Článek
Dřevo je ekologická surovina. Ale pouze tehdy, pokud ho nevozíme z kontinentu na kontinent, říká vysokoškolský pedagog a pracovník Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd profesor Petr Horáček.
Následkem kůrovcové kalamity a zhroucení trhu s dřívím podle něj hrozí i kolaps dřevozpracujícího průmyslu a následné problémy s financováním obnovy českých lesů. „Když nebudeme dřevo zpracovávat, nebudeme mít peníze na to, abychom les udrželi. A když nebudeme mít les, nebudeme mít vodu, nebudeme mít ochlazenou planetu a nebudeme tady my. Teď nejde o nic jiného než o naše přežití,“ říká v rozhovoru pro Seznam.
Všude slyšíme, ať si kupujeme výrobky ze dřeva, že je to velmi ekologické. Vy ale označujete dřevo za neekologickou surovinu.
Je rozdíl mezi tím, když strom v České republice vypěstujeme, zpracujeme a používáme tam výrobky z tohoto dřeva. Pak je to jednoznačně enviromentálně nejpříznivější surovina. Ale druhá věc nastane, když to dřevo vyvezeme do Číny, v Číně z něj vyrobí židličky a ty židličky si nakoupíme tady. Jakmile začneme dříví převážet z jednoho kontinentu na druhý, z jedné části republiky na druhou, tak se na něj váže velká uhlíková stopa, protože je tam velký vstup pohonných hmot, energie, velká produkce zplodin. Mám na mysli konkrétně třeba oxid uhličitý. Pokud přistoupíme na pravidla globálního trhu, tak dřevo ztrácí svoji výhodu enviromentálně příznivé suroviny právě proto, že s ním začneme nakládat jako s globálním produktem.
Někteří lesníci říkají, že je obchod s Čínou zachránil před krachem. Měli bychom se tedy v tomto případě od ekologie oprostit a snažit se zachránit alespoň byznys?
I čínský trh se nasytí a není to samospasitelné. Je potřeba na vahách vážit naše priority. Jestli je prioritou zisk, což tady v této monetárně zatížené společnosti, která všechno podřídila ne trvale udržitelnému rozvoji, ale zisku, znamená obětovat ekologii, životní prostředí a svoji budoucnost. Planeta na jedno použití. Anebo jestli se uskrovnit a nemyslet si, že prioritou je zisk, ale prioritou je to, že účinně bojujeme třeba vůči emisím oxidu uhličitého. Na jedné straně si zakážeme dieselové automobily a plastové jednorázové pomůcky včetně tašek a na druhé straně budeme podporovat vyvážení dříví na tak daleké vzdálenosti. Nezní vám to trošku jako protimluv? Čili je to všechno o prioritách. Pokud si řekneme, že tuhle planetu chceme na základě principu trvalé udržitelnosti předat dalším pokolením minimálně ve stejném stavu, v jakém jsme ji převzali, tak ten zisk podle mého názoru musí ustoupit. A zisk ustoupí tehdy, když se všichni uskrovníme.
Takže by se to mělo stát teď hned? Lesníci peníze z obchodu s Čínou nyní potřebují, aby mohli lesy obnovovat a pěstovat nové.
Tomu rozumím, ale tam je zase to staré dobré lesnické perpetuum mobile. Podstata perpetua mobile spočívá v tom, že všechny lesnické služby od pěstování přes výchovu až po zpeněžení platí zpracovatelé dřeva. Jiné peníze do lesního hospodářství nejdou. Přesto les poskytuje i jiné služby než jenom produkci dříví. On poskytuje půdoochrannou funkci, klimatickou funkci, protože bez lesů bychom tu planetu neuchladili. Lesy fungují jako úžasná, extrémně efektivní klimatizační jednotka. Jeden strom vydá za deset klimatizačních jednotek, je to neuvěřitelné. Současně je tam funkce vodoochranná a je to samozřejmě produkce pitné vody. A toto všechno společnost dostává zadarmo.
V Česku teď miliony kubíků dřeva usychají. Bude za několik let vůbec z čeho brát? Dřevozpracující průmysl teď asi zakázky má, ale jakou má budoucnost?
Toho se samozřejmě kapitáni zpracovatelského průmyslu bojí, protože oni potřebují dlouhodobější vizi. Potřebují mít zajištěné dodávky, co se týká objemu i kvality. A to stávající přírodní podmínky v České republice neumožňují. Toho času je obrovský převis dříví na trhu, ale to nebude trvat dlouho. Za pět, za deset let to dříví zase bude chybět. Takže oni přemýšlejí, jestli není lepší jít za zdroji, které jsou trvalé. To znamená, jestli ty své zpracovatelské kapacity nepřesunout na Sibiř, do Skandinávie, do Kanady. Jestli vůbec neopustit tento trh, který je extrémně ovlivňován panující klimatickou změnou a přírodními podmínkami, které úplně obracejí vzhůru nohama to, co jsme kdy znali. Česká republika byla postavena na zpracovávání smrkového dřeva, včetně zpracovatelských kapacit. A to smrkové dříví v dohledné době dojde nebo tady smrky nebudou moci růst z důvodu nepříznivých přírodních podmínek.
Hrozba pro planetu
„Když nebudeme dřevo zpracovávat, nebudeme mít peníze na to, abychom les udrželi. A když nebudeme mít les, nebudeme mít vodu, nebudeme mít ochlazenou planetu a nebudeme tady my.“
Zpracovatelé ale nevymění technologii, aby místo smrku začali zpracovávat něco jiného, protože buď to neumějí, nebo to stojí moc peněz nebo to po nich trh nežádá. Smrkové dříví má úžasný poměr mezi vlastnostmi, které od něho chceme, a současně je lehké. Dnes na světě existuje 250 tisíc různých materiálů a výrobce, když chce vyrobit stoleček, tak si vybírá z 250 tisíc materiálů a jenom jedním z nich je dřevo. A on přemýšlí, z čeho to má udělat, nejde automaticky po dřevu, ale po tom, co si žádá trh. A trh si výrobky ze dřeva nežádá, protože si všichni myslí, že lesům pomůžou tím, že budou šetřit. Že nebudou kupovat výrobky z papíru, výrobky ze dřeva, že prostě z lesa se dřevo nebude vytahovat. Ale v okamžiku, kdy se v lese nebude hospodařit, tak vlastník nebo správce nebude mít žádný příjem, protože jediné peníze, které toho času do lesa tečou, jsou z prodeje dříví. A to je ta katastrofa. V okamžiku, kdy se zhroutil trh se dřevem, tak se zhroutil příjem vlastníků a oni dnes mají problémy ufinancovat zalesňování a údržbu lesa.
Co s českým kůrovcovým dřevem bude? V současném množství jste ho označil za neprodejné.
Existují v zásadě tři alternativy. První je, že se to dřevo vyveze do zahraničí, pokud jsou tam volné kapacity. Druhá možnost je, že stát to dřevo začne vykupovat a skládkovat na mokrých skládkách. Třeba ve Švédsku by se to řešilo tím způsobem, že by se kmeny daly do řek nebo jezer. V tom případě tam dřevo vydrží řádově roky. Třetí možnost je, že změníme přístup ke dřevu jako takovému a začneme z něj dělat třeba paliva třetí generace či etanol čili půjdeme cestou chemického zpracování. V tom případě by bylo celkem jedno, v jakém stavu by dřevo bylo. Zásadní problém dřeva je, že když ho necháme stát dlouho, začne vysychat a v důsledku vysychání vevnitř popraská. Takže když to potom rozřežete na prkna, tak ta prkna se začnou rozpadat. Dřevo se musí zpracovávat v mokrém stavu a to zvládnete jen tehdy, když ho rychle z lesa vytaháte. To je současný problém.
Za mého dětství bylo populární heslo „šetřme naše lesy“. Takže ono je tedy úplně špatně?
Přesně tak. Je to úplně obráceně. Chcete-li lesům pomoci, využívejte maximálně výrobky ze dřeva.
A budou ty výrobky, když nebudou smrky a lesy?
Je potřeba si uvědomit, že v Evropě se ročně vyprodukuje dříví v objemu nějakých 700 milionů metrů krychlových. Česká republika se svými 20, v budoucnu 30 až 50 miliony metrů krychlových je pořád jen kapka v moři. Potíž je, že když zpracovatelé začnou dřevo kupovat v zahraničí, přijdeme o konkurenční výhodu lokálního zdroje, lokálního zpracování a malé uhlíkové stopy. Jakmile začnou být výrobky v budoucnu třeba zdaňovány v rámci enviromentální daně, tak dřevo přestane být konkurenceschopné. Musíme udělat všechno pro to, aby české lesy produkovaly dřevo, aby v České republice byl průmysl, který dřevo umí a chce zpracovat. K tomu nám chybí jednoznačná strategie, protože v žádném strategickém dokumentu, v žádné politice České republiky se s dřevem nepracuje. Když nebudeme dřevo zpracovávat, nebudeme mít peníze na to, abychom les udrželi. A když nebudeme mít les, nebudeme mít vodu, nebudeme mít uchlazenou planetu a nebudeme tady my. Teď nejde o nic jiného než o naše přežití.
Říkáte, že lesníci nemusí mít ekonomickou rentabilitu, ale dřevozpracující průmysl by ji měl mít.
My mluvíme o tom, aby mimoprodukční funkce, to znamená to, že les poskytuje i něco jiného než dříví, nebyly zadarmo, aby byly zpeněžené. Ne tím, že na ně vlastník dostane dotace, ale že si to společnost bude kupovat. My si budeme kupovat to, že ten les chladí krajinu, produkuje vodu, chrání půdu, že to nedělá sám od sebe. Jediná cesta je ekonomicky vyčíslit přínosy mimoprodukčních funkcí lesa a začít si to platit.
A to máme platit jak?
Třeba z daňového zatížení výrobků, které nám tyto funkce neposkytují. Teď mám na mysli plejádu výrobků, které jsou z jiných materiálů, třeba ze slitin železných a neželezných kovů, z polymerů, keramik.
