Článek
Loňský rok úspěšně ukončilo studium na veřejných a soukromých vysokých školách 7,2 tisíce studentů. Nejvíce absolventů však školy vyprodukovaly v roce 2012. Univerzitní diplom tehdy získalo 9,5 tisíce lidí. Zvláštností českého školství je, že většina studentů pokračuje na magisterských oborech.
"Je dobře, že se Česká republika z hlediska dosažitelnosti vysokoškolského vzdělání přibližuje tomu, co je obvyklé v řadě vyspělých zemí, kde více než polovina lidí se středoškolským vzdělání pokračuje v bakalářském studiu,“ komentuje údaje ČSÚ rektor Masarykovy univerzity a místopředseda České konference rektorů pro oblast vzdělávání Mikuláš Bek.
Vzrůstající množství absolventů vysokých škol souvisí také s ekonomickými změnami. Vznikají nová pracovní místa, stará zanikají a lidé se středním vzděláním na trhu práce nemají takové šance na získání vyhovujícího zaměstnání. Vysokoškoláci jsou flexibilnější a podle statistik ČSÚ jim tolik nehrozí nezaměstnanost.
„V rámci ekonomických sektorů se přesunují masy lidí mezi průmyslem a službami. Je proto potřeba prodloužit dobu vzdělávání a zvýšit míru adaptability lidí,“ říká Bohumil Kartous ze společnosti EDUin.
Roste také počet absolventů humanitních a ekonomických oborů, kteří poté pracují právě v terciárním sektoru. Je jich nyní stejně jako absolventů techniky a přírodních věd.
Zatímco roce 2007 úspěšně ukončilo například studium Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity 530 studentů, loni jich bylo 826. Ve stejném období na obdobné Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy vzrostl roční počet absolventů o necelé tři stovky.
Vysokoškolák za každou cenu?
I vzhledem k aktuálním plagiátorským kauzám dvou českých ministrů se opět diskutuje o tom, zda nárůst vysokoškoláků zároveň není na úkor kvality.
Podle Mikuláše Beka masové vysoké školství neposkytuje tak kvalitní vzdělávání jako elitní systém fungující před třiceti lety. Většímu množství lidí ale otevírá lepší postavení na pracovním trhu.
„Na vysoké školy se dostala velká skupina lidí, již by se tam dříve nedostali a kteří přirozeně měli nižší intelektuální dispozice, což snížilo průměrné schopnosti studentů. Studium na vysoké škole zkouší každý druhý, ale dokončí ho pouze polovina z nich,“ vysvětluje expert na vzdělávání z CERGE-EI Daniel Münich.
Další rozvoj a úroveň vzdělávání omezuje i nedostatek financí. „Před přidáním tří miliard do rozpočtu vysokých škol v minulém roce, český stát platil stejně, jako by byl vzdělávací systém stále elitní a chodilo do něj 10 procent studentů,“ srovnává Bek.
V mezinárodním srovnání mají české vysoké školy na jednoho studenta mnohem méně financí. Podle statistik OECD je v ČR také nejvyšší počet studentů na jednoho učitele. Česká republika je zemí s procentuálně nejnižšími investicemi do vzdělávacího systému.
„Budoucí potenciál české společnosti leží v mozcích a je potřeba ho nějak vytěžit. To se neděje v situaci, kdy do vzdělávacího systému investujeme tak málo,“ myslí si Kartous.
Vyspělejší západní státy otevíraly univerzity širší veřejnosti mnohem dříve a mají oproti Česku v počtu vysokoškolsky vzdělaných značný náskok. Odrazilo se to též na výkonnosti jejich ekonomik.
„To, co se stalo v České republice mezi lety 2000 a 2010, se stalo ve Francii nebo v Německu v 60. letech,“ tvrdí Bek.
Jižní Korea začala otevírat vysoké školy širší veřejnosti v 80. letech. „V Jižní Koreji studuje masivně asi 70 procent populace. Díky tomu, že byla jedna z prvních, je dnes desátou největší ekonomikou světa,“ srovnává Kartous.
V Československu byl velký počet absolventů středních škol a nízký počet absolventů škol vysokých. V populaci je proto velká část starších ročníků, které snižují celkovou statistiku. „Nějakou dobu potrvá, než se ta ztráta doplní. Pokud jich je dnes v populaci 20 procent, tak za patnáct let jich bude 30 procent,“ říká Münich.
Největší podíl obyvatel s univerzitním vzděláním žije tradičně v Praze. „Vysokoškolským diplomem disponuje víc než 38 procent obyvatel metropole. Jihomoravský kraj má 22,6 procenta vysokoškoláků. Naopak nejméně formálně vzdělané obyvatelstvo mají kraje Karlovarský a Ústecký,“ konstatuje Gabriela Strašilová z odboru statistiky trhu práce ČSÚ.
