Vyloučit Rusy a Číňany ze stavby Dukovan? Bezpečnost lze řešit i jinak

(Pokračování rozhovoru s vládním zmocněncem pro jádro Jaroslavem Mílem. První část rozhovoru jsme publikovali včera.)

Teď se vede velká debata o tom, jak stát ve smlouvách s ČEZem chrání své bezpečnostní zájmy. Senátní výbor pro zahraničí, obranu a bezpečnost požaduje předem z výběrového řízení na dodavatele Dukovan vyloučit firmy ze zemí, které nejsou našimi spojenci, tedy Rusy a Číňany.

Bezpečnostní zájmy byly vládou projednány. Několikrát. Jsou jasně definované a určené!

Návrhy smluv ale nejsou veřejné. Nevím, co si pod větou „byly definovány bezpečnostní zájmy“ představit.

Na každé tiskové konferenci informujeme o tom, že smlouvy s ČEZem budou po podpisu zveřejněny. To je podmínka toho, aby mohly nabýt platnosti. Bezpečnostní zájmy nejsou definovány ve smlouvě, tam je definován proces jejich předávání a uplatňování. Samotné zájmy nebo požadavky jsou ale definovány v příslušných dokumentech vedených v odpovídajícím režimu utajení. Nemohu k tomu nic víc říct.

Není ale pravda, že o bezpečnostních zájmech rozhoduje investor, ten je jen musí implementovat do dokumentace a rozhodovacích procesů. Bezpečnostní zájmy schvaluje vláda a pověřuje konkrétního člena, který je bude předávat investorovi, tak jak definuje smlouva. Bezpečnostní zájmy státu se dají uplatňovat vůči soukromoprávní osobě jedině na základě zákona. Právě proto uzavíráme smlouvu, abychom je mohli uplatňovat smluvním vztahem. Je zajímavé, že uplatňování bezpečnostních zájmů předtím, než je vláda projednala a schválila, nikoho nijak nezajímalo.

Pořád neodpovídáte na otázku, jestli budou Rusové a Číňané do výběrového řízení vpuštěni?

ČEZ analyzoval možnosti výběrového řízení a dospěl k závěru, že není schopen na základě stávajícího zákona o zadávání veřejných zakázek tyto bezpečnostní zájmy v rámci celého projektu uplatňovat. Mimochodem i toto budeme projednávat s Bruselem. Jde o to, aby Česká republika měla větší množství nabídek.

Pořád mi neodpovídáte.

Protože to bude předmětem politických jednání a vy ve vší úctě jdete po povrchu. Vás zajímá tohle, ale podstatné je, aby politici měli prostor to řešit a lidé měli do budoucna zajištěnou elektřinu, která alespoň z deseti procent nahradí elektrárny, jež bude v příštích letech nutné odstavit. To mě na tom irituje.

Vás nezajímá hrozba, že když Dukovany nepostavíme, tu elektřinu nebudeme schopni ani dovézt? Nevěřím, že vám je to jedno. V České republice má každý doma zásuvku, zástrčku, šňůru k lampičce, ta věc funguje a každý má tím pádem pocit, že tomu rozumí. Přece to, že jsem ležel v nemocnici, ze mne nedělá experta na zdravotnictví.

Tohle nikdo nezpochybňuje. Utíkáte od otázky.

Protože se soustředíte na marginálii, která se teprve bude řešit. Jenomže výstavba jaderného zdroje není o celebritách, titulcích a prodeji médií. Energetika je komplexní obor. Pořád musíte vysvětlovat a opakovat, že není možné mít energetickou soustavu postavenou jenom na obnovitelných zdrojích, protože jinak se rozpadne. Fyzikální zákony platí. Stejné je to, když diskutujete s politickou reprezentací, která říká „počkejme, počkejme“, aniž by si uvědomila dopady jejich odkládání a nenese zodpovědnost za toto počkání.

Jak to souvisí s bezpečnostními zájmy?

Souvisí, protože to je jeden z důvodů, proč jsem celou dobu chtěl, aby jaderný projekt ani ne tak pro svou finanční velikost, ale pro svůj politický význam i bezpečnostní problematiku byl široce podporován rozhodující většinou politických stran. Proto jsem trval na tom, aby byla ve stálém vládním výboru zastoupena i opozice.

Na posledním vládním výboru bylo domluveno jednání premiéra a vicepremiéra s předsedy opozičních politických stran na téma nalezení shody ohledně legislativních změn, termínů a priorit, co je potřeba udělat. Předmětem jednání byla logicky i problematika bezpečnostních zájmů, tak jak je definoval stát ve svých dokumentech. Poslanci do toho pochopitelně mohou nahlédnout.

Ne všichni, kteří by o to stáli. Dokumenty, o kterých mluvíte, i navrhované smlouvy s ČEZem, jsou zatím v utajovaném režimu.

Ony se vytvořily obrovské chiméry na téma smluv mezi státem a ČEZem. Ty smlouvy jsou teď v meziresortním připomínkovém řízení a jsou doplňovány o poznámky resortů. Byly pochopitelně prezentovány i poslancům, dostali to k dispozici nejrychleji, jak to šlo. Nakonec se všichni shodli, že mají dostatek informací. Dohoda byla, že budou poskytnuty týden před jednáním vlády. Nakonec byly poskytnuty více než 14 dnů předem. Neznám jediný projekt, ve finančním rozsahu srovnatelný s první etapou, který by byl tak detailně komunikován, jako je tento.

Navenek to tak nevypadá, když je kolem tak vzrušená politická debata.

To mne mrzí, ale představa, že texty smluv například na rekonstrukci Národního muzea, výstavbu fakultní nemocnice, rekonstrukci nádraží či nákupu zbrojní techniky budou před jejím projednáváním v příslušných orgánech předkládány laické veřejnosti k připomínkování, mne skutečně nenapadla.

Argument o netransparentnosti je argument lidí, kteří o tom ve skutečnosti nechtějí nic vědět, ale potřebují se vyjádřit, aby byli zajímaví, nebo jsou z přesvědčení proti jaderné energetice.

A budou ze soutěže na Dukovany předem vyloučeni někteří zájemci?

Část politické scény požaduje nepozvání dodavatelů z některých zemí do výběrového řízení s argumentem, že podobně fungujeme i u zbrojních zakázek. Proti snížení počtu zájemců z bezpečnostních důvodů ale stojí protiargumenty o tom, že je potřeba mít konkurenční prostředí tak, aby byla zajištěna nízká cena celé zakázky.

Je to projekt, který potřebuje širokou politickou podporu. Pokud politická reprezentace většinově ví, že bude chtít z bezpečnostních důvodů někoho odmítat, má dvě možnosti. Buď nepozvat do soutěže, nebo pozvat a na začátku uchazeče informovat, že je pravděpodobné, že jej vyloučíte.

Kdo půjde do soutěže, u které mu na začátku řeknete, že ho asi nenecháte vyhrát?

Toto vše bude předmětem politických jednání, nechme politiky dělat jejich práci. Nestojím o to, abych jim ji hned na počátku komplikoval. Část podmínek, které musí každý dodavatel splnit a které se týkají bezpečnostních zájmů, by měla být zakotvena v úvodní dokumentaci pro výběrové řízení. K těm se bude vyjadřovat stát.

Jak se dají bezpečnostní zájmy do tendru vtělit?

V rámci úvodní dokumentace k tendru můžete například definovat, že chcete, aby systém kontrolního řízení a systém radiační ochrany byl původem ze zemí NATO. Nebo aby například celý sekundární okruh, což je velmi komplikovaná technologická záležitost, i s příslušným systémem řízení byl vyráběn na území Evropské unie. A to i včetně zajištění servisu v rámci Evropské unie.

Nebo také, že stavební dodavatel a jeho zaměstnanci musí kvůli bezpečnosti práce na staveništi být schopni komunikovat česky. Systém fyzické ochrany by mohl být dodáván a servisován od dodavatele z Česka. Že k jadernému palivu bude dodána nejen projekční, konstrukční a softwarová, ale i licenční dokumentace včetně výpočtů termohydrauliky a aktivní zóny tak, aby ho mohl vyrábět jakýkoliv jiný dodavatel. Že dodavatel jaderného paliva bude držet na elektrárně zásoby na čtyři roky provozu. A tak dále.

Tak o co se vlastně vede ten politický spor, když je to tak jednoduché, jak říkáte?

Předmětem sporu je, zda je bezpečnostním rizikem dodávka reaktoru (primárního okruhu) a toho, co já osobně vidím jako nejdůležitější – činnost architekta-inženýra celé elektrárny, toho, kdo má celou koncepci, filozofii projektu v rukou a je schopen řídit výstavbu jako celek. Jinými slovy hlavní dodavatel. To je největší role, která na projektu je. O tom se dneska vede ta hlavní diskuse. Zda hlavní dodavatel, tedy architekt-inženýr, a dodavatel primárního okruhu má být z té či oné země, nebo ne.

Kdo v tomto bodě bude mít poslední slovo?

Jednání o tom budou pokračovat, ale hlavní slovo nakonec budou mít příslušné bezpečnostní složky, které dávají doporučení vládě. A vláda rozhoduje o tom, jak vidí schopnosti a ochotu příslušných zemí k partnerské, přátelské a dlouhodobé spolupráci na desítky let.

Naším cílem je, abychom byli schopni elektrárnu znalostně provozovat sami. Pochopitelně při jednom bloku je to komplikovanější, máte-li jich více, je to daleko snazší. Já jsem někdy kritizován energetiky za to, že rovnou nestavíme tři bloky. Jenomže to vychází z neznalosti procesu projednávání s Evropskou komisí. Když budeme v Bruselu projednávat tři bloky, může to vést k dramatickému prodloužení celého procesu a tím i projektu.

Nebude v Bruselu problém i s jedním blokem? Unii momentálně vládnou silně protijaderní Němci.

Jsem přesvědčen, že s notifikací nebude problém. Brusel bude posuzovat hlavně problematiku veřejné podpory a Česká republika v tom zvolila správný model. I Anglie dnes diskutuje o tom, že další elektrárny by se měly stavět v modelu financování, který jsme zvolili my. Ne, že by nás kopírovali. Přišli na to sami, nezávisle na nás. Navíc my máme velmi dobře zpracován a veřejně publikován dokument o bilanci energetických soustav ve střední Evropě včetně Francie a skandinávských zemí do roku 2040.

To je dokument, z kterého se odvozuje, kolik elektráren budeme v našem regionu potřebovat?

Ano. My navíc počítáme s výrazným nárůstem využití obnovitelných zdrojů, plynu, se zastavením exportu a s dovozem elektřiny na úrovni, kterou soustava umožňuje. I tak budeme po roce 2040 více než 300 dnů v roce deficitní.

Podle mne je i v zájmu Německa, aby u jeho souseda byla společenská stabilita a odpovídající ekonomický rozvoj spojený se sociálně soudržným prostředím. Jen poznámku na okraj, Němci jádro nahradí uhlím a snižování emisí v nadcházejících deseti letech se bude odehrávat hlavně na papíře. A naší velkou výhodou je, že vidíme chyby, které se staly na podobných projektech v Americe nebo v Evropě.

Můžete ty chyby popsat?

Jsou hlavně v tom, že uprostřed výstavby měníte projekt nebo licenční podmínky. Přesně takovou chybu neustála firma Westinghouse (zkrachovala po nezvládnutém projektu elektrárnen VC Summer a Vogtle 3,4 – pozn. red.). Ale to všechno jsou zkušenosti: Westinghouse prošel bankrotem, dneska staví jadernou elektrárnu Vogtle 3,4 v termínu, a plus minus i v plánovaném rozpočtu. Přešli na nový model řízení a spolupráce s investorem, který je obdobný tomu, co jsme zažili v posledních letech na Temelíně.

Co uděláte, aby Dukovany nenásledovaly slovenské Mochovce, britský Hinkley Point, finské Olkiluoto, maďarský Paks, americkou VC Summer, tedy aby se obrovsky neprodražily a nezdržely?

V Maďarsku (dodavatelem je Rosatom na základě mezivládní smlouvy, projekt je financován z ruské státní půjčky – pozn. red.) je vidět, že moc nefunguje jejich model výstavby a přístup k notifikaci, na druhou stranu jejich lobby v Bruselu je obdivuhodná.

Jedním z důvodů zpoždění, k nimž v Evropě docházelo, bylo i to, že dodavatel naprosto přecenil své schopnosti. To se stalo Francouzům v Olkiluotu nebo v Británii. Ale na dalších projektech v Číně už se jim to nestalo, vyvarovali se chyb. Když nestavíte, nemáte se kde učit. Mimochodem odvolávání se na Velkou Británii a Hinkley Point je dost zavádějící.

Proč?

Angličané hledali investora, a ne dodavatele jako my. To vede k jiným podmínkám, a to nejen cenovým. Chcete-li část rizik omezit, potřebujete zkušeného dodavatele, který má náš projekt za prioritu a může se prokázat perfektní organizací výstavby. A také potřebujete zkušeného investora.

Toho vidíte v ČEZu. Jste si jisti, že svou roli zvládne?

Výhodou ČEZu je, že rekonstruoval své velké uhelné elektrárny a na řadě projektů vidíte, že se investorský tým učil. Zatímco ty první projekty byly mimo termín i mimo rozpočet, tím posledním se ČEZ trefil.

Pokud se jim podaří udržet lidi, které mají, je šance, že jejich zkušenosti využijí na tomto projektu. Další zpožďování ale povede k tomu, že ani ČEZ už tyto odborníky mít nebude. Potom skončíme jako u výstavby dálnic. Pak by ale bylo lepší jadernou energetiku zastavit a v podobě velkých bloků tento projekt ani nezahajovat.

V neposlední řadě potřebujete vysoce kvalifikované zaměstnance ve státní správě a v samosprávě, kteří se nebudou schovávat za kolektivní nezodpovědnost a budou motivováni a oprávněni k tomu, aby mohli věci posouvat vpřed a v zákonem daných termínech.

Zkuste to prosím shrnout: Jaká jsou přesně specifika české cesty k jadernému zdroji?

Naše cesta není tak objevná, ale využívá zkušeností z probíhajících projektů ve světě. Základem je, že chceme zajistit levné financování pomocí státu, k čemuž se přiklánějí téměř všechny další země. Stavět bude ČEZ na základě smluv se státem, protože nikdo zkušenější a kompetentnější v této zemi není. ČEZ celkem logicky, protože má špatné zkušenosti s fungováním státní správy i se změnami legislativy, chce být chráněn proti tomu, že věci ze strany státu nebudou fungovat.

Víme, kdo bude elektřinu ze zdroje vykupovat, a víme, jak ji bude na trhu prodávat. Víme, že nejdeme cestou mezivládních dohod, ale transparentního výběrového řízení. Víme, jak organizovat činnosti ve státní správě a na samosprávných orgánech tak, abychom neztratili čas v uměle prodlužovaných administrativních procesech.

A co se týče notifikace celého projektu v Evropské komisi, všechny podklady musí být udělány tak, abychom stihli notifikovat v termínu.

Je to reálné – při zkušenosti, jakou za ty necelé dva roky práce na přípravě jaderky máte?

Tady je důležité říct jednu zásadní věc: takový úkol před českou státní správou a diplomatickým zastoupením ještě nikdy nebyl. Česká republika bohužel není zemí, která umí táhnout za jeden provaz. V takovém Polsku se umí politici do krve rozhádat, ale jakmile jedou za hranice, drží zpravidla basu. Česká republika takto bohužel nefunguje. Takže budeme muset přijmout nějaká opatření, aby celý proces racionálně fungoval. Na tom teď pracujeme.