Vrbětice jsou teroristický útok horší než Salisbury, říká litevský ministr

Na události kolem Vrbětic jste reagoval už v neděli odpoledne vyjádřením solidarity, které jste pak ve středu zopakoval i českému velvyslanci v Litvě. Co ale byla vaše první myšlenka, když jste se dozvěděl, že za útokem v Česku stojí ruská GRU?

Upřímně, myslím, že je to ještě horší případ než ten, co se stal v Salisbury (otrava Skripalových v Anglii v roce 2018, pozn. red.), protože to je skutečný útok na půdě Evropské unie a NATO. Je to útok proti členské zemi NATO a EU, který zorganizoval cizí stát. Můžeme to nazývat teroristickým činem financovaným státním aktérem.

Je za hranicí myslitelného, že se něco takového vůbec stalo. Mám za to, že je nezbytné, aby nastoupila tvrdá reakce nejen od nejbližších sousedů a přátel Česka, ale od celé aliance. Je velmi důležité, abychom mluvili jedním hlasem.

V pondělí proběhlo jednání unijních ministrů zahraničních věcí. Požádal český ministr Jan Hamáček ostatní státy EU výslovně o vyhoštění ruských diplomatů?

Ne, to si nemyslím. Musel bych zkontrolovat přepis, ale nepamatuji si to. Moje stanovisko bylo o tom, že je nutné vyjádřit solidaritu při vyhošťování ruských, já říkám špionů pracujících pod diplomatickým krytím. Jsem docela přesvědčený o tom, že každá země v EU a NATO má na svém území tyhle lidi, kteří pracují v utajení. Hromadné vyhoštění by proto bylo nejsilnějším vzkazem, ale český úřadující ministr požádal o solidaritu, a tu jsme České republice projevili.

Jak tuhle solidaritu Litva konkrétně projeví? Plánujete vyhoštění ruských diplomatů?

Dvě věci. Jednou je ta, kterou jsem zmínil při mém středečním rozhovoru s českým velvyslancem. Nabídl jsem, že Česku v Moskvě může pomoci naše tamní ambasáda, protože vím, že česká ambasáda je teď oslabená. Čili jsem se zeptal, jakou praktickou pomoc a podporu česká strana potřebuje, i kdyby z Vilniusu.

Za druhé, zvažujeme středeční výzvu k vyhošťování. Teď se bavíme se spojenci a přáteli v NATO o tom, jestli dojde ke koordinované odpovědi, což je podle mě nejlepší způsob. Pokud nebude koordinovaná reakce, zváží Litva v rámci solidarity vlastní.

Po pondělním jednání unijních ministrů jste na Twitteru napsal, že v současnosti nečelí útoku jen Ukrajina, ale celá EU a její hodnoty. Převládá tenhle postoj i mezi ostatními ministry zahraničí EU? Jak vážně se na úrovni EU „ruská hrozba“ vnímá?

Jsem si zcela jistý tím, že se teď vnímá daleko vážněji než kdykoli předtím. I když pro ty z nás, kdo přímo sousedí s Ruskem a vidí velmi dobře, co se děje, to možná není dostatečné. Ale musíme znovu připomínat, že útoku čelí nejen teritorium, i když je nesmírně důležité. Dali jsme Ukrajině slib, že bude pokračovat na euroatlantické cestě, a když je pod útokem, jsou pod útokem i naše sliby.

A ještě konkrétněji: to, co se stalo v Česku v roce 2014, to je skutečný útok, skutečný zásah cizího státu na domácí půdě. A další – otrava v Salisbury – to je chemický útok na půdě členského státu NATO.

Čili jsou tady dvě úrovně. Skutečné útoky a pak také útoky na našeho hodnoty, právní stát, způsob života, lidská práva a vše, co zastáváme. Tohle musíme pochopit, že nechráníme jen Ukrajinu, ale nás samotné, naši společnost.

Český premiér v pondělí prohlásil, že nešlo o případ státního terorismu, později ho nazval teroristickým útokem na území ČR. Vy jste už Vrbětice označil za teroristický čin financovaným státním aktérem. Jak o něm tedy obecně hovořit?

Z faktů, které máme, a toho, co mi řekl český velvyslanec a co se píše v tisku, je celkem zřejmé, že jde o případ terorismu sponzorovaného státem. Když jsou lidé placeni a vysláni státem a chovají se jako teroristé, tak jsou to teroristé.

Očekáváte tvrdou reakci ze strany NATO?

Očekával bych ji, ale nedokážu říct, zda k ní dojde. Uvidíme.

A jak by podle vás měla reagovat EU?

První věc je postavit se solidárně za Českou republiku, protože rozhodnutí, která dělá vaše vláda, jsou tvrdá, obtížná. Dovedu si představit ten tlak, pod kterým jsou, obzvlášť včera (ve středu, pozn. red.). Já jsem chválil a tleskal jsem prohlášení ministra zahraničních věcí s požadavkem o umožnění návratu českých velvyslanců do Moskvy, jinak budou muset Prahu opustit ještě další ruští diplomaté.

Jaké má Litva zkušenosti s rozvratnou činností organizovanou Ruskem?

V tuto chvíli žádnou, kterou bych mohl zmínit. Neustále monitorujeme všechny aktivity, většinou v kyberprostoru a jako fake news. Obvykle jich přibývá, když se přibližují volby. Je to tedy neustálé monitorování, v současnosti sice nevidíme přímou hrozbu, ale to neznamená, že tam není.

Jaké jsou teď litevsko-běloruské vztahy? Když nedávno Lukašenkův režim požádal Vilnius o vydání Svjatlany Cichanouské, řekl jste, že byste raději dřív viděl „zamrznout peklo“, než byste takovou možnost zvažovali.

Máme skvělé vztahy s běloruskou opozicí, jejíž velká část si vybrala litevský Vilnius za bezpečné útočiště a dělat politiku, kterou nemohou dělat doma. Ale samozřejmě chtějí domů a být aktivní v běloruské politice tam.

Vztahy s Lukašenkovým režimem jsou naprosto minimální, v Minsku nemáme velvyslance. Lukašenka neuznáváme za legitimní hlavu státu, ale za usurpátora, který zůstává u moci bez jakékoliv legitimity.

Během minulého týdne se objevily zprávy o údajném plánu na Lukašenkovu vraždu. Můžete tyhle zvěsti komentovat?

To zní jako nějaká fantaskní historka, která byla sepsaná v podzemí Kremlu.

Litva dlouhodobě protestuje proti výstavbě první běloruské jaderné elektrárny Astravec asi 60 kilometrů od Vilniusu. Jak se věc vyvíjí?

Špatně. Výstavba prvního reaktoru je dokončená, už vyrábí energii. Nehody se tam stávají skoro každý týden, nebo každý druhý týden. My ale o incidentech nemáme skoro žádné oficiální zprávy, takže je musíme získávat ze všech možných zdrojů, což není udržitelné ani bezpečné. Elektrárna je velmi blízko hranicím a blízko hlavnímu městu, čili nejde o politickou nebo energetickou hrozbu, ale o skutečné existenciální ohrožení.

Od Evropy bychom očekávali, že udělá víc a že do věci vstoupí. My jsme schopni zastavit zboží a zemědělské produkty, které neodpovídají unijním regulacím, ale nedokážeme zastavit import energie z běloruské jaderné elektrárny, která není bezpečná. Musí nastoupit evropská odpověď, protože sama Litva nedokáže výrobu a prodej elektřiny z téhle jaderné elektrárny zastavit.

Jak odhadujete další politický vývoj v Bělorusku?

Očekávám, že protesty budou pokračovat. To, co jsme viděli loni, to vypadalo jako zázrak, skutečně. Lidé v zemi, která tak dlouhou dřímala a ve které jsme dlouho neviděli žádnou politickou aktivitu, se najednou probudila s ohníčky v očích, duchem svobody. Bylo skutečně úžasné sledovat, jak se země probouzí. Je tu naděje, že tenhle pocit a touha po svobodě nevyhasla, protože je na lidech, aby pokračovali, aby svrhli vládu a věci změnili.

Evropa musí pokračovat v tlaku a my teď pracujeme na čtvrtém unijním sankčním balíčku, který byl měl vyvinout další tlak proti běloruskému režimu. Také se domnívám, že se v běloruském režimu objevily trhliny, ekonomice se nedaří, režim není efektivní, nefunguje tak dobře jako dřív. Má problém s legitimitou a lidé mu prostě nevěří, že by měli poslouchat Lukašenka. Režim je pod velkým tlakem a shání peníze, musí si půjčovat na to, aby dál fungoval. A jediným ochotným k půjčce je Putin, ale i ten má vlastní problémy k řešení. Takže i pro něj to může být příliš velké břemeno.

A jak si myslíte, že se bude vyvíjet situace na ukrajinsko-ruských hranicích? Myslíte si, že skutečně dojde k novému ozbrojenému střetu?

Máme skutečně velké obavy. Jen těžko se dá představit, že Putin jednoduše odkráčí pryč se všemi těmi vojáky, které tam poslal. Navzdory tomu, že se může stát všechno, od útoku malého rozsahu pro posílení dvou samozvaných republik, nebo velkého útoku, myslím, že Putin už prohrál. Jediná věc, kterou to způsobí, je, že Ukrajina bude blíž EU a NATO.

Skutečně, sedm let je dlouhá doba a věci se začaly normalizovat. My jsme mysleli: ok, Ukrajina potřebuje reformy, věci se hýbou pomalu, to je pochopitelné, ale jednou se nám přiblíží. Ale teď, při všem tom, co vidíme, se Ukrajina přibližuje mnohem rychleji. I díky vší podpoře, které se jí dostává. Takže Putin už prohrál.