Článek
„Sedlina je lepší produkt než káva, prospěšnější pro životní prostředí než nápoj. Vyhazujeme zlato,“ ukazuje na hromady černé hmoty v Kompostárně Želivec Petr Mašek. Jeho firma Rcaffe dodává praženou kávu do stovek gastro podniků, z nichž nedávno začala svážet lógr.
Tuny téměř hotového kávového hnojiva leží na dvoře. Je to první hmatatelný výsledek nápadu, který mu čtyři roky leží v hlavě. Chce se stát prvním průmyslovým zpracovatelem kávového lógru, který obvykle baristé a restauratéři vyhazují do koše.
Při průměrné spotřebě kávy dva kilogramy na hlavu v České republice skončí v koši odhadem přes 20 milionů kilogramů lógru, který je cenným zdrojem draslíku, mědi, hořčíku i dusíku, a je proto výborným hnojivem. Jeho výhodou je i to, že škůdci jako mšice, šneci, ale i slimáci, nesnášejí vůni kávy.
Nejde o první pokus vdechnout lógru nový život. Sušenky z kávové sedliny právě uvedla na trh Biopekárna Zemanka ve spolupráci s nábytkářským řetězcem Ikea. Do hnojiv se však zatím nikdo ve velkém nepustil.
„Naše ambice jsou určitě velké. Už jsme oslovili velké světové firmy nejen v Česku. Velcí zpracovatelé kávy v Itálii a v Německu o to mají větší zájem než my,“ líčí Mašek.
Petr Mašek chce v průmyslovém měřítku oprášit nápad na výrobu hnojiv z kávové sedliny.
Do kompostárny poblíž Jílového u Prahy plánuje firma svážet tuny lógru týdně. Jedním z velkých dodavatelů „odpadu“ je nábytkář Ikea a také síť benzinových stanic Shell. Pro to, aby se byznys rozběhl, ale firma musí přesvědčit další velké sítě, aby kompostárně dodávaly desítky tun lógru týdně.
Hnojivo v kompostárně vznikne za 60 až 90 dnů. Kávová sedlina se zpracuje jako každý jiný bioodpad. Smíchá se s rozdrceným zeleným materiálem – například zelení, trávou, větvemi, spadaným ovocem, případně s kaly z čističky odpadních vod – a prochází zpracováním ve fermentoru, kde se při teplotě zhruba 80 stupňů Celsia spálí všechny patogeny.
„Kávová sedlina se hodí v kompostovatelných papírových taškách rovnou do zpracování, případně do drtiče. Jakmile se totiž přiveze třeba víc než deset tisíc tašek, papír se v drtiči roztrhá na jemnější strukturu, která bude jednodušeji zkompostovatelná,“ popsal Michal Žilík z Kompostárny Želivec.
Firma kvůli tomu dlouho hledala výrobce papírových tašek. Problémem by byly barevné sáčky, protože barvy obsahují stopové množství těžkých kovů.
„Projekt je v tuzemsku unikátní. Neznáme ho ani v kontextu Evropské unie,“ potvrzuje manažer kompostárny slova autora projektu, který mluví dokonce o tom, že je nápad unikátní v celosvětovém kontextu.
Nemá jít o udržitelnou PR aktivitu, ale rentabilní podnikatelský plán. „Určitě se na tom něco bude dát vydělat. Nebudou to miliony ani stovky milionů, ale bude to zajímavá věc,“ věří Mašek.
Zatím však naráží na to, že některé větší nadnárodní řetězce, které přesvědčuje k dodávkám, požadují speciální certifikaci, že může firma svážet odpad, případně uvažují o tom, že by si kávovou sedlinu zpracovávaly po svém.
