Vyhladovělí vojáci utíkají z KLDR. Kim mezitím vybírá peníze na traktory

Dění za severokorejskou hranicí zůstává opředeno tajemstvím a odhadovat, čím si země skutečně prochází, lze mnohdy jen díky únikům informací. Anebo lidí.

Server Daily NK se po dvou měsících dopátral detailů k případu dvou ozbrojených příslušníků severokorejské pohraniční hlídky, kteří se v lednu rozhodli opustit svá stanoviště i zemi. Nyní se ukázalo, že se pro ně hnacím motorem silnějším než obavy z trestu za dezerci stal hlad.

V útěku přes hranice jim pomohl i covid-19, který v hlídkách na hranicích způsobuje značné mezery. Redakce Daily NK se spojila se svými zdroji přímo v Číně, kteří popsali, že „řeka Yalu byla od poloviny ledna pokrytá silným ledem, takže dva pohraničníci po ní mohli přejít na druhou stranu“. Podle zdroje oba muži „dezertovali i se svými zbraněmi“ a pokusili se dostat do opuštěných domů ve vesnici ve Wiwonu.

Okres Wiwon se nachází v blízkosti hranic mezi Severní Koreou a Čínou. Vzdálenost mezi břehy řeky Yalu je v této oblasti poměrně malá, navíc stráže disponují dobrými znalostmi dozorčího systému, což jim umožnilo překročit řeku takřka nepozorovaně. „Místní obyvatelé, kteří severokorejské vojáky se zbraněmi zahlédli, si původně mysleli, že jde o čínské vojáky. Potom si ale všimli, jak podezřele se chovají, tak je nahlásili,“ uvedl zdroj. „Byli chyceni dva dny po příchodu do Číny.“

Muži údajně nezpůsobili žádné další problémy. „Severokorejským vojákům bylo 18 a 19 let. Později uvedli pravý důvod, proč opustili svá stanoviště – měli hlad,“ popsal zdroj.

Severokorejská pohraniční stráž se v časech před pandemií mívala lépe než vojáci v jiných regionech. Za úplatky rádi přivřeli oči nad pašeráky či jinými lidmi překračujícími hranice. S příchodem pandemie však přestali chodit lidé i jejich peníze.

Dva mladí hlídači nižší šarže o návrat domů příliš nestáli. „Když se čínský úřad pro veřejnou bezpečnost po vyšetřování pokusil předat dezertéry zpátky Severní Koreji, vojáci prosili, aby si je Čína nechala,“ uvedl zdroj a dodal: „Vyjádřili obavu, že vyhladoví na smrt, pokud se vrátí do Severní Koreje.“ O popravě zastřelením či jakémkoli jiném trestu vojáci prý nemluvili.

„Vzhledem k jejich extrémnímu strachu z hladu se zdá, že potravinová situace v severokorejské armádě je nejhorší za poslední roky,“ domnívá se zdroj. Nedostatek jídla není u severokorejské pohraniční hlídky nic nového. Vojáci dezertující do Číny často a jako první vyhledávají obydlená území slibující potravu. Problémy tohoto typu způsobuje selhání severokorejských úřadů při řešení potravinové krize nejen v armádě. A nezdá se, že by se situace za poslední roky zlepšovala.

O vrácení vlastních vojáků však nestála ani Severní Korea kvůli obavám, že by muži mohli z Číny přivézt covid-19. „Čínské úřady se pokusily předat dezertéry z Dandongu do Severní Koreje, ale byli odmítnuti,“ sdělil zdroj. „Severokorejské úřady uvedly, že nemohou dovolit Severokorejcům vstup do země z Číny.“

Kvůli obavám z covidu-19 Severní Korea zdržuje i návrat severokorejských pracovníků a repatriaci uprchlíků, kteří se v současné době nacházejí v Číně. „Severokorejské úřady požádaly Číňany o přepravu dezertérů po zrušení blokády hranic,“ uvedl zdroj pro Daily NK a dodal: „Vojáci aktuálně zůstávají ve vězení v Dandongu.“

Zdá se však, že na severokorejské straně nestrádají jen vojáci. Spolu s příchodem rušné zemědělské sezóny přišel i čas na oprášení zemědělských strojů, včetně traktorů. Na ty však nejsou peníze, a tak severokorejské úřady vybírají příspěvky od lidí.

Jak celá kampaň vypadá, popsal pro Daily NK muž žijící v provincii Jižní Pchjongan. „Na nedávných přednáškách tajemníků měst a krajů bylo zdůrazněno, že podpora venkova musí od lidí přicházet sama a upřímně, hlavně musí být praktická. Městský lidový výbor tak vyzval veřejnost, aby věnovala finanční prostředky potřebné na nákup traktorů, které budou potom odeslány do venkovských oblastí,“ popsal zdroj pro médium telefonicky. Na začátku března pak hostil severokorejský vůdce Kim Čong-un „První krátký kurz pro hlavní tajemníky výborů městské a krajské strany“.

Výsledkem je, že tajemníci, kteří se konference zúčastnili, přenášejí odpovědnost za získávání finančních prostředků na nákup traktorů a podporu venkova na místní obyvatele.

V Severní Koreji jsou traktory stálým majetkem vlády, který dále přiděluje kolektivním farmám. Stát v zásadě traktory vlastní a farmy dočasně dostávají právo je používat. Tento jev dle Daily NK naznačuje, že se ekonomická situace v Severní Koreji zhoršila do té míry, že traktory, které by stát obvykle vyráběl a dodával do kolektivních farem, si může dovolit vyrábět až po zapůjčení peněz od lidí.

Podle zdrojů serveru je přispívání do těchto traktorových „nedaňových fondů“ povinné, přestože se původně mělo jednat o dobrovolnou činnost. Tato politika je navíc v rozporu s lednovým projevem severokorejského vůdce Kim Čong-una, kdy se zavázal „nedaňové zátěže“ ukončit. Zatímco tedy stranický sjezd oficiálně prosazoval vymýcení nedaňové zátěže, účastníkům krátkého kurzu bylo naopak uloženo tyto nedaňové zátěže zvyšovat.

Pozornějšího diváka severokorejských zpráv pak i zarazilo, v jakém stavu jsou traktory v oficiálních záběrech z každoroční zemědělské výstavy. 11. března zveřejnila korejská ústřední televize video z farmy Waudo Regional Brigade. Většina strojů měla pneumatiky sjeté a zcela bez drážek. Vyvstaly tak obavy nejen o jejich stav a výkon, ale vůbec o jejich bezpečnost.