Článek
Výstava má ukázat, jak se utvářely sbírky v době před rokem 1989, co na jejich obsah mělo vliv, zejména formální předpisy, které kurátorům ani tvůrcům nedávaly volnost. Vernisáž se koná příští středu.
„To se týkalo výstavních a pracovních možností umělců, kteří byli nuceni se situaci přizpůsobit, vyrovnat se s nemožností své dílo veřejně prezentovat, případně akceptovat různé formy nátlaku a kompromisů, stejně jako odborných pracovníků galerií, kteří měli na koncipování svých sbírek pouze omezený vliv,“ uvedla galerie.
V 60. letech se galerii podařilo získat kvalitní díla, jiná se ale se sbírek vyřadila. O dekádu později soustředilo vedení galerie akviziční strategii na díla socialistického realismu.
„Od druhé poloviny 60. let se do sbírek dostávalo množství děl prostřednictvím ministerských převodů. Ty tvořily podstatnou část akvizic, díky nim galerie získala díla autorů jako Věra Janoušková, Kurt Gebauer, Valerián Karoušek, Ladislav Zívr či Zbyněk Sekal. Výběr děl bylo možné ovlivnit jen zčásti,“ uvedla galerie.
Výběr děl tehdy částečně závisel na domluvě se zástupci ministerstva kultury a na rozhodnutích nákupních komisí, v nich zasedali lidé ze Svazu československých výtvarných umělců, Národní galerie a členové místních kulturních výborů a organizací KSČ.
Galerie vybrala na výstavu díla autorek a autorů, kteří patřili k neoficiální výtvarné scéně, i práce umělců, kteří tvořili v duchu oficiální ideologie socialistického realismu. Díla budou představena v částečně chronologickém sledu.
„Expozice, vytvořená architektonickým studiem Schwestern, má částečně navozovat dojem procházení depozitářem a jako informační a grafický prvek využívá původní katalogizační karty,“ uvedla galerie.
Součástí výstavy jsou filmové a zvukové záznamy, dokumentují aktivity galerie a fotografické zvětšeniny Jiřího Tomana, které zachycují Sochařské sympozium Artchemo v letech 1968 a 1969.
