Článek
Část politického spektra, zejména z řad opozice, neváhá označit výbuch ve Vrběticích za státní terorismus. K tomu se v úterý přiklonil i premiér Andrej Babiš, který o den dříve nejprve prohlásil, že šlo o „zpackaný útok na bulharské zboží“. Babiš se za svůj výrok omluvil a řekl, že to tak nemyslel. Věcný pohled optikou politologicko-bezpečnostní teorie poskytl Seznam Zprávám Josef Kraus z katedry politologie Masarykovy univerzity.
Proč je to s definicí státního terorismu tak komplikované, z čeho se při pokusech o ni vlastě dá a má vycházet?
Základní problém je, že mezinárodní právo nic jako státní terorismus nezná. To znamená, že my se nemáme od čeho odrazit, pokud bychom tak chtěli nějaký čin posuzovat na základě legality mezinárodního práva. Takže nám tady zbývají bezpečnostně-politologické definice.
A podle těch je státní terorismus co?
Obecně se má za to, že státní terorismus je terorismus, který je vykonáván nějakým státním orgánem, a to buď napřímo, nebo prostřednictvím nějakého zástupného aktéra. A tím se právě dostáváme ke klíčové otázce, co je to ten terorismus.
Já nemám právní vzdělání a nechci do práva zabředávat, ale každý stát ve svém právu definuje terorismus jiným způsobem, takže tu univerzální právní poučku o tom, co je to terorismus, ani nelze najít. Ohromné množství je i bezpečnostně-politologických definic. Ty se ale liší hlavně v detailech, jako například zda je terorismus i čin, který cílí na vojenský personál a podobně. Když se ale tu definici pokusíme udělat co nejjednodušší, aby postihla širokou plejádu tohoto fenoménu, tak dostaneme tři nejzákladnější definiční znaky, na kterých se shodne 90 % odborníků.
Prvním znakem musí být politický motiv k tomu násilí nebo hrozbě násilím. Ten je třeba chápat v co nejširší rovině a zahrnují se do něj i motivy ideologické nebo náboženské. Zbavujeme se tím do značné míry útoků bez politického motivu, jako jsou psychopatologické fenomény typu aktivního střelce na školách.
Druhým definičním znakem je tedy násilí nebo hrozba násilím. Tam se ještě často uvádí nutnost systematičnosti toho násilí. Ale řekněme, že tohle je sporné. Pak je tu ale bod číslo tři, který je nejklíčovější, protože na základě něho můžeme vymezit jakoukoliv násilnou aktivitu vojenského i nevojenského charakteru vůči terorismu. A tím je psychologický efekt.
Takže hlavním definičním znakem teroristického činu je, že hlavní motivace nespočívá v jeho skutkové podstatě, ale v tom, že někoho vyděsí…
Ano. Ostatně slovo teror už i při francouzské revoluci bylo používáno jako synonymum strachu a to samotné slovo vlastně znamená „strašlivý strach“. Takže ten psychologický efekt spočívá ve vytvoření atmosféry strachu u cílového publika, které nutně musí být širší než přímý okruh obětí toho činu. To znamená, že nejde jen o ty lidi, co výbuch přímo zažijí, ale i o ty, co to pak třeba sledují zprostředkovaně v televizi. Ideálně by se to cílové publikum mělo i dokázat asociovat s obětí, to znamená, že když třeba vybouchne kavárna v centru města, plno lidí si řekne: „Také chodím na kávu, v tomto městě jsem byl, mohlo se to stát i mně“.
Takže tohle je ten psychologický účinek. A hlavní podstatou terorismu je, že tento účinek je to primární a převyšuje ten účinek fyzický. To znamená, že něco zničit nebo někoho zabít není hlavním cílem, ale jen prostředek, jak vyvolat atmosféru strachu.
A to je hlavní důvod, proč podle vás výbuch ve Vrběticích hlavní znak terorismu nesplňuje?
To je přesně ta pointa. Alespoň tedy pokud bereme tu premisu, kterou známe teď z médií. Další vyšetřování může samozřejmě ukázat, že je to jinak. My tady máme nějaký výbuch, který velice pravděpodobně nebyl ani plánován, aby se stal na českém území. Ale stalo se. Způsobilo to ohromné majetkové škody a zemřeli tam dva lidé. A ano, mělo to i psychologický efekt na část místního obyvatelstva, které se bálo. Ale oni se báli toho, že výbuchy mohou pokračovat. Mělo se za to, že šlo o nějakou metodu nebo šlendrián, a oni se báli toho, co se ještě v důsledku té nehody nebo šlendriánu může stát. Nebáli se řádění ruských operativců GRU na českém území a to by měl být ten psychologický efekt, který by měl být v případě státního terorismu politickým cílem.
Za jakých okolností by se už dalo o terorismu v tomto případě hovořit?
Pokud by politickým cílem této akce bylo zabránit exportu zbraní z Česka na Ukrajinu, pak by to mohl být teroristický útok, když by tam byly i další indicie, že tenhle výbuch se stal v důsledku vývozu zbraní. Jenže k tomu nedošlo. Takže nám tady chybí atmosféra strachu i to propojení s politickým cílem. Rozhodně se nemůžeme bavit o tom, že by tady byl nějaký efekt vůči české vládě ve formě: „Nedělejte to a zabraňte tomu, nebo tady budou další výbuchy a další mrtví.“
Jak se ten čin dá tedy nejlíp označit?
Opět nechci zabředávat do českého trestního práva, ale tam se samozřejmě nabízí i možná ten terorismus, i když si myslím, že to by bylo složité prokazovat, nabízí se i termín sabotáže, zločinu proti republice, všeobecné ohrožení s následkem smrti… tohle bude velice obtížné. Ale z bezpečnostního hlediska se můžeme bavit o sabotáži, případně atentátu, pokud tam byl cíl někoho zabít během manipulace s těmi zbraněmi.
Tady chci říct, že absolutně nechci zlehčovat, co se stalo, ani ty ohromné dopady, které to mělo. Tedy strašlivé majetkové škody, úmrtí dvou lidí a vůbec to, že cizí stát si dovolil dělat takové operace na českém území. To je prostě strašlivě závažná věc a bude mít ohromné následky. Skutečnost, že to nebudeme nazývat státním terorismem, to ale nezlehčuje. To jsou věci, které už je třeba, aby politici jasně deklarovali – že takovýto druh chování je naprosto nepřípustný, ať už to právně nebo terminologicky nazveme jakkoliv. Tohle se prostě nedělá.
Zlehčoval ten čin premiér Andrej Babiš, když mluvil o „útoku na zboží“?
Zcela upřímně, je to nešťastná formulace a já věřím, že Andrej Babiš se teď asi drží za hlavu i s jeho celým marketingovým týmem. Nemyslím si ale, že šlo primárně o zlehčování. Smyslem toho asi bylo vymezit se právě proti těm pojmům, jako je státní terorismus.
Jaký máte vlastně pocit z nakládání s termínem terorismus v politice? Tam asi zmíněné definice a zásady nehrají velkou roli…
Když se podíváte, co se kolem tohoto termínu děje za poslední dva dny, tak tady máte jasné zastánce, kteří to od začátku tvrdí, že to je jasný důkaz státního terorismu. Ono to zní hrozně sexy, všichni vědí, že je to přímý útok na Česko velice nečistým způsobem, ale to je řekněme zprofanování toho termínu. To se ale na druhou stranu děje naprosto všude a běžně se to používá v politické sféře v zahraničí. Takže zpolitizování slova terorismus je naprosto normální a politologové si na něj nechci říct úplně zvykli, ale berou to jako skutečnost, ke které dochází.
Můžete uvést nějaký příklad ze světa, kde došlo k alespoň částečně podobnému incidentu a o státní terorismus se jednalo?
Jako terorismus by se zčásti mohl brát například případ Skripal. Fyzická eliminace té osoby totiž byla jedna věc, ale on už žil mimo Rusko velmi dlouho, a co věděl, mohl už dávno říct, takže jeho odstranění dost pravděpodobně nebylo jediným nebo primárním důvodem, proč na něj byl spáchán atentát. Tím bylo vyslat signál všem podobným přeběhlíkům nebo potenciálním přeběhlíkům. A to už je to širší publikum. Nemusí se totiž jednat o širokou veřejnost. Pro všechny takové přeběhlíky a ruské zpravodajce to byl jasný vzkaz: „Nedonášejte nepříteli, nebo vás stihne takovýto osud.“ A v tuto chvíli už by tento atentát mohl mít teroristickou dimenzi.
Neplatí tohle ale jen pro případ, že by Moskva s následným vypátráním dopředu počítala?
Na to, aby to byl skutečně terorismus, tak ano. Ono to ale neznamená, že ty státy se nesnaží zahlazovat stopy. Ony se o to snaží, ale přesto je tam ten jasný vzkaz: „Pokud budete vykonávat takovou aktivitu, stihne vás trest, bojte se.“ Má tedy z toho nakonec vyplynout, že to nebyla náhoda, ale kdo vlastně byl tím trestajícím, to už má být zakryto. To s sebou totiž samozřejmě nese celou řadu mezinárodních konsekvencí.
Pokud je ta aktivita taková, že se snaží maximálně zakrýt, že došlo k otravě, a vyvolat dojem, že šlo o přirozené úmrtí, pak se bavíme o tom, že primárním motivem velice pravděpodobně byla fyzická eliminace. A v takovém případě by to terorismus nebyl. Tady je hezky vidět, jak je to vachrlaté a hranice je velmi nejasná. Může se stát, že další vyšetřování Vrbětic ukáže, že ta akce byla cílena jinak a není to tak, jak se teď domníváme.
