Článek
Principem vaší existence je provokace, nadsázka a ironie. Berete svou kandidaturu vážně?
Je blbý, že vám hned na začátku chci oponovat, ale já jsem nikdy nechtěl provokovat. Děláte něco, co děláte, a to je provokující. Ale ten motiv, ta hybná síla není snaha provokovat.
Rozumím, ale přece jenom všechno děláte v nadsázce a ironii. Pochopí volič, že to s ním myslíte vážně?
Víte, lidé se dělí na dvě poloviny. Půlka jsou příznivci a druhá polovina lidí mě nemá ráda. To je od mýho narození. Kdysi kdosi napsal v novinách, když jsem měl první výstavu, že je to „umění pro jednu polovinu”.
Čili jsou lidé, kteří mě mají rádi, kteří jsou zvyklí na můj slovník, vědí, že je to nadsázka, že to je umělecký příměr, že to všechno neberu doslova. A ty druhý nepřesvědčíte, to jsou prostě zavilí nepřátelé. A s tím se nedá nic dělat. Ale pořád říkám: Zaplať pánbůh za tu polovinu.
A ta polovina, která vás zná, bude věřit tomu, že tu kandidaturu myslíte doslova?
Ano, oni vědí, že já bych do toho nešel. Vy jste ovšem zapomněl říct, že já jsem superlídr. To já jsem byl překvapenej, protože jsem nevěděl, že existuje takovejhle titul. Znal jsem titul lídr, ale tohle je asi něco jako Batman nebo Spiderman. Vlastně zaštiťuju stranu a jméno strany ve všech obvodech, to je podle mě, jak to teď chápu, superlídr. Ale už jsem to přijal, tak moji fanouškové vědí, že si z toho nebudu dělat legraci, že to beru vážně a vstoupím do boje. A jak říkali už husiti: Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte.
Funkce superlídra znamená mimo jiné, že vy jste kandidátem své strany na pozici premiéra. Kdo je pro vás potenciální spojenec, pakliže se dostanete do Sněmovny, abyste mohli tvořit vládu?
Teď jsme v oblasti bájí a pověstí. Já mám pocit, že šance na to je velmi malá. Ale to neznamená, že nebudeme dělat všechno pro to, abychom měli co nejlepší výsledek. Já si neumím představit sebe v roli premiéra. A dokonce můžu říct, nejsem si jist, jestli bych si to přál. Já jsem měl několikrát velmi těsně od ministra kultury. Tam bych se cítil doma, protože to je moje kvalifikace.
Takže toužil byste po funkci ministra kultury?
Já bych to tam provětral, pane redaktore. To byste viděl, co by se všechno dělo.
Konkrétně?
To bychom zabředli do moc věcí, ale...
Řekněte jednu.
Premiér Paroubek mi říkal, když jsem mu vyčítal, že ze mě neudělal ministra kultury: Divíš se, když ty všude říkáš, jak to provětráš, jak je vyhážeš z oken, že se netěší na to, že bys tam přišel? A to je právě to, určitý přehánění, který někdo vezme vážně.
Sám jste řekl, že naděje na vstup do Sněmovny je pro vás v této chvíli malá…
Není malá pro vstup do Sněmovny. Je malá na to, abych se stal premiérem.
Dobrá. Jaký volební výsledek je pro vás cílem?
Já bych si přál, abychom přes těch procent trošku přelezli. Ale já myslím, že reálný zisk je tak mezi třemi a čtyřmi. A budu to považovat za úspěch.
Pod tuto hranici je to pro vás neúspěch.
Ano, on je neúspěch už vůbec nedostat se na těch pět.
Ale zase dostat se přes tři znamená příspěvek ze státního rozpočtu.
No to už mě tolik nezajímá, já po nevyhrané bitvě půjdu domů a budu si malovat nebo psát.
Vy říkáte, reálně tři až čtyři procenta, ideálně přes pět. V této chvíli za vedení pana Veleby se ovšem strana pohybuje těsně nad nulou. Znamená to, že pan Veleba to vedl do této chvíle špatně, když bylo potřeba, aby vás Miloš Zeman povolal do zbraně?
Myslíte, když Miloš povolal gardu? Heleďte, pan senátor Veleba je velmi šikovnej člověk. Nezapomeňte, že ze strany odešli všichni vyžírkové a ctižádostivci, kteří se chtěli přiživit na úspěchu. Strana se zmenšila, jsou tam teď opravdu jenom přátelé Miloše Zemana. Nevyvíjela žádný konkrétní programy, protože program strany je program prezidentskej. Milošův program je zároveň i program náš. Ale já myslím, že teď to velmi rychle doženeme. Pod tím heslem volebním: Pevné české kořeny. To je velmi dobrý. Je z toho jasný, že se vracíme k tomu zemitému. A my jsme v podstatě národ sedláků, zemědělců.
Jak chcete prezidentským programem oslovit voliče do řekněme 30 let?
Můžete oslovit jenom voliče, kteří budou ochotni poslouchat, co říkám. Kteří mě nevypnou, když se teď objevím s vámi. Klik a jsou pryč.
A když budou poslouchat, tak nezapomeňte, že mezi mladými lidmi je celá škála jako mezi dospělými. Takže někomu bude příjemný to, co říkám. Dá mi za pravdu. A mladí lidé nejsou hloupí. Ale oni jsou pod strašným tlakem médií a škol, který je nevedou dobře. Lžou jim, vytvářejí z nich takzvané sluníčkáře. Neříkají jim pravdu o migraci, neříkají jim pravdu téměř o ničem.
Pusťte si celý rozhovor s Františkem Ringo Čechem:
Jsem militantní demokrat, ale Miloš by měl mít víc pravomocí, říká František Ringo Čech.
Tak vás zkusme trochu představit. Vy máte kupříkladu Medaili Za zásluhy o stát v oblasti umění. Co jsou podle vás ty vaše zásluhy?
Prosím vás, já jsem napsal 11 knih. Pět divadelních her. Tři celovečerní filmy. Mám tři televizní seriály. Bezpočet zábavných programů. Co bych měl ještě udělat víc? Za mnou je veliký kus práce. Neříkám, že to je kus dobrý práce, ale prostě dělal jsem, co jsem mohl.
Mám divadlo, jezdím 45 let, mám nejúspěšnější divadelní hru. Třetí v historii českého divadla. První je Švanda dudák, druhá je Lucerna a třetí je Dívčí válka. Přes 2500 repríz. Tak kdo by to měl ještě dostat? To víte, že každý z prezidentů vždycky trochu preferoval lidi, který má rád nebo svoje přátele. To dělal i Klaus, to dělal i božský Havel. Čili určitá sympatie tam roli hraje, ale já myslím, že na to mám kvalifikaci.
A vrátím se k těm mladejm. Moji vnuci, kterým je 19, 18, 18, tak mi taky říkali: Dědo, my chceme vědět, co říkáš a jakou máš politiku, než tě budeme volit... A já říkám: Co chcete vědět? Jste moji vnuci, tak mě prostě budete volit. Přece nebudete volit nějakýho jinýho troubu. Je tam váš dědeček, volím dědečka.
Tak pojďme probrat některé konkrétní věci, co je vaším programem. Jak štědrá má být podle vás sociální politika státu?
To je velmi bolavý místo. Největší slabina sociální politiky je malá podpora rodiny. To znamená, že já bych tak zvýhodnil rodinu s třema, čtyřma dětma, že by lidé, co nemají třetí čtvrtý honem rychle na tom něco dělali. My jako Češi vymíráme, a proto je nutné se zaměřit na to, aby rodiny s dětmi měly snadnější život. Všemožně je zvýhodnit. Děti jsou přece nádherná věc.
Jakým způsobem?
Penězma, pane redaktore. Peníze řeší v podstatě všechno. Přídavky na děti takový, aby byla radost mít děti. Aby byla radost je vychovávat.
Ale z dětí máte radost i bez peněz, ne?
Ano, ale ta radost, když nemáte ani floka, ta vás moc nepodrží.
Znamená to, že byste chtěl kvůli tomu měnit i daňový systém?
Samozřejmě, od základu. Podpora malých a středních podnikatelů není. Já, který docela s Babišem sympatizuju, teď doufám, že jsem nepřišel o polovinu voličů, tak mu zazlívám, že on nepodporuje malý a střední podnikatele. Bere to všechno globálně. To nejde. Fakt je, že Škodovka nás asi drží a Agrofert a tyhle velký firmy, ale páteří státu jsou malí a střední podnikatelé. Čili vrstva, která se dá nejvíc ždímat. Je nejsnáz dosažitelná, daňově, postihem, vším. A je to vrstva, která je nezničitelná. Čím víc ji tisknete, ona ještě víc vyprodukuje, jak je životaschopná.
Takže byste byl pro daňovou progresi podle velikosti firmy? Aby malí platili méně?
No, není to můj obor. Tohle by musel vypracovat nějakej zkušenej ekonom. Kdybyste se zeptali Miloše, tak v tom má jasno, ten by vám určitě na to odpověděl. Já si myslím, že věci by se měly změnit tímto směrem.
Když říkáte „Miloš by mi odpověděl“, měl by prezident získat širší pravomoci třeba na úkor vlády nebo Parlamentu?
Mohu prohlásit, na základě zkušeností všech tří prezidentů, měli by. Všichni tři by si to zasloužili. Havel, Klaus i Zeman. Prostě to jsou lidé, kteří jenom glosují, radí. Vy se zlobíte, když Miloš někoho rozčílí, ale ono to jinak nejde. Já jsem prakticky militantní demokrat, ale měním se pomalinku v kryptomonarchistu. Jak někde rozhoduje víc než jeden, dva, demokracie je nemocná.
Takže byste byl pro posun více, dejme tomu, k francouzskému systému.
Určitě. A k americkému systému. Kdyby Miloš měl tyhle pravomoci, žilo by se nám mnohem líp.
Měl by se v zájmu toho, že by prezident měl více pravomocí, měnit i volební systém, nebo zrušit Senát? Jaké máte představy?
Tak zaprvé. Mělo by se volit opravdu až od 21 let. Do 21 let mladej člověk, i když to myslí dobře, tak lítá od Šumavy k Tatrám. Přece jen těch 21 není moc, to uteče jako voda, ale ten člověk jako vyzraje. Takový katalyzátor byla vojna. Odcházeli chuligáni, obrazně řečeno, a vraceli se zklidnění občané. Vojna je zeslušněla.
Ale vojna v této chvíli není. Takže kde berete naději, že se toto zklidnění a zeslušnění mezi 18. a 21. rokem stane?
Vojna není jediným klíčem. Jsou to zkušenosti, které za ty tři roky seberete. Prostě určitý zklidnění, nabrání rozvahy, trošku se rozhlídnete po světě, v těch 21 už máte většinou děvče a hodně lidí už je ženatejch, vdanejch. To už je jiná.
A vojnu bych vrátil. Na půl roku by se chodilo. Podívejte se, vždyť my nemáme armádu, to, co my máme, to je zbytek. To je žalostně málo. Proto podporuju záložní důstojníky, kteří se formujou, protože cítěj to nebezpečí, že ta republika je vlastně strašně zranitelná.
A čím je ta republika zranitelná? Jsme ve středu Evropy, chránění Schengenem.
Vždycky jsme byli někým chráněni. A vzpomeňte si, jak to dopadlo. V Mnichově se na nás všichni vykašlali, normálně nás opustili. A měli jsme podepsaný smlouvy s mocnostma... Ne, musíme se spoléhat sami na sebe. Tak jako v zemědělství musíme být soběstační v jídle, tak prostě musíme mít armádu, abychom se mohli aspoň chvíli bránit.
Myslíte, že v tomto globálním světě jsme schopni vůbec být soběstační v čemkoliv z toho, co jmenujete?
Vždyť už jsme byli. Za bolšána jsme byli soběstační v potravinách. Teď to akorát Evropa programově rozložila. Vždyť říká Čechům, aby nepěstovali brambory. A my si to necháme líbit?
