Výjimečná basketbalová generace slaví obrovský úspěch. Osmifinále nemusí být pro Česko konečná

Čeští fanoušci měli ze soubojů s Tureckem na vrcholných sportovních kláních opodstatněný strach. V živé paměti jsou například fotbalové porážky na evropských šampionátech.

Na Euru 2008 vedli proti Turkům ještě čtvrt hodiny před koncem 2:0, nakonec se ale po fatálním selhání poroučeli už po základní skupině. Stejný osud proti stejnému soupeři je potkal i před třemi lety na evropském šampionátu ve Francii. Porážka 0:2 znamenala konec českých nadějí na postup.

Fotbalový národ nyní pomstil ten basketbalový. Svěřenci Ronena Ginzburga porazili v závěrečném utkání skupiny E Turecko 91:76 a slaví senzační postup do osmifinále. „Je to obrovský úspěch pro celý český sport. Basketbal je podobně globální sport jako třeba fotbal a dostat se mezi šestnáct nejlepších národů na světě znamená být součástí naprosté elity,“ hodnotí český úspěch trenér Pavel Budínský.

Byl to právě on, kdo mezi lety 2009 až 2013 vyvezl z pozice hlavního trenéra český reprezentační basketbal ze suterénu. Než předal žezlo Ginzburgovi, prokousal se s českými lvy na evropský šampionát, kde jeho svěřenci obsadili 13. příčku. A už tady se začala rodit generace, která v Číně přepisuje historii.

„Po losu základních skupin asi příliš fanoušků nevěřilo, že můžeme postoupit. Náš scénář byl jasně daný – odehrát dobré utkání s Amerikou, porazit Japonce a v závěrečném utkání si to rozdat o postup s Turky. To jsme splnili do puntíku, všechno nám hrálo do karet a dnes se ukázalo, jak moc důležitá byla předchozí těsná prohra Turecka se Spojenými státy,“ myslí si Budínský.

Ano, tento faktor hrál v dnešním utkání dost možná klíčovou roli. Turci byli v úterý proti Spojeným státům americkým blízko prvotřídní senzaci. Americký tým dostal zápas do prodloužení pouhou jednu desetinu sekundy před koncem základní hrací doby. I v prodloužení pak byli Turci blízko vítězství, v koncovce ovšem selhali při trestných hodech a Američané nakonec slavili šťastnou výhru 93:92.

Turecko mělo obrovský úspěch na zlatém podnose, celý tým mohl být za hrdiny nejen ve své zemi ale i po celém světě. Zápas ale do vítězného konce dotáhnout nedokázalo a v utkání s Českem bylo vidět, že se z toho Turci nevzpamatovali. Celý tým v čele s tahounem Ilyasovou hrál bez energie, bez spolupráce, absolutně bez šťávy a od začátku působil odevzdaným dojmem. Když se všechny zmíněné aspekty sečetly s českým euforickým výkonem, zrodilo se překvapení na jejich úkor.

Češi hrají na mistrovství světa poprvé v samostatné historii a už samotný postup na šampionát do Číny byl považován za velký úspěch. Postup do osmifinále potvrzuje, že se národní tým může chlubit výjimečnou generací basketbalistů.

„I v našem případě bylo pro další vývoj turnaje klíčové utkání s Američany. Prohráli jsme sice o 21 bodů, ale herně jsme byli rovnocenným partnerem, získali jsme si sympatie fanoušků a kluci si dokázali, že se mohou měřit i se světovou špičkou. S Japonskem to poté rozhodně nebylo jednoduché utkání, ale i díky nabyté sebedůvěře jsme ho výsledkově poměrně s přehledem zvládli. A proti mentálně krvácejícím Turkům jsme se perfektně chopili nabídnuté šance,“ říká Budinský.

Čechům se v silné konkurenci Spojených států, Turecka a Japonska příliš nevěřilo. A to i proto, že mu na šampionátu chybí jedná z největších osobností a nejužitečnější hráč posledního ročníku Euroligy Jan Veselý. „Honza Veselý je mimořádný hráč a pro tým by měl nesporný přínos. Kdyby byl v kádru, tak by patrně ubral minuty Ondrovi Balvínovi a Patriku Audovi. Tihle kluci ale vzali v Číně osud do svých rukou a v základní skupině se prezentovali parádními, v reprezentaci možná životními, výkony,“ doplňuje Budínský.

Skladba hráčů na perimetru vypadala před turnajem jasně. Mezi experty se ale živě diskutovalo o kvalitě naší podkošové sestavy, která se zdála, že není tak úplně v optimálním módu. Nejen v dnešním utkání ovšem čeští pivoti ukázali, že se není čeho bát.

Na Jana Veselého se realizační tým v čele s Ronenem Ginzburgem sice spolehnout nemůže, roli klíčového člena týmu ale do puntíku splňuje Tomáš Satoranský. Sedmadvacetiletý hráč Chicaga Bulls je od přírody soutěživý, ohromně nerad prohrává a ostatní spoluhráči se díky tomu vedle něj cítí komfortně. Role vůdce si začal mimo jiné přivlastňovat v reprezentaci právě pod vedením Pavla Budínského.

„Podle mě je Tomáš zkrátka předurčený k úspěchu. Je to přirozený lídr a s pokorou vnímá, že každý tým se na něj jako na jediného hráče z NBA důkladně připraví. Je alfou a omegou naší hry a on je v hlavě připravený na fakt, že to právě v těchto zápasech nebude mít vůbec jednoduché. Nemusí mít hromadu bodů, ale je to pravý generál na hřišti.“

Čeští basketbalisté se po dvou výhrách v základní skupině E probojovali mezi nejlepších 16 týmů turnaje. V osmifinálové skupině v Šen – Čenu narazí v sobotu na Brazílii a o dva dny později na lepšího z dvojice Řecko – Nový Zéland.

„Brazílii i Řecko řadím ještě o stupínek výš než Turecko. Český tým do dnešního utkání prakticky neustále zužoval sestavu a důležité chvíle jsme odehráli v sedmi lidech. Takhle kvalitní týmy už ale používají do rotace hráčů víc, tím šetří síly na rozhodující chvíle turnaje, mohou neustále měnit tempo hry, zvyšovat agresivitu a tak dále. Je otázkou, jak moc dokáží Češi s takovými týmy držet krok po fyzické stránce, protože to bude obrovský nápor. Ale když se udržíme na takové vlně jako proti Turkům, tak můžeme pomýšlet i na postup do čtvrtfinále,“ míní Budínský, který přidává i osobní tip na vítěze celého turnaje. „Nejsuverénněji zatím vypadají Srbové. Mají famózně poskládaný tým, v zápasech točí celou lavičku a hrají neskutečně chytrý basketbal.“