Všechna moc do rukou prezidenta. Tuniská hlava státu odstavila islamisty

Vysoká nezaměstnanost, výpadek příjmů z turistiky, mladí lidé bez perspektivy a vláda, která tragicky selhává v boji s pandemií koronaviru. Tak vypadaly poslední měsíce v severoafrickém Tunisku.

Tamní vláda sice dostala milion dávek vakcíny z Francie, statisíce z Číny, Ruska nebo z programu Covaxu. I tak se ale v očkovacích centrech tvořily minulý týden během svátku íd al-adhá dlouhé fronty a lékaři museli posílat lidi domů. Premiér Hišám Mašíší proto minulý týden odvolal ministra zdravotnictví Fauzího Mahdího.

O víkendu proto navzdory čtyřicetistupňovým teplotám vyšly do ulic tisíce převážně mladých lidí, kteří žádali politické změny –⁠ nejlépe okamžitou demisi vlády.

Policie v metropoli Tunisu použila proti stovkám demonstrantů pepřový sprej, v přímořském městě Súsa pak lidé zaútočili na tamní pobočku nejsilnější parlamentní strany An-Nahra, v Tozeuru pak tamní sídlo islamistů zapálili.

„Krev ve mně vře, vláda selhává znovu a znovu,“ citoval server Middle East Eye 28letou účastnici protestů, která z bezpečnostních důvodů nechtěla sdělit své jméno.

V neděli večer se pak prezident Kaís Saíd rozhodl, že uplatní článek 40 tuniské ústavy, odvolá vládu a zmrazí činnost parlamentu. Premiérovy pravomoci převezme sám a vládnout bude s novým šéfem vlády, jehož vybere.

Zmíněný článek ústavy sice skutečně dává prezidentovi značné možnosti během výjimečného stavu a ohrožení země, měl by je ale konzultovat s premiérem a předsedou parlamentu. To se zjevně nestalo, premiéra Saíd odvolal a poslancům a parlamentu činnost a 30 dní přerušil. Paradoxem je, že Saíd je původním povoláním ústavní právník.

Šéf sněmu Rašíd Ghanúší se ještě v noci marně snažil dostat do budovy, uniformovaní vojáci ho nepustili. Saíd učinil své prohlášení v přítomnosti uniformovaných armádních důstojníků, zda ale svůj čin provedl s posvěcením armády, není jasné. Prezident nicméně varoval, že pokud jeho odpůrci sáhnou po zbrani, armáda na střelbu odpoví.

V metropoli Tunisu vyvolal jeho krok nadšení, představitelé islamistické strany An-Nahda ale okamžitě usoudili, že lidé slavící v ulicích jsou zaplaceni cizími mocnostmi.

Ústavu z roku 2014, která rozděluje moc mezi prezidenta, premiéra a parlament, nyní hlava státu zjevně nerespektovala. Šéf parlamentu Ghanúší obvinil prezidenta z „puče proti ústavě a revoluci“. „Domníváme se, že instituce stále fungují a že stoupenci An-Nahdy a tuniský lid budou bránit revoluci,“ prohlásil šéf islamistické strany.

Prezidentův krok nicméně není až takové překvapení. Server Middle East Eye už před dvěma měsíci napsal, že ke svržení vlády i parlamentu vyzvali hlavu státu dopisem jeho poradci.

Na krizi, která zemi svírá poslední rok, se podle Williama Lawrence, experta na Tunisko z Americké univerzity ve Washingtonu, podílí jak vláda, tak i prezident. „Jeho řešením je vyhazovat lidi, trochu jako bývalý prezident Spojených států. Navzdory tomu, že v některých částech Tuniska se slaví, nemyslím, že by se slavilo všude. Není tu prezident, který by měl autoritu a schopnosti řešit problémy, kterým země čelí,“ citovala odborníka katarská televize al-Džazíra.

V pondělí pak do budovy, v níž sídlí právě al-Džazíra, vtrhlo asi dvacet policistů a poslalo novináře pryč s tím, že mají instrukce z ministerstva spravedlnosti. Šéf tuniské pobočky televize uvedl, že ho na vyklizení budovy nikdo předem neupozornil. Zásah proti médiu odsoudila organizace Reportéři bez hranic. Důvodem mělo být neobjektivní zpravodajství televize.

Vládní budovu v Tunisu střeží nyní policie a před parlamentem probíhají menší střety mezi stoupenci islamistické An-Nahdy a prezidenta Saída. Oba znepřátelené tábory po sobě házejí lahve a kameny, odděluje je ale policejní kordon.

Politická nestabilita zřejmě ještě zhorší vyhlídky pro tuniský turistický sektor, který už nyní trpí kvůli koronavirové situaci. Například české úřady mají Tunisko mezi zeměmi, kde panuje „extrémní riziko infekce“. Turistický ruch je přitom jednou z páteří rozpočtu 12milionového státu –⁠ před začátkem pandemie se na tuniském HDP podílel více než 16 procenty.