Hlavní obsah

Vysokoškoláci trpí kvůli samostudiu depresemi, zjistili sociologové

Foto: Unsplash

Ilustrační foto.

Jak čeští vysokoškoláci snášejí samostudium, jemuž se nyní ve velké míře kvůli koronaviru věnují? Trpí smutkem, frustrací a úzkostmi, ukázaly čerstvé výsledky průzkumu brněnských a pražských sociologů.

Článek

Aktuální průzkum Sociologického ústavu AV ČR a Fakulty sociálních věd UK na sedmi vysokých školách v Česku ukázal, že studenti mnohem lépe snášejí výuku přes internet než samostudium, kdy jsou izolovaní a vše leží jen na nich samotných. Čerstvé výsledky jsou z první jarní vlny, podobné dopady pak bude mít patrně i aktuální vlna druhá.

„Zejména nás překvapilo, jak výrazně pozitivněji mladí lidé vnímali výuku po internetu v porovnání se samostudiem. Když už nemohli chodit na přednášky prezenčně, ocenili snahu vyučujících vést je alespoň v online formě. A ne to celé takříkajíc hodit studentům na hlavu, poslat jim materiály a literaturu k nastudování, ať se s tím sami popasují,“ potvrdil Jan Klusáček ze Sociologického ústavu AV ČR.

O tom svědčí i tyto grafy, jejichž pravé sloupce ukazují nejvyšší stres a zátěž na studenty v případě, že samostudium převažovalo nad online výukou.

Foto: AVČR

Průměry pociťované studijní zátěže a stresu podle poměru nárůstu online výuky a osobního studia před první vlnou pandemie covidu-19 a během ní.

Právě negativně vnímané samostudium přitom podle 6 497 vyhodnocených dotazníků v průběhu pandemie vzrostlo téměř dvojnásobně o 7,8 hodiny týdně. Výuka prostřednictvím webových videokonferenčních platforem, jež se v době před koronavirovými omezeními využívala minimálně, dosáhla během sledovaného období, tedy mezi 28. dubnem a 19. květnem, navýšení o 4,5 hodiny týdně.

Foto: AVČR

Počet hodin týdně strávených ve vyučování, osobním studiem a placenou prací.

„Vysokoškoláků jsme se také ptali, zda se nebojí, že ten nápor nezvládnou a budou muset studium ukončit. Tady celkem logicky sebevědoměji vystupovali ti z vyšších ročníků, kdežto prváci se cítili být daleko více ohroženi,“ poznamenal Klusáček.

Zvýšené nároky na studium, větší zátěž a stres, strach z neúspěchu, ale i nemožnost společenského setkávání s vrstevníky, méně pracovních příležitostí a úbytek finančních prostředků. Jak sociologové zjistili, to vše se odrazilo v pocitech smutku, frustrace a úzkosti. V porovnání s daty z roku 2014 vysokoškoláci letos v dubnu a květnu měli daleko větší sklon k depresi.

„Jakmile se semestr rozběhne naplno, jsme připraveni v průzkumu pokračovat i při podzimní vlně pandemie, abychom mohli přinést relevantní čísla o tom, jak studenti na koronavirová omezení reagují,“ dodal Jan Klusáček.

Více pozornosti chce spolu s kolegy věnovat tomu, jak se vysoké školy poučily z jarní vlny a výpadku prezenční výuky, a pocitu ohrožení nebo důvěry ve státní instituce u studentů.

Doporučované