Článek
Jak vnímáte eskalaci společenských problémů v Bělorusku po znovuzvolení prezidenta Lukašenka?
V první řadě nevěřím, že jsou oficiální výsledky pravdivé. Existují i důkazy o falšování protokolů, o tlaku na lidi, aby falšovali čísla. Ani nikdo z mých přátel a známých Lukašenka nevolil. Jeho voliči určitě existují, ale nevěřím, že jich je 80 procent. Není to většina lidí.
Zcela nejhorší na tom ale je brutální potlačování klidných protestů. Internet je plný videí od lidí, kteří byli ve vězení. Ti vyprávějí o tom, jak se k nim policisté a těžkooděnci chovali. Mlátí je, vydírají, mučí. Nebojím se takové chování srovnat s fašismem. Nedokážu to pochopit.
Setkal jste se s komplikacemi ve volební místnosti na ambasádě v Praze?
K volbám jsem šel s manželkou, čekali jsme ve frontě devět hodin. Podobně jako na ambasádě v Londýně i tady pouštěli voliče do místnosti velmi pomalu, každého zvlášť.
Myslíte si, že byla důvodem opatření proti koronaviru?
To nejsem schopen posoudit. Myslím ale, že to spíš byla zástěrka. Například v Berlíně nebo v Moskvě k volbám pouštěli voliče rychleji, ale bylo jich tam na druhou stranu více. Když by chtěli, tak by to uspíšili. Myslím si ale, že výsledky v Praze sečetli správně.
Dostali jste se k volební urně všichni?
Odhaduji, že se v Praze tak 200 až 300 lidí k volbám vůbec nedostalo. My s manželkou jsme přišli na řadu téměř poslední. Oni stáli za námi. Myslím, že z té fronty odvolila tak polovina lidí.
Děly se již v minulosti za vlády prezidenta Lukašenka podobné protesty? Byly také takto brutálně potlačeny?
Ano, samozřejmě. Protesty se v Bělorusku dějí od 90. let. Vždy byly tak či onak potlačovány. Poslední nejkrutější zásah se stal v roce 2010 po prezidentských volbách. Demonstranty také zavírali a mlátili. Obvykle je chytali a zavírali do vězení. Ale nestalo se, že by policie demonstranty mlátila hodiny v antonech, střílela do davu gumovými projektily, aby používala světelné a plynové granáty, slzný plyn. Dokonce se objevila informace o použití ostrých zbraní. To vše se děje bez varování. Nikdo z demonstrantů rozhodně nechtěl útočit na policii, nikdo nechtěl násilí, nikdo nic neničil.
Proč jsou současné protesty jiné než v předešlých letech?
Domnívám se, že do nedávna měl Lukašenko s veřejností takovou nepsanou dohodu. Dokázal lidem do určité míry zajistit stabilní úroveň života, i když tzv. inteligence byla vždy proti němu. Běžní Bělorusové, lidé z továren a dělníci měli práci, stabilní plat. Lidem to stačilo. V poslední době je ale ekonomická situace v zemi velmi špatná. Přispěl tomu i koronavirus. Lidé to už jednoduše nemohli vydržet.
Jak vnímáte Lukašenkův přístup k pandemii?
Nebezpečí viru naprosto ignoroval. K tomu všemu zcela nevhodně a neslušně komentoval úmrtí nakažených lidí. Nemá k nim žádný respekt - a to si žádný představitel země nesmí dovolit. Jeho vyjadřování obecně postrádá respekt, například všem lidem kolem sebe tyká. Hodně dlouho jsem neslyšel, že by někoho oslovil „vy“. Ani ministry.
Lukašenko z protestů obviňuje zahraniční síly včetně České republiky s tím, že se současné nepokoje týkají všech zemí v postsovětském bloku. Co se tím podle vás snaží docílit?
Lukašenko před volbami nikdy nemluvil o žádném programu, jen neustále obviňoval cizí země ze snahy ovlivnit a destabilizovat situaci v zemi. Je to jako z učebnice. Mluvil o Polsku, Česku i o Rusku. Já mu ale vůbec nevěřím. Česko si myslím, že obvinil trochu náhodným výběrem. Je těžké obvinit sousední zemi. Ale skutečně nevím proč.
Podle posledních informací konzultoval prezident Lukašenko situaci s ruským prezidentem Putinem. Ten přislíbil, že bude „situace brzy vyřešena“. Máte obavy z ruského vlivu?
Putin sám potlačuje demokratická hnutí v Rusku, takže ani jemu nevyhovuje snaha o demokratické obrození v Bělorusku. Obávám se, že by Rusko opravdu mohlo zasáhnout. Pevně ale doufám, že se to nestane. Naši lidé totiž nebojují proti Rusku, mnoho lidí tam pracuje, má tam rodinu. Myslím si, že ani na Ukrajině nebylo nějaké významné nepřátelství vůči Rusku. Tam ale vnímám, že byly tendence připojit se k Rusku nebo k Západu více výrazné, společnost byla více rozdělená. V Bělorusku to tak necítím, myslím, že je naše společnost více homogenní. Nikdo nechce nepřátele.
Co je podle vás ten nejzásadnější problém, který se snaží demonstrující Bělorusové změnit?
Protože nemůžeme vyjádřit své politické preference a ovlivnit vlastní politický život, tak nevíme, co se na nás chystá. Bělorusové teď musí bojovat za to, aby byla politika průhledná. Lukašenko například jedná s Vladimirem Putinem a nikdo neví o čem. Všichni by měli vědět, co se děje a každý by měl mít možnost se k tomu vyjádřit. Pevně doufám, že to občanská společnost změní. Jsem ale opravdu znepokojen brutalitou, která protesty doprovází. Policisté za ni mají být odpovědní a měli by za ni být potrestáni. Jejich chování nedokážu pochopit.
Proč myslíte, že se jejich přístup tak zásadně změnil? Vnímáte změnu v Lukašenkově přístupu k občanské společnosti?
Můj názor je, že Lukašenko chtěl co nejdříve zastrašit co nejvíce lidí. Aby se báli jít do ulic a dopadlo to tak, jako v roce 2010. Tentokrát se ale demonstruje po celé zemi a v mnoha městech. Ale lidé se zatím nenechali zastrašit. Lukašenko se však možná snaží postavit do lepší pozice. Třeba později označí za viníka úřady a řekne, že to neuhlídal. Těžko říct. Tentokrát ale vyjadřuje nespokojenost tolik lidí, že si nemyslím, že by se to dalo zcela potlačit.
Na druhou stranu byla politická opozice potlačována a zadržována i dříve, například právě v roce 2010. Také i před volbami. Byl vyvíjen tlak jak na ně, tak na jejich rodiny. Dokonce se usilovalo o to, aby tito lidé přišli o děti, chtěli je zbavit svéprávnosti. Opozici vydírají všemi způsoby. Myslím si, že Svjatlana Cichanouská odjela ze země pod velkým tlakem. Poté, co podala žalobu na Centrální volební komisi, absolvovala s někým dvouhodinový rozhovor. Nemohl tam jít ani její právník. A poté odjela. Myslím, že ji vydírali přes manžela. Lidé, které policie již propustila, také mluví o vydírání. Policie jim hrozí, že je zastřelí, že je zabije. Je to neuvěřitelný psychický a fyzický tlak. Je to naprosto nepřijatelné pro jakoukoliv společnost v 21. století.
Od prvního dne nepokojů se po celém světě zvedla vlna solidarity a podpory. Myslíte si, že to Bělorusům může pomoci?
Jsem za to opravdu moc rád. Například sbírky mi připadají skvělé. Trochu se ale obávám politických sankcí, aby nepoškodily běžné obyvatele Běloruska. Ale i doma lidé pomáhají. Například lékaři a psychologové poskytují ošetření zdarma. Myslím, že se Bělorusové snaží o sebe postarat sami. Je ale důležité, aby se o tom mluvilo ve světě. Jen nám to pomůže. Ale hlavní odpovědnost je na nás.
Obáváte se, že by se ovlivňování výsledků a policejní brutalita mohla v budoucnu stát i v jiných evropských zemích?
Myslím si, že by si lidé po celém světě měli vážit svobody a starat se o ni. Nebýt paranoidní, ale dávat pozor. Tendence politiků, již slibují klid a jistotu, které zařídí sami bez svých občanů, jsou velmi nebezpečné.
K čemu byste si přál, aby nepokoje vyústily?
Moc bych si přál, aby si Bělorusové mohli sami rozhodovat o své politice, občanském životě a aby nebyla cenzura. Moc bych chtěl, aby pravda a láska zvítězila.
