Článek
Výstava navazuje na tradici Salonů české scénografie, které se nepravidelně konají od roku 1977. Kurátoři vybrali sedm scénografek, scénografů a kolektivů s různými tvůrčími východisky. Výstava ve 4. patře současného Obchodního centra Dornych potrvá do 25. června, vstup je zdarma.
Umělecká skupina Handa Gote prezentuje objekty a média z inscenace Ekran z roku 2006, které předcházel několikaletý sběr filmů a diapozitivů. Zuzana Sceranková v Čekání na Fénixe reaguje na prostor skladů bývalého Prioru, konkrétně na protipožární nástřik na stropě. Světelná designérka Pavla Beranová v instalaci Bytosti ukazuje dvě tváře scénického světla - jednu nehmotnou, tedy samotné světelné záření, druhou hmatatelnou v podobě reflektorů, beden a bedýnek, stativů a kilometrů kabelů.
„Zamyslela jsem se nad svým vztahem k těmto věcem a kromě skřípění zubů mi ožily v paměti i hezké chvíle. Chvíle osamělého kutění na ztichlých jevištích, kde reflektory žhnou ze tmy jako oči nějakých přátelských tvorů. A rozhodla jsem se vystavit obojí: světlo samotné i jeho černá střeva - nebo možná srdce,“ popsala Beranová.
Matěj Sýkora, divadelní scénograf a filmový architekt, vystavuje Ruku, jeden z vizuálních symbolů inscenace Čevengur z brněnského HaDivadla. Dalšími účastníky přehlídky jsou scénografka a kostýmní výtvarnice Martina Zwyrtek a Michal Cáb, jehož doménou je sound-art, tedy zvuková tvorba. Výstavu doplňuje instalace Spolku divadelních ochotníků Sedlčany. Ukazuje scénografické řešení inscenace Dům na nebesích podle tragikomedie Jiřího Hubače. Inscenace se odehrává jednak v interiéru luxusní vily, jednak v nádražním bufetu.
Zvláštní prostor ve výstavě získal Petr Matásek, jenž žil v letech 1944 až 2017 a patří k zásadním postavám české scénografie. Pracoval například pro královéhradecké divadlo Drak. Instalace nazvaná Matáskova svatyně pátrá po „duchu scénografie“. Zahrnuje scénické návrhy, fotografie, makety, črty, záznamy rozhovorů, ale i zdánlivě náhodné shluky Matáskových děl, podobné spontánním oltářům ve veřejném prostoru.
