Vrátili jsme se s Barošem na Anfield a dostali pusu. Takhle na něj vzpomínají v Liverpoolu

V neděli se před stadionem Andfield Road v Liverpoolu odehrála zvláštní scéna. „Táto, kdo je ten hráč dole s dlouhými vlasy?“ ptal se anglicky teenager v dresu Reds svého otce při pohledu na obrovský portrét základní jedenáctky týmu, který v roce 2005 vyhrál Champions League v jednom z nejpamátnějších zápasů historie. „To je Milan Baroš, hrával v útoku.“

V Liverpoolu, kde současný démon české ligy vyhrál spolu s Vladimírem Šmicerem jako první český fotbalista v historii Ligu mistrů, si dnes na Milana Baroše vzpomenou hlavně ti starší fanoušci. Často jsou ale jejich vzpomínky velice živé.

„Hej, chlapci: To je dres Baroše? Toho Milana Baroše?“

Na podobnou otázku jsme o víkendu museli (a také chtěli) odpovídat vícekrát, často totiž začínala pro nás velice zábavnou diskuzi. S partou přátel jsme místo tradičního výletu na ligový zápas Baníku zamířili na místo, kam Milan Baroš z Ostravy přestoupil za svým prvním velkým angažmá. Do Liverpoolu a v ostravském dresu s jeho iniciály na zádech. Tak trochu z recese. Ale mnohem více ze zvědavosti, jak modlu Baníku vnímají s odstupem času v zahraničí.

„Baroš? Ten byl sakra rychlý,“ volal fanoušek Reds v útrobách stadionu, když jednoho z nás chytil kolem ramen a dal mu pusu.

V ulicích Liverpoolu i přímo na stadionu Anfield během šlágru anglické Premier League mezi Reds a Manchesterem City budilo naše oblečení velkou pozornost okolí. „Kolik je dneska Barošovi vůbec let? Už je to dávno, co tady hrál,“ ptal se starší fanoušek v hospodě přímo naproti stadionu, kam se před zápasy Reds Angličané chodí rozezpívat.

„Šestatřicet? Tak to je úžasné, že ještě vůbec hraje a k tomu nejvyšší českou ligu. Vzpomínám si na něj moc dobře. Já jsem ho měl třeba rád, i když zrovna on to tady měl i u fanoušků vždycky těžké,“ vzpomíná chlapík u piva. „Byl to dobrý fotbalista, akorát často dost frustrovaný,“ zmínil i vlastnost, která zjevně symbolizuje Baroše dodnes.

Prakticky úplně stejně, nebo velice podobně, o Barošovi mluvili i další, kteří s námi u piva nebo jen tak na ulici chtěli prohodit pár slov. Případně jen nahlas mezi sebou komentovali naše dresy, když jsme se v davu tlačili na stadion.

Baroš po přestupu z Baníku za téměř dvě stě milionů korun tady na Anfieldu odehrál během tří let 68 zápasů a nastřílel 19 branek. Už jako hráč Reds se stal nejlepším střelcem EURA 2004 a již zmíněným šampionem Ligy mistrů. A právě díky tomu se na něj přímo u slavného stadionu na první pohled paradoxně vzpomíná častěji než na hráče, kteří toho v Liverpoolu odkopali výrazně víc.

Zeď jedné z podélných tribun stadionu Kenny Dalglish Stand, před kterou dnes parkují VIP osobnosti klubu, totiž zdobí obrovská fotografie základní jedenáctky týmu, která i s Milanem Barošem dokázala ve strhujícím finále Ligy mistrů v Istanbulu proti AC Milán otočit zápas ze stavu 0:3. Baroš byl u toho a i díky tomu na něj dodnes v Liveproolu nezapomněli.

Je to už třináct let, co Baroš slavný anglický klub opustil a přes Lyon nakonec zamířil do Galatasaray Istanbul, kde se podobně jako v Ostravě stal miláčkem tribun. Už tehdy jeho osoba dělila fanoušky na dva tábory. Větší část za jeho odchod z Anglie slzy nikdy neronila, jiní Baroše tak trochu zklamaně hájili. Vždyť o tomhle útočníkovi se jednu dobu mluvilo i v souvislosti s Barcelonou, něco v něm muselo být…

Fakt, že se vedle Liverpoolu ale v nejlepších letech nakonec nijak výrazně neprosadil ani v Aston Ville nebo Portsmouthu, přestože v české reprezentaci tehdy zářil, si v Anglii fanoušci i experti vysvětlují dodnes po svém. Barošovi, který v mládí sázel na svou rychlost, prý neseděl tvrdý anglický styl hry: Jakkoliv to dnes může znít paradoxně, když si právě takovým stylem v lize libuje. V týmech, za které hrával, podle mnohých k sobě navíc ani neměl vhodné spoluhráče.

Nezvyklý bílý dres byl nakonec i vstupenkou do hospody, kam vyhazovači běžně pouštějí jen fanoušky v červeném. I tam vzbudil rozruch, pro nás vyloženě překvapivý. Také jste si mysleli, že česká liga nemůže nikdy nikoho zajímat? „Tohle je dres Baníku, že jo?“ přiběhl k nám jeden z Angličanů v momentě, kdy jsme se objevili na baru.

„Wow! Viděl jsem v životě jediný zápas té vaší ligy, doma a přes stream. Ani nevím, proč jsem na něj koukal, ale nikdy na to nezapomenu. Tuším, že jste hráli proti Sigmě a prohrávali 0:2, přesto dokázali gólem v závěru vyhrát. Pamatujete si to?“ soukal ze sebe a s pomocí Googlu v mobilu sám sebe přesvědčoval, že se nemýlí. Nemýlil, tenhle tři roky starý zápas o udržení v lize si v Ostravě pamatují dodnes všichni. „Baroš teď fakt hraje za vás? To je skvělý!“

„Pamatuji si ho dobře, byl dobrý. Nikdy nekoukal kolem sebe, vždycky jen pod nohy na míč,“ vyprávěl nám pak další z fanoušků a pro lepší ilustraci se Baroše pokusil i parodovat. S hlavou sklopenou k zemi obíhal kulečník, div že se u toho nezranil. „Takhle hrával Milan Baroš, byl pěkně rychlý,“ usmíval se.

Baroše můžete jako sportovní fanoušek buď milovat, nebo nenávidět. Jiná možnost neexistuje, přičemž obě jsou správné a pochopitelné. Vědí to i lidé v Anglii, vždy záleží jen na úhlu pohledu.