Češi letěli přes půl planety. Přidali se k blokádě těžby prastarých lesů

První aktivisté obsadili okolí povodí Fairy Creek na Vancouver Islandu loni v srpnu. Situace eskalovala s rozhodnutím Nejvyššího soudu kanadské provincie Britská Kolumbie, který povolil další těžbu prastarých lesů. Na místo proudí čím dál více lidí, kteří chtějí osud posledního nedotčeného kusu pralesa v regionu zvrátit – kvůli záchraně jedinečného ekosystému.

Mezi nimi byli i Anežka Hrušková a Petr Štěrba, Češi, kteří žijí od roku 2019 v Kanadě. Do Fairy Creek se jeli podívat před pár týdny a zúčastnili se i tamních protestů.

„Doslechli jsme se o tom skrze komunitní dění i sociální sítě. Když jsme do Kanady přijeli, neměli jsme tušení, že se tu kácí a že je to problém. Postupně jsme se k tomu ale dostali blíž, a protože máme rádi přírodu, chtěli jsme se za ni postavit. O to víc jako Evropané, kteří doma takové lesy už nemají. Je v zájmu nás všech, aby na planetě zůstaly,“ řekla Seznam Zprávám na úvod rozhovoru Anežka.

Na místě jsou už přes deset měsíců aktivisté a ochránci přírody, kteří se snaží těžařům (konkrétně společnosti Teal Jones) a nyní už i policii zatarasit cestu k lesnímu porostu staršímu čtvrt tisíciletí. V Britské Kolumbii zbývají už jen tři procenta prastarých lesů. S jejich pokácením hrozí i vyhynutí některých živočišných druhů. A právě hrozba ztráty výjimečného ekosystému, který nově vysazené lesy už nenahradí, mezi lidmi v Kanadě i za hranicemi čím dál více rezonuje.

Počet lidí, kteří se blokády účastní, se proměňuje. „Ne každý si může dovolit zůstat tam delší dobu v kuse kvůli zaměstnání nebo jiným povinnostem. Lidé se tedy střídají. Poslední týdny tam o víkendech bývají stovky lidí, jednou jich přijelo i přes tisíc. O pracovním týdnu – zejména mezi úterkem a pátkem, je lidí méně – čehož využívá policie. Se zatnutými zuby tam tedy aktivisté musí všední dny přečkat do víkendu, kdy zase přijedou posily,“ vysvětlila Anežka.

Policie se do akce vložila v polovině května – a účastníky blokády začala aktivně zatýkat. Zatčených je nyní přes 230. „Myslím si, že i to je důvod, proč se o tom začalo mluvit. V poslední době se konaly i protesty v jiných městech napříč Britskou Kolumbií, třeba ve Vancouveru nebo Victorii,“ uvedl Petr s tím, že oblast, o níž aktivisté bojují, je v odlehlé části ostrova. Není tam signál a nevedou tam ani žádné cesty, tudíž je složité pro mnoho lidí se na místo dostat.

To je ale ostatně jeden z důvodů, proč k blokádě vůbec dochází. Aktivisté chtějí, aby nedotčená oblast nedotčenou i zůstala. „Je výjimečná v tom, že do ní zatím nevede žádná cesta, že je kompletně nezasažená lidskou aktivitou. Oblasti kolem ní už ale vytěžené jsou, vedou do nich i různé vystavěné cesty. A právě tyto příjezdové cesty se organizátoři protestů snaží zablokovat před těžaři,“ popsala Anežka.

Podél příjezdových cest, jež vedou do různých částí oblasti, leží několik táborů. Happening má spoustu podob a podle Petra je zprvu složité se v nich zorientovat: „Funguje tam centrála, odkud vedou cesty. Na nich jsou pak barikády jako kamení nebo popadané stromy, lidé ve stanech, auta… Jakékoliv fyzické překážky. A podle toho, na jak dlouho člověk přijede, ho organizátoři nasměrují, kam dál. Může postavit záchody, vynést nahoru materiál nebo pomoci v kuchyni.“

Situace v oblasti je velmi živelná – mění se moment od momentu. „Kamarádi, kteří tam jeli po nás, přespávali v jednom z táborů. Nad ránem se tam ale objevila policie s buldozery a místo prostě zrušila, srovnala se zemí. Druhý den se měli přesunout do dalšího tábora, ale stalo se totéž,“ pokračoval Čech s tím, že tehdy policisté řadu lidí pozatýkali.

Mezi policisty a ochránci přírody dochází de facto k jakési nenásilné přetahované. „Policie chce aktivistům zabránit přístup na blokády, což ale nemůže udělat naplno. Proto tam pak hlídkují u závor celé dny a noci a lidé musí materiály na barikády i třeba jídlo a věci na kempování nosit pěšky. Což může být i deset kilometrů do kopce,“ popsala Anežka.

V jádru blokády, mezi těmi, kteří jsou ve Fairy Creek déle a fyzicky blokují cesty, panuje kvůli policejním akcím nervozita. „Policisté, když někoho chtějí zatknout, by měli dát člověku na výběr s tím, že může odejít. Ne vždy se to ale skutečně děje,“ začal vyprávět Petr.

„Zároveň si myslím, že všeobecně vládne na blokádě pozitivní atmosféra. Lidé jsou tam neuvěřitelně plní energie, mají motivaci každý den vstát a obnovovat barikády. Je to sisyfovská práce, ale ti lidé do toho jdou – a jdou do toho naplno, dokud nedocílí toho, co chtějí,“ navázala Anežka.

Pár se zúčastnil protestu, v rámci kterého pronesl řeč stařešina národa původních obyvatel, jeho členové pak provedli rituál, během něhož se za nimi seskupily stovky lidí. „Obrazně pak dav prolomil policejní barikádu a mohl projít se zásobami do vzdálenějšího tábora,“ přiblížil Petr.

Protesty proti těžbě dřeva se v Kanadě konaly už od osmdesátých let, ve velkém pak v devadesátých. V roce 1993 došlo na dlouhá léta k nejrozsáhlejšímu aktu občanské neposlušnosti s více než 900 zatčenými. Po masivních protestech se tehdy úřady rozhodly lesy ochránit, což naznačuje, že i nynější účastníci blokády mají určitou naději.

Minulý týden vláda Britské Kolumbie schválila odložení kácení lesů v jedné z oblastí, stejně tak i stavění části cesty o dva roky. „Pořád je ale dovoleno určitou část kácet a stavět tam i další kusy cesty, což je problematické, protože tomu chtějí aktivisté zabránit. Není to tedy úplná výhra. Jejich cílem je, aby vláda ochránila všechny prastaré lesy na celém ostrově, ideálně v celé Britské Kolumbii. A vypadá to, že ve Fairy Creek budou, dokud se jim to nepodaří,“ podotkla Anežka.

„Protestující poslední – vlastně pozitivní – krok kabinetu Britské Kolumbie vnímají trochu jako zastírací manévr. Premiér říká, že je samozřejmě potřeba chránit lesy, že si uvědomuje jejich hodnotu. V druhé půlce věty ale vysvětluje, že těžební průmysl má v provincii silnou pozici a zaměstnává spoustu lidí,“ doplnil Petr. Podle něj je důležitým motivem pro těžaře a vládu i to, že za poslední rok narostla cena řeziva zhruba čtyřikrát.

Situace ve Fairy Creek je nicméně komplikovaná. O odložení těžby požádaly tři kmeny původních obyvatel: národy Pacheedacht, Ditidaht a Huu-ay-aht. Fairy Creek se totiž rozkládá na jejich teritoriích. Není ovšem jasné, jakou pozici původní obyvatelé zaujímají.

Na kácení lesů totiž mají původní obyvatelé ekonomické zájmy – z těžby na jejich území jim plynou peníze nebo třeba pracovní místa. Část původních obyvatel se vyslovila pro to, aby se těžily mladší stromy, padají ale i názory, že pokácení určitého procenta těch starých by komunitám mohlo finančně prospět.

„Někteří členové se ale staví na stranu protestujících kvůli tomu, jak málo letitých lesů zbývá. Přáli by si těžbu těchto stromů zcela zastavit,“ uvedl Petr. Zástupci původních obyvatel se také účastní přímo i blokády, a to i včetně těch nejvýše postavených – například staršího kmene Pacheedacht Billa Jonese, který je i mediálně aktivní. Právě na jeho pozvání mohli pořadatelé protestu s blokádou ve Fairy Creek začít.

Mezi účastníky blokády jsou lidé různého věku i z různých koutů společnosti. Na otázku, koho lze ve Fairy Creek nyní potkat, odpověděla dvojice jednoduše: kohokoliv. Rodiny s dětmi, teenagery, dospělé i seniory. Ekologické aktivisty i ty, kteří se účastnili už protestů proti kácení pralesů v devadesátých letech.

„V táborech funguje i oficiální role takzvané ‚camp mom‘ (táborové mámy), kterou zastávají lidé, jež pomáhají právě náctiletým třeba postavit si stan a obecně se o sebe postarat. To složení je různorodé,“ řekla Anežka. Přítomní aktivisté se blokády účastní pod rouškou anonymity – ti, kteří jsou v oblasti na delší dobu než pár dní, používají přezdívky. Třeba „Strawberry“ nebo „Singer“.

Z blokády, které se loni v srpnu účastnilo pár desítek lidí, se stal hlasitý protest. Podle Anežky k určitému prozření dochází i mezi částí těžařů: „Někteří si uvědomují, že je rozdíl mezi kácením mladších stromů a těchto jedinečných prastarých. A to je vlastně i myšlenka protestu, který není proti kácení stromů obecně – je pro ochranu těch starých. A pro udržitelné kácení stromů mladších. Těžba dřeva je potřeba, to si všichni samozřejmě uvědomují.“

„V jedné ze svých zpráv pořadatelé blokády upozorňují na to, že pokud bude těžba prastarých stromů pokračovat současným tempem, nebude do tří let co kácet. Těžební průmysl tu byl historicky velice silný, ale nyní musí dojít k jeho přeměně, což ví i samotní těžaři. Nejde to takto donekonečna,“ uzavřel pro Seznam Zprávy z Kanady Petr.