a čtete knížku, pustíte zajímavý film, nebo se věnujete své práci. A pak ti další lidé, kteří se o politiku vůbec nezajímají, to nebezpečí nevidí nebo nechtějí vidět, protože přece důchody se zvyšují, HDP rostl, jsme premianti a nejlepší na světě, všichni nás chválí a učí se od nás. A diví se, co třeba takový Vystrčil vlastně proti tomu má, když všechno je bezva, ne?
