Britové už vědí, proč se jim nechce zpátky do práce. Může za to doprava

Zaměstnanci ve Spojeném království platí za dojíždění do práce více než jejich kolegové v Evropské unii, před pandemií navíc dvě třetiny lidí jezdily do práce autem, píše deník The Guardian. Navzdory nákladům, které zahrnují vedle peněz i čas, si však někteří dojíždění cení, protože odděluje jejich domácí a pracovní život. Neradi by o to přišli. Ale - moc se to nevyplatí.

Phil Harris, který dennodenně cestuje za prací do Londýna z Horshamu v Západním Sussexu, říká, že od začátku pandemie se zvýšily ceny jízdenek na vlak a že je z dojíždění „naprosto otrávený“.

Před pandemií cestoval Harris do práce vlakem z Littlehavenu, ale tento spoj už nejezdí, což znamená, že musí chodit pěšky na vzdálenější nádraží v Horshamu. „Moje dilema spočívá v tom, že nechci měnit práci, protože miluji to, co dělám, ale nemohu dál takto dojíždět,“ říká Harris, který pracuje v oblasti cestovního ruchu.

Jeho týdenní jízdenka stojí 110 liber, což je dražší než před pandemií, kdy mu zaměstnavatel na dojíždění přispíval 100 liber týdně. „Je mi z toho všeho úplně zle,“ uvedl Phill Harris.

Tim Pitt před pandemií pracoval jako kontrolor dokumentů na stavebních projektech. To někdy znamenalo, že musel na stavby po celém Londýně dojíždět více než hodinu. „Celý svůj pracovní život jsem strávil v metru, vlacích a autobusech,“ uvedl 56letý muž.

Tuto práci kvůli uzávěře nemohl dále vykonávat, tak začal pracovat blíže k domovu - jako uklízeč v místní hospodě. Později pracoval v očkovacích centrech ve Waltham Forest na severovýchodě Londýna. „Díky tomu jsem viděl, jak kvůli dojíždění začíná pracovní den stresem,“ řekl pro The Guardian s tím, že „díky chůzi do práce si může odpočinout a přijít svěže připravený na celý den“.

Tim Pitt si nyní hledá práci na plný úvazek a říká, že by dal přednost takové, která by nezahrnovala jízdu metrem - zejména v době, kdy počet případů onemocnění covidem-19 zůstává vysoký. „Opravdu nechci jezdit metrem ve špičce, ani když mám na sobě roušku, spousta lidí roušky stále nenosí. Jsem dvakrát očkovaný, ale metro je pro virus inkubátorem,“ dodal.

Matka dvou dětí z Denveru Kate Westrinová podle webu New York Times (NYT) před pandemií dojížděla do kanceláře čtyři dny v týdnu. Pracovala jako manažerka ve společnosti Xero, která se zabývá cloudovým účetním softwarem.

Poté, co po celou dobu pandemie pracovala z domova, ji návrat k předchozímu rozvrhu připadal nemožný. Vzhledem k tomu, že varianta delta hrozí i narušením školních rozvrhů, Westrinová se obává, že návrat do kanceláře jí ztíží práci i rodičovství.

Až se její kancelář v říjnu znovu otevře, plánuje Kate Westrinová být na pracovišti dvakrát týdně. „Ještě nemám všechno stoprocentně vyřešené. Ale se svým nadřízeným jsem projednala hybridní přístup a požádala jsem o flexibilní pracovní dobu s tím, že až předám nebo vyzvednu děti, budu opět online.“

Zdaleka ne všichni ale mají s dojížděním špatné zkušenosti.

Osmatřicetiletá účetní z Edinburghu Christina Cageová si neuvědomovala, jak důležité pro ni dojíždění je, dokud o něj nepřišla. „Uvědomila jsem si, že dojíždění do práce je čas, kdy mohu přejít z role mámy do role kolegyně a mezitím si dopřát trochu prostoru pro sebe,“ říká Christina Cageová, která má dvě malé děti.

„Není to proto, že bych ráda seděla v přeplněných prostorách s cizími lidmi nebo v dopravě - je to proto, že je to jediná chvíle, zejména pokud jste zaneprázdněný rodič, kdy máte prostor na to, abyste se mohli dívat z okna, číst si knihu, poslouchat hudbu nebo jezdit na kole. V té době, kdy se musíte přesouvat z jednoho fyzického místa na druhé, je to jako dar. Nedocenila jsem, jak je to pro mé duševní zdraví nezbytné,“ prohlásila Cageová.

Její kancelář prý také uvažuje o hybridním pracovním modelu. Přestože si Christina Cageová myslí, že by bylo „docela stresující“ vrátit se ke každodennímu dojíždění, těší se, že bude v některých dnech dojíždět. „Ve slunečnějších měsících občas jezdím na kole, takže mám prostor a čas na cvičení, které bych jinak nedělala,“ dodala.

Když si osobní asistentka v Essexu Evie loni v létě hledala práci, zjistila, že jí byly sníženy platy. „Bylo to opravdu kruté. Mnoho zaměstnavatelů už neplatí londýnské příplatky, protože lidé pracují z domova,“ říká padesátiletá žena.

Myslí si, že je třeba vrátit platy na úroveň před pandemií, aby se zohlednily náklady na dojíždění. Evie má výrazně nižší plat než dříve a nyní se potýká s finančními problémy, protože její zaměstnavatel chce, aby začala dvakrát týdně docházet do kanceláře v Londýně.

„Můj syn právě dokončil univerzitu a máme jen můj příjem. Ráda bych tam chodila dva dny z pěti v týdnu, ale nemůžu. Nemůžu si dovolit odevzdat za dojíždění třetinu svého platu, do kanceláře budu navíc chodit zbytečně. Přijdu o několik hodin práce, jen aby mne šéf viděl,“ uvedla Evie pro The Guardian.

Server Boston se dotázal čtenářů, jak se případně změnily jejich plány na návrat do kanceláře za posledních šest měsíců. 47 procent z 500 dotázaných lidí uvedlo, že by raději i nadále pracovali na dálku.

Jak se po pandemii s nastalou situací vyrovnat? Tuto otázku se snaží zodpovědět i technologické firmy. Zaměstnancům společnosti Google v USA, kteří se rozhodnou pracovat trvale z domova, může podle BBC zaměstnavatel trvale snížit plat. Technologický gigant vyvinul mzdovou kalkulačku, která zaměstnancům umožňuje zjistit, jak na jejich platy dopadne eventuální práce na dálku či přestěhování jinam.

„Naše balíčky odměn se vždy odvíjely od lokality a vždy jsme platili na špičce místního trhu podle toho, odkud zaměstnanec pracuje. Nový nástroj Work Location Tool jsme vyvinuli s cílem pomoci zaměstnancům informovaně se rozhodnout, z jakého města nebo státu pracují a jaký dopad na platy bude mít, pokud se rozhodnou přestěhovat nebo pracovat na dálku,“ uvedl mluvčí společnosti Google.