Článek
Časově se odvíjí od sklonku 50. let minulého století, kdy se vzali, a končí smrtí Fibichové v roce 1991. Výstava potrvá do 2. ledna 2022.
„Jsem moc ráda, že se Vladimír Preclík konečně vystavuje spolu se Zdenou Fibichovou, protože patří dohromady. Poskytovala mu zázemí pro tvorbu,“ řekla kurátorka výstavy Ilona Víchová. Díla sochaře, malíře, spisovatele a pedagoga Preclíka doplňují práce jeho přátel a členů umělecké skupiny Trasa 54, sochařů Zdeňka Šimka, Olbrama Zoubka a Evy Kmentové.
V 50. letech se Trasa 54 snažila umělecky postavit tehdejšímu socialistickém realismu. Z této doby pochází Preclíkovy Hlavy avantgardy, sochařské portréty osobností jako Jiří Mahen nebo Josef Čapek, které jsou součástí výstavy. Tvorbu 60. let charakterizuje jednak důraz na hmat u Fibichové, jednak Preclíkovo směřování k abstrakci.
Rozčarování ze společenského vývoje symbolizují sochy ze 70. až 80. let. „Ukazují, že každý máme nějakou roli, kterou navenek hrajeme,“ uvedla Víchová. Výstavu doplňují malby a fotografie venkovních instalací Preclíka v Brně, například Zákoník v hale Právnické fakulty Masarykovy univerzity.
Preclík v Brně strávil sedm let. V 90. letech zde spoluzaložil Fakultu výtvarných umění na Vysokém učení technickém a byl jejím prvním děkanem. Zemřel 3. dubna 2008 v Praze.
