Článek
Život ikonického australského vačnatce, koaly medvídkovitého, komplikuje řada obtíží, mezi jinými srážky s auty na silnicích, útoky psů, nemoci jako chlamydie nebo klimatická změna.
Vedle toho jim stromy na jihu země bohaté na eukalyptus kácejí developeři kvůli novým domům a komerčním projektům.
Jsou prý „jen“ zranitelní, do 30 let ale nemusí být
Loňské požáry podle parlamentního šetření z minulého měsíce v Novém Jižním Walesu, domovině oblíbených savců, tento úbytek obydlí a populace koalů ještě uspíšily. Tamní vláda potvrdila to, co Světový fond na ochranu přírody (WWF) odhadoval už loni - koalové na východě Austrálie mohou do roku 2050 vyhynout.
„Faktem je, že do 30 let můžeme být bez koalů, a na to musí budoucí generace myslet. Jestliže něco může nakopnout tu snahu, pojďme do toho a zachraňme ty chlapíky,“ vysvětluje Kate Banisterová, dobrovolnice sledující koaly.
Proto také skupina nezávislých vědců v Poradním výboru pro ohrožené druhy Nového Jižního Walesu doporučila ministerstvu životního prostředí Austrálie, aby zahájilo přezkumné řízení ohledně statusu koalů. Podle červeného seznamu IUCN jsou totiž označení jako „zranitelní“, to by se právě ale mohlo změnit na „ohrožení“.
Stopování ve dne v noci
Ochránci v Austrálii teď navíc doufají, že by savce mohly pomoci zachránit drony s infračervenými senzory.
„Drony jsou další úrovní v rychlém pátrání po koalech mezi hektary lesů a jakmile cena za vybavení klesne a zlepší se i technologie, budeme je moci sledovat ve dne v noci, velice přesně, a budeme jich nacházet víc a víc,“ popisuje využití dronů při záchraně koalů Stuart Blanch ze Světového fondu na ochranu přírody (WWF).
Ve sledování koalů, kteří jsou notoricky známí svou vyhýbavostí, prý jde o převratnou metodu.
„Přelétáte s dronem nad určitou oblastí, když je země o něco chladnější, takže naráz vyskáčou tepelné stopy zvířat a vidíte v podstatě tvar celého koaly,“ přibližuje pilot upraveného dronu Douglas Thron.
Údaje o populaci a svědectví z dronů mají ochráncům sloužit jako argumenty v kampaních a lobbování u vlád proti odlesňování a růstu měst.
„Pomáhá nám to při kampaních, ve kterých voláme po nových chráněných územích jako národních parcích nebo domorodých chráněných oblastech. Pomáhá nám to požadovat po vládě, aby lesy nedevastovaly buldozery a nebyly káceny, protože to je teď hrozba číslo jedna,“ dodává Blanch z WWF.
