Článek
„Minulý týden nám měl dodavatel dodat 2 kamiony plastového granulátu. Nedodá nic – prý nemá skleněná vlákna, která do materiálu potřebuje. Další plast, který jsme měli objednaný na konec května, nám zase dorazí až v únoru. Reálně hrozí, že zastavíme výrobu pro BMW,“ říká Kvido Štěpánek, majitel společnosti Isolit Bravo. Popisuje tak aktuální situaci na trhu s plastovými granuláty. A není sám.
„Standardně byla dodávka plastového granulátu za 3–4 týdny. Dnes ale dostáváte termín na listopad. Plast není kde koupit a my nejsme schopni plnit zakázky. Materiál není nikde na světě. Máme v ruce naše potvrzené objednávky z února, které měly být v květnu, ale materiál nemáme,“ potvrzuje také Jan Lát ze společnosti Beneš a Lát. I jeho firma vyrábí z plastového granulátu a zásobuje automobilky.
Důvodů je víc – požár, lodě i Čína
Důvodů, proč materiál chybí, je celá řada – odstartoval je ale covid-19. Někde stojí továrny, jinde vyhořela továrna a dodávky jsou tak krácené, jako další důvod se uvádí uvízlé lodě, a to nejenom v Suezu. Nedostatek způsobuje také ekonomické posilování Číny a nedostatek samotných surovin pro granulát.
To potvrzuje i výrobce plastových granulátů BASF. „Naše společnost je, jako téměř všichni výrobci plastových produktů na celém světě, ovlivněna současnou napjatou situací v dodavatelských řetězcích. Mimo jiné to pro nás představuje omezení dodávek produktů jako například polyamidu, který se používá také v automobilovém průmyslu. Důvodem je nečekané a obzvláště silné oživení hospodářství počínaje posledním čtvrtletím 2020, jakožto i již napjaté hodnotové řetězce. Mimořádné okolnosti mimo naši kontrolu, jako jsou dočasná blokáda Suezského průplavu nebo extrémní zima na jihu USA, situaci ještě více ztížily. Společnost BASF úzce spolupracuje se svými zákazníky, informuje je o situaci a jejím dalším vývoji,“ říká pro SZ Byznys Silvia Tajblíková, mluvčí firmy.
Výroba se ale ocitá v reálném ohrožení – firmy ji už teď omezují, nebo zcela zastavují. „Výrobu součástek do elektrotechnického průmyslu jsme už zastavili. Předpokládáme, že v létě materiál dorazí a budeme plnit zakázky,“ říká Lát.
„Máme zákazníky, kteří si materiál dodávají sami. To jsou ty nejsilnější automobilky. Místo deseti tun nám ale teď dodali tunu. Logicky z toho vyplyne omezení ,“ říká Kvido Štěpánek s tím, že zatímco standardně je na lisovně jeho firmy týdenní obrat 12 a půl milionu, v minulém týdnu poklesl právě kvůli nedostatku materiálů na 9 milionů korun.
Společnost Swoboda CZ zase musela změnit priority své výroby a snaží se, aby jí zásoby granulátu vydržely co nejdéle. „Máme potvrzené dodávky do konce května. Jak to bude v červnu, se teprve dozvíme. Už teď nám jsou ale některé dodávky krácené. S materiálem vydržíme určitě měsíc,“ říká Václav Dostal, šéf firmy Swoboda CZ, která se zaměřuje výhradně na zpracování plastů pro automobilový průmysl.
Konkrétní plast pro konkrétní firmu
Na možné problémy se tak připravují i automobilky. „Automobilový průmysl se kromě elektrifikace potýká i s tlakem na používání plastových granulátů. Přestože jsme byli informováni o možném zhoršení situace se zajištěním plastových recyklátů od našich dodavatelů, v tuto chvíli zatím neidentifikujeme riziko zpoždění dodání dílů. Kromě zajištění dostatku dílů pro nás představuje velkou výzvu v oblasti plastů také otázka recyklace, která s sebou mnohdy nese vícenáklady na zpracování i dopravu,“ říká mluvčí Škoda Auto Martina Gillichová.
Zejména při výrobě pro automobilový průmysl přitom platí, že firmy mají schválený jeden konkrétní druh materiálu a nemohou ho nahradit jinou alternativou. Jeden ze subdodavatelů, který si nepřál být jmenován, se už dokonce i setkal s tlakem nahradit certifikovaný a vzorovaný plast dostupnou alternativou.
Narušený celý řetězec
„Ten problém není jen s plastovým granulátem. Je toho víc a není to chyba ani automobilky, ani dodavatelů. Tyto problémy ale vyúsťují v nepříjemné vztahy mezi všemi a obviňování, kdo za to může. Navíc při tom všem vznikají vícenáklady a někdo je bude muset zaplatit – asi zákazník,“ říká Mojmír Čapka z Brisku, který je zároveň viceprezidentem dodavatelské divize oborového sdružení AutoSAP ČR.
Firmám ale dnes rozhodně nechybí jen plasty. „Je jedno, jestli se dnes bavíme o dříví, oceli, hliníku, nebo plastu. Všechno chybí. Plast je na tom ale fatálně,“ dodává s tím, že výrazně roste i cena všech surovin. „Zinek stojí dnes přes 3 tisíce dolarů, tedy o 50 procent víc než před rokem. Hliník jsme vždy kupovali za 1400 euro za tunu a dnes jsme na 2100 euro za tunu,“ dodává Lát s tím, že v případě plastů je ale situace nejhorší. Ty totiž nejsou k dostání.
Plastový granulát přitom chybí i jinde než v automotivu a elektrotechnickém průmyslu. Ve stejné situaci je výrobce sanitární techniky Alcaplast. „Ta situace je šílená, nikdy jsem nic podobného nezažila. Máme objednanou dodávku materiálu, potvrzenou z února a teď nám napíšou, že ji ruší, a pokud ji chceme objednat znovu, je cena o 70 procent výš,“ říká Radka Prokopová spolumajitelka Alcaplast s tím, že na trhu začíná chybět i některé zboží právě proto, že jeho výrobci nemají dost surovin.
„Granulovaný plast bereme pro výrobu bazénů a tyto problémy evidujeme. Zatím to nevypadá dramaticky, ale už teď evidujeme zpožděné a ponížené dodávky,“ říká Zdeněk Vosolsobě, šéf výrobce bazénů Albixon s tím, že firma zatím k zastavení výroby přistoupit nemusela.
