Výbuch může být poslední kapka. Už před ním Libanon mířil k bankrotu

Světová média i sociální sítě včera oběhla videa masivní exploze v bejrútském přístavu. Oběti už se počítají ve stovkách a zraněných je již více než čtyři tisíce.

Ať už výbuch způsobilo cokoliv od nehody po atentát, jisté je jedno – přišel v ten nejhorší možný okamžik, kdy se země potýká s dluhovou pastí, koronavirovou krizí a celkovou nestabilitou.

Od podzimu minulého roku ztratila libanonská libra více než 80 procent ze své hodnoty, nezaměstnanost stále stoupá a ceny zboží všeho druhu prudce vyskočily až na trojnásobek. Vojenské složky si již nemohou dovolit maso pro své vojáky a běžní občané trpí hladem. Růst cen kolem sta procent už atakuje definici hyperinflace (inflace 100 a více procent), což vymazává úspory všech Libanonců.

Na takovou katastrofu si země zadělávala tři dekády, ekonomika totiž stála na stejných základech jako účetnictví feldkuráta Katze ze Švejka, tedy „to se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou peníze“. Libanonská centrální banka držela do poslední chvíle umělý kurz tamní libry k americkému dolaru na úrovni 1 500 liber za dolar.

Takto však šlo hospodařit, dokud se nezadrhl příliv půjčených peněz od soukromých bank, jakmile se začal tenčit, pomyslná bublina začala praskat a nakonec vládě, bankám i samotným lidem došly peníze, jak píše server NBC News. Už v březnu vláda v Bejrútu nedokázala splatit své půjčky v eurech – jinými slovy zbankrotovala a musela žádat Mezinárodní měnový fond (MMF) o půjčku ve výši 10 miliard dolarů.

Taková půjčka však není zadarmo, MMF chce vidět reformy vedoucí k ozdravení ekonomiky, což představuje řadu nepopulárních opatření. Například boj s korupcí, do kterého se neefektivnímu kabinetu nechce. A tak skončila půjčka v červenci u ledu. Zdroj agentury Reuters shrnul krach jednání lakonicky: „Neexistuje žádný libanonský konsenzus o postupu, tak co mohou případně vyjednat?“

Obvykle situaci zachránili šejkové z Perského zálivu, ale ti penězovody seškrtali, protože část prostředků ve výsledku končila v íránských rukách, takže u geopolitického arcirivala. Napojení části libanonského establishmentu na Íránem financované hnutí Hizballáh vadí logicky i USA coby největšímu přispěvateli do pokladny měnového fondu.

„Podpoříme Libanon, pokud zavede správné reformy a přestane být spojencem Íránu,“ řekl novinářům ministr zahraničí USA Mike Pompeo.

Mezinárodní měnový fond 14. května odhadl, že se ekonomika Libanonu propadne o 12 procent. Podle této instituce je Libanon i třetí nejzadluženější zemí na světě v přepočtu na hrubý domácí produkt. Minulý rok dluh země překročil hranici 155 procent HDP. Letos se očekává nárůst až na téměř 168 procent. Na splácení dluhů jde téměř polovina rozpočtu země. Větší dluhovou zátěž má již jen Japonsko (236 procent) a Řecko (175 procent).

A do toho ještě decimuje libanonskou ekonomiku koronavirová pandemie.

Téměř každý třetí Libanonec v současnosti nemá práci, jak oznámila na začátku července tamější ministryně práce Lamia Yammine Douaihyová. Nezaměstnanost roste skoro stejným tempem jako ceny, minulý rok se pohybovala okolo 11 procent.

Kvůli špatné hospodářské situaci zemí od října 2019 zmítají protesty, které probíhaly i přes koronavirovou pandemii. „Lidé mají hlad,“ uvedl jeden z protestujících pro NBC News. „Jedna třetina z 1 200 domácností, kterým dodávám elektřinu, nezaplatila dva měsíce,“ řekl podnikatel, jenž vlastní soukromé generátory, pro The Guardian.

„Nemohu je odpojit, ale také potřebuji peníze. Lidé přicházejí a zaplatí mi, co mohou,“ pokračuje. Libanonem otřásají i zprávy z počátku letošního července o dvou sebevraždách. Jeden muž se zastřelil na rušné ulici Hamra v Bejrútu a druhý se oběsil ve městě Sidón. Obě smrti jsou spojovány s ekonomickým kolapsem země.

Hlad se velmi pravděpodobně ještě zhorší. Země je závislá na dovozu a jako hlavní vstupní brána sloužil právě přístav v Bejrútu. Než začne znovu fungovat, potrvá měsíce, ne-li roky. Jako záložní varianta má posloužit přístav ve druhém největším libanonském městě Tripolisu, který čeká velmi těžká logistická zkouška, aby vůbec příval zboží zvládal odbavovat.

Výbuch podle ministra hospodářství zničil 80 procent pšenice z vlastní produkce, protože sila se nacházela ve zničeném přístavu, výpadek musí opět nahradit dovoz, země sama by nyní z nepoškozených zásob vydržela necelý měsíc.

Mnoho Libanonců se obává možnosti nové občanské války, pokud se situace nezlepší. Libanon se totiž od 70. let minulého století do roku 1990 potýkal s občanskou válku mezi křesťany a muslimy. „Jsme na cestě ke kolapsu,“ uvedl pro NBC News Jad Chaaban, ekonom na Americké univerzitě v Bejrútu.