Vršící se státní dluh má pět řešení. Ale jen jedno je dobré, říká ekonom

Vláda Andreje Babiše během tří let zadluží Česko o bezprecedentní bilion korun. Pokud se na dynamice zadlužování nic nezmění, bude podle odhadů Národní rozpočtové rady do 50 let státní dluh na úrovni 300 procent HDP místo nynějších zhruba 35 procent. A tolik Česku nikdo nepůjčí.

„My to do té doby musíme nějak vyřešit. My, nebo naše děti a vnoučata. Ale to už bude asi pozdě. Těch možných řešení je pět a jenom to poslední je dobré. Na to ale bude chybět odvaha,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys v zahraničí nejcitovanější český ekonom Tomáš Havránek, který přednáší na Karlově univerzitě.

Řada zemí začíná experimentovat s digitálními měnami a vydávat peníze v digitální podobě. Je to podle vás dobrá cesta?

My jsme to řešili už v ČNB s Mojmírem Hamplem před mnoha lety, tehdy to bylo nové a sexy téma. Teď už je to malinko, řekněme, okoralé.

Já vlastně ani po těch letech nevím, k čemu by to bylo dobré.

Dám vám příklad: Když platíte v hotovosti, tak máte buď rád to, že je offline, což digitální měna není, anebo to, že je anonymní. Tj. že nemůže nikdo sledovat to, kde jste, za co platíte a s kým, za co si kupujete cigarety apod.

To je ta hlavní výhoda hotovosti.

Tohle vám stát v digitální měně nemůže nikdy zaručit. On vám to může slíbit, ale vy mu nebudete věřit, protože příští vláda může přijít a řekne, že to bude jinak.

Když nemáte rád hotovost, tak už digitální měnu máte v podobě Google Pay nebo Apple Pay a nepotřebujete nic.

Takže vlastně jediný důvod, proč zavádět digitální měnu státní nebo centrální banky je, když chcete zrušit nebo nahradit hotovost jako teď v Číně. Další důvod mě nenapadá.

Čína s digitální měnou výrazně experimentuje. Ale experimentují s tím i ostatní státy, myslím, že některý ze severských států, které jsou v uvozovkách vyspělé ekonomiky?

Ano, Švédsko. Už ale vidíte sám, že o té digitální měně třeba Švédové mluví možná už osm let, ale pořád se s tím nikam nepokročilo. Spíš je to ve fázi toho, že to bylo hrozně „cool“ kvůli bitcoinu, ale vlastně se mi zdá – nechci tady podsouvat něco kolegům ze Švédska – že opravdu praktická užitnost pro normální lidi u digitální měny není.

Jak vlastně vy hodnotíte fenomén kryptoměn, což je něco trochu jiného. To jsou decentralizované měny, kdy se fakticky obchází centrální banky a stát. Myslíte si, že mají kryptoměny šanci stát se digitálním zlatem, jak by její zastánci rádi viděli? Protože zlato je vždycky útočiště v dobách nejistých.

Mně se ta myšlenka líbí. Koneckonců nás to opravdu hodně intelektuálně stimulovalo, tehdy ještě v národní bance. Ono se říká, že kryptoměny nejsou ani tak měny jako komodity, jak říkáte digitální zlato.

Já bych šel možná ještě dál. Já bych řekl: Nejsou to ani kryptoaktiva nebo kryptokomodity, protože nemají úplně silný fundament, je to spíše něco jako moderní umění.

To se vám buď líbí, nebo ne. Taková řekněme sběratelsky cenná data. Takže ne digitální zlato, ale například digitální Jackson Pollock.

Pojďme ale k veřejným financím. Loni Česko hospodařilo se schodkem zhruba 367 miliardy korun, letos chce přidat pětsetmiliardový schodek a v roce 2022 dalších 390 miliard. Během pouhých tří let tak kabinet Andreje Babiše zadluží Česko o více než bilion korun. Jak tento trend hodnotíte?

Já myslím, že ten trend je úplně jasný a není to jenom, řekl bych, vina této vlády. Podle prognózy Národní rozpočtové rady má být za 50 let státní dluh 300 procent HDP, což jsou mimochodem desítky bilionů korun. To číslo má 14 cifer, to si málokdo z nás dokáže představit. Tolik nám nikdy nikdo nepůjčí. To je jisté.

My to do té doby musíme nějak vyřešit. My, nebo naše děti a vnoučata. Ale to už bude asi pozdě. A těch možných řešení je pět a jenom to poslední je dobré, ale bude k němu chybět odvaha.

První možnost radikálně snížit důchody a další transfery. Nepomůže nějaké zastavení valorizace, ale fakt snížení důchodů na třetinu.

Druhá možnost: radikálně zvýšit daně. A ne o pár procentních bodů, ale násobně.

A jediné, co můžete opravdu hodně násobně danit, je to, co nemůže utéct.

Tedy nemovitosti?

Ano, nemovitosti. Daň z nemovitostí. To nás nejspíš čeká. Máte byt za pět milionů, budete například platit daň z majetku ročně 300 tisíc korun.

Třetí možnost: Státní dluh může koupit ČNB, protože dluh je v korunách. Mimochodem, to třeba Řekové udělat nemůžou, protože nemají vlastní měnu.

ČNB ho může koupit a skartovat. Ten dluh tím zmizí. Samozřejmě, problém je, že bude hyperinflace, protože ho koupí za nově vytištěné peníze.

Čtvrtá a předposlední možnost je nějaká forma státního bankrotu. Asi bychom začali se zahraničními dlužníky. Řekli bychom třeba: „Cizákům peníze nedáme, nebudeme jim nic platit.“ A tím by se ten dluh umazal, ale ne úplně, to bychom museli jít ještě dál a nesplácet i dluhy českých věřitelů (to jsou především tuzemské banky, pozn. red.).

A pátá možnost je investovat naše obrovské devizové rezervy, těch 3,5 bilionu korun, tak, aby nám vydělávaly.

Kdybychom investovali jako Norsko, tak bychom měli ročně v průměru 200 miliard navíc, což by nám stačilo.

Ale upřímně - nemyslím, že k tomu bude odvaha, pokud to nebude přímo úkol od poslanců. Ale také nemůžete centrální banku úplně takto úkolovat. Ani by to asi nebylo správné. Takže se obávám, že dojde na kombinaci těch předchozích čtyř špatných řešení.

Každopádně, velmi brzy může přijít zlom, kdy zahraniční investoři nebudou chtít Česku půjčovat. Když jsem nedávno mluvil s bývalým guvernérem Zdeňkem Tůmou, tak říkal, že ten zlom může přijít u naší malé ekonomiky už zhruba kolem 50 procent dluhu vůči HDP. K této hranici přitom dospějeme určitě příští nebo přespříští rok. Sdílíte tento pohled? Myslíte, že skutečně ti zahraniční investoři můžou přestat půjčovat?

Můžou. Osobně si nemyslím, že by ta hranice byla 50 procent HDP. Už z toho důvodu, že my nejsme jediná země, která je zadlužená. My jsme malá země, to je ta naše nevýhoda, samozřejmě, že na nás se pohlíží malinko jinak než třeba na Spojené státy nebo velké země eurozóny.

Ale i tak ta zadluženost poroste ve světě tak, že my nebudeme vypadat tak špatně. Tři sta procent HDP nám nikdo nepůjčí, ale těch 50 procent téměř jistě ano.

Vy jste se také v minulosti věnoval výzkumu zelené ekonomiky a přechodu na zelenou ekonomiku. Česko teď může využít peníze z evropských fondů, které poskytuje Evropská komise. Vy doporučujete proti globálnímu oteplování sázet stromy, poměrně jednoduchá věc, ale to nejde vysadit všude. Konkrétně například město není les, takže tam se moc sázet nedá. Myslíte teda, že transformovat ekonomiku na zeleno nemá smysl? Jaký je váš pohled?

Já bych se k těm stromům na chviličku vrátil, protože to je moje oblíbené téma. Ekonomické řešení klimatické krize, nebo obecně vlastně krize životního prostředí má být jak efektivní, tak levné. Aby to nestálo biliony, pokud to není nutné. A to ty stromy právě jsou.

Dva roky stará studie publikovaná v časopise Nature uvádí, že kdybychom globálně osázeli holiny, tj. místa, kde nic neroste, tak stáhneme z atmosféry čtvrtinu všech emisí. To udělá hrozně hodně pro stabilizaci. Nestačí to úplně, ale udělá to hodně pro stabilizaci klimatu. Čili já bych u nás začal tímto.

V Praze třeba těch holin moc není, ale i tady by šlo sázet víc. A šlo by sázet na polích. Nemyslím pole, kde pěstujeme jídlo, ale na polích, kde pěstujeme dotační průmyslové plodiny, které se potom pálí. A to úplně zbytečně a podle současného výzkumu nepomáhají klimatu ani zdaleka tak, jak se čekalo.

Mám na mysli řepku pro biopaliva, kukuřici a další pro bioplyn. Nic proti řepce obecně. Dělá se z ní výborný olej. Mají to rádi motýli nebo včely, ale minimálně 100 tisíc hektarů té řepky je opravdu na spálení, čili to je zbytečné a zbytečně se řepka dotuje.

Kdyby se radši dotovaly stromy, má to daleko větší efekt na klima. A nejenom na klima. Ty stromy udrží vodu v krajině, takže vám to pomůže se suchem i se záplavami. A zvýší biodiverzitu. Pomůže to zabránit erozi půdy, je to příjemné na procházky s dětmi po práci apod. Takže tohle všechno jsou výhody, co řepka ani kukuřice nemá.

Jinými slovy, ekonomika by se podle vás nemusela tolik transformovat?

Ušetřili bychom pravděpodobně biliony korun, kdybychom začali s tím řešením, které je nejefektivnější a nejlevnější. Nevyhneme se i dalším změnám. Na to já nejsem takový odborník, ale tohle je něco, co by mělo dostat prioritu.

Protože to evidentně funguje a má to hromadu dalších pozitiv. Máme tady minimálně polovinu populace, kterou klimatická změna nezajímá. Což musíme nějak respektovat. Ale ti lidé se jdou rádi projít do lesa nebo je zajímá, jestli je sucho, nebo není sucho. Zajímá je třeba, jestli je zvěř v krajinách a tak dále. Čili tohle byste mohl spojit jako balíček a tu klimatickou změnu nejenom, že řešit relativně levně, ale opravdu pomoci ji propagovat i mezi lidmi, kteří jsou jinak skeptičtí.