Vystrčil: Čína nám říká, co máme dělat. Pro mě nepřijatelné

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Nebojíte se, že svojí cestou naštvete Čínu?

Nebojím. Já si myslím, že jsme suverénní země, a pokud je Čínská lidová republika také suverénní zemí, tak chápe, že může mít jiná země jiný názor, než má ona.

Ptám se proto, že váš předchůdce ve funkci Jaroslav Kubera mluvil v kontextu své chystané cesty na Tchaj-wan o zastrašování. Vy jste ničemu takovému nečelil?

Zatím jsem ničemu takovému nečelil. Je ale pravdou, že jsem zaznamenal několik jiných zásahů čínské ambasády do některých kroků, které činil ředitel kanceláře předsedy Senátu, a také jsem zaznamenal jejich upozornění, které vzkázali přes ředitele kanceláře předsedy Senátu a které mělo vést k tomu, abych případně neblahopřál k inauguraci tchajwanské prezidentky, byť jsem to ani neměl v úmyslu. Takže to, že se Čína snaží „řídit naše kroky“ a říkat nám, co máme, nebo co můžeme dělat, to jsem zaznamenal. Považuji to za nepatřičné a nemožné, nebo nepřijatelné.

S těmito zkušenostmi, jaké tedy čekáte reakce ze strany Číny? Budou nějaké?

To uvidíme, nečekám, že by byli tím mým rozhodnutím nadšeni, to v žádném případě. Jak se to bude dále vyvíjet, uvidíme. Nechci to předjímat.

Vy jste řekl, že chystanou cestu jste řešil také se svými nejbližšími, co vám rodina na váš záměr řekla?

Rodina už je zvyklá na to, že pokud se něco týká principiálních věcí, na kterých je podle mě založená naše země, to znamená na dodržování některých hodnot, některých principů, tak že neustupuji.

Takže o tom vaše rodina přemýšlela jako vy v tomto etickém rámci? A nehrál u nich roli strach, jaký prožívala rodiny pana Kubery, jak jsme se dozvěděli po jeho smrti?

Strach tam samozřejmě hrál roli. Já vždycky říkám, že odvážný je člověk, který dokáže překonat strach. Když je někdo odvážný, to neznamená, že neměl strach. To znamená, že ho dokáže překonat, protože něco má větší hodnotu než ta obava, která může být s tím rozhodnutím spojená. A moje rodina to zaplať pánbůh byla ochotná akceptovat a pochopit. Ale vůbec to neznamená, že nemá strach nebo že nemá obavy, tak to rozhodně není.

Pan premiér Andrej Babiš ani pan prezident Miloš Zeman vás - vašimi slovy - nijak proaktivně od cesty na Tchaj-wan neodrazovali. Ani poté, co jste oficiálně oznámil, že jedete, žádná reakce od pana prezidenta či premiéra nepřišla?

Já se přiznám, že nevím. Já jsem teď měl spoustu dalších úkolů, protože ten dnešní den je nesmírně nabitý a já jsem ani nestačil přečíst esemesky, které mi chodí, ani jsem se nestačil podívat na to, zda mi některý z těchto představitelů, které mi jmenujete, něco vzkázal. Opravdu to nevím. Ani jsem se nedíval na televizi, omlouvám se, nejsem schopen v tomto směru odpovědět, jestli ano, nebo ne. Nevím.

Pan premiér Babiš řekl, že se cestou chcete zviditelnit a že byste byl první na světě, kdo navštívil napřed Tchaj-wan a poté Čínu. Není skutečně namístě navštívit nejprve Čínu, tam klidně upozornit na porušování lidských práv a pak až se vydat na Tchaj-wan?

Podle všech zpráv, které máme, a snažili jsme se si tuto možnost ověřit, není představitelné, že by některý z politických představitelů nejprve navštívil Peking a potom Tchaj-wan. A to je asi všechno, co k tomu v tuhletu chvíli mohu říci.

Proč to není představitelné?

Protože Čínská lidová republika by to brala jako porušení jejích, řekněme, základních představ o tom, co je pro ně Tchaj-wan…

Takže by vás do Číny ani nepustili?

Já nevím, já za sebe jenom říkám, že jsme prověřili tuto možnost a že na ni nebylo pozitivně ze strany Čínské lidové republiky odpovězeno.

Takže se vám cestou na Tchaj-wan zavírá cesta do Číny?

Já nevím, já o tom nepřemýšlím, jestli se mi zavírá cesta do Čínské lidové republiky.

Kritici vaší cesty vám vyčítají, že cesta na Tchaj-wan je popření oficiální české zahraniční politiky. Neboříte tím svým přístupem to, co tady funguje léta, tedy politiku jedné Číny?

Já si myslím, že nic nebořím. Máme nějakou oficiální zahraniční politiku, kterou určuje vláda České republiky, a potom máme nějaké základní principy zahraniční politiky České republiky, mezi které patří, že jsme země, jež ctí a podporuje dodržování lidských práv a svobod, a že jsme zemí, která je sebevědomá a nezávislá. A kromě této zahraniční politiky ještě existuje zahraniční parlamentní politika, kterou dělají parlamenty. V tomto případě horní komora, český Senát, došel k názoru a hlasoval o tom tak, že 50 z 52 hlasujících senátorů bylo pro, že bychom měli akcentovat i další části zahraniční politiky, které nejsou příliš v té současné vládní zahraniční politice obsaženy, a s tím je právě spojena i ta má cesta na Tchaj-wan.

Takže jako porušení té oficiální zahraničněpolitické linie to nevnímáte?

Je to rozšíření té oficiální linie o vůli Senátu Parlamentu České republiky.

Má nebo nemá vaše cesta na Tchaj-wan spojitost s tím takzvaným čínským dopisem, který dostal Jaroslav Kubera?

Hlavní důvody, proč jsem se rozhodl na tu cestu jet, jsou dva: První je ten důvod, že si myslím, že je to z hlediska hospodářského a z hlediska rozvoje výzkumné a vývojové spolupráce pro Českou republiku výhodné, že Tchaj-wan u nás vytvořil více pracovních míst než Čínská lidová republika. A pak jsem říkal, že to je důležité i z těch vnitrostátních důvodů, protože si myslím, že bychom si měli podržet i svou vnitřní zahraniční politiku. Hodnoty a principy jsou důležitější než počítání grošů.

Zároveň jste řekl, že byste s sebou rád vzal paní Kuberovou, vdovu po vašem předchůdci, ta už s tím souhlasila?

Ta s tím předběžně souhlasila, já to považuji za symbolické, protože je to vlastně i zdůraznění té kontinuity politiky českého Senátu.

Vy jste na tiskové konferenci řekl, že Česká republika je závislá na Číně, dokonce podle vás děsivě závislá a že nemá zájem vyvázat se z toho nezdravého stavu. Kdo podle vás tlačí Česko do toho podřízeného závislého vztahu?

Já jsem řekl, že jsem byl na schůzce s nejvyššími ústavními činiteli 11. března svědkem takzvané bezmoci mocných, kdy se ukázalo, že Česká republika je z hlediska možných dodávek ochranných pomůcek naprosto závislá na Čínské lidové republice. A to pro mě bylo děsivé zjištění, že pan premiér a pan Hamáček mají obavu, že pokud nebudeme poslušní vůči Číně, že by se mohlo stát, že bychom třeba ty pomůcky nedostali. A říkám, že by se mohlo stát, že bychom ty pomůcky nedostali. A proto je velmi důležité, abychom poslouchali to, co Čínská lidová republika říká ,a příliš se jejím názorům nezpěčovali. To byla má zmínka o té děsivé závislosti, jejímž svědkem jsem 11. března byl. A pak tam byla má debata s panem prezidentem 19. května, kdy jsem se znovu snažil poukázat na to, že by bylo možná dobré s Čínskou lidovou republikou jednat více jako s partnerem a více se veřejně ohradit proti obsahu toho čínského dopisu, který byl určen Jaroslavu Kuberovi. A neuspěl jsem. Bylo mi řečeno, že interní rozhovory a to interní vytýkání, ať to bylo na úrovni pana prezidenta, nebo na úrovni náměstků ministrů zahraničních věcí, že jsou dostačující. Takže jsem z toho vyvodil, že nemáme zájem se více vůči Číně emancipovat, jinými slovy nemáme zájem se více vyvázat z toho čínského vlivu.

A co přesně má Česko udělat, aby se tedy vyvázalo z čínského vlivu, aby se emancipovalo?

Chovat se suverénněji, sebevědoměji a adekvátněji k obsahu třeba toho čínského dopisu. Protože pokud někdo vyhrožuje druhému nejvyššímu ústavnímu činiteli, že naši podnikatelé budou platit, tak bychom měli, jak jsem navrhoval, jako nejvyšší ústavní činitelé minimálně dát najevo Čínské lidové republice, že čínský ambasador v České republice se chová kontraproduktivně a proti dobrým česko-čínským vztahům a že bychom uvítali třeba jeho výměnu. Nic takového se nestalo. Takže to je konkrétní příklad toho, co bychom například měli udělat.

Je vůbec možné mít dobré vztahy s Čínou i s Tchaj-wanem zároveň?

Já nevím, já v tuto chvíli o tom takto nepřemýšlím, já se snažím zdůvodňovat svoje kroky a vysvětlovat, proč je dělám, a já věřím, že to alespoň pro některé je pochopitelné.

Ale v diplomacii je nutné takto přemýšlet, ne?

No, v diplomacii je možné a nutné takto přemýšlet, ale vy jste se mě ptala, jak já přemýšlím, tak já vám říkám, že si myslím, že jsou základní hodnoty a základní věci, na kterých je postavena prosperita svobodné demokratické společnosti, a to jsou hodnoty, jako je suverenita, nezávislost, svoboda, demokracie, svébytnost. A ty si musíme chránit. A pokud jsou například ohrožovány tím způsobem, že nám někdo začíná říkat, kdy smíme a kdy nesmíme být suverénní, kdy jsme či nejsme závislí, kdy máme vlastně možnost se rozhodnout demokraticky a kdy je potřeba, aby nám to někdo nařídil, tak tyto hodnoty jsou ohroženy. A v tom okamžiku český Senát má názor, že si to nemůžeme nechat líbit, protože do budoucnosti by nás to velmi ohrožovalo a ohrozilo by to i tu naši prosperitu daleko více než to, když se dneska podřídíme, a vypadá to, že jsme vlastně tím dali někomu za pravdu a poslechli ho a vlastně jsme to vyřešili. To není pravda, dochází k destrukci té společnosti, jejího charakteru, její svébytnosti, její hrdosti. To je potřeba chránit a český Senát se to snaží dělat.

Vaše cesta by podle vás přinesla znovunabytí české suverenity?

Je to příspěvek k nabytí těch hodnot a principů.